Ministerstvo kouzel klasifikace
Hinkypunk byla maličká jednonohá magická bestie[4] se vzhledem chuchvalce modrého, šedého nebo bílého kouře.[2] Měla sklony odlákat v noci cestovatele ze svých cest, do zrádných močálů nebo mokřadů pod rouškou užitečné bytosti nesoucí lampy.[2] Byla to rozpustilá škodná, která si libuje v nepohodlí magického i nemagického lidu. Dokázala odhánět ohnivé koule daleko od svých lamp a způsobovat tak vážné škody.[1] Také sporadicky vydávala hulákavé a chrochtavé zvuky.[1]
Hinkpunk Newta Scamandera
V roce 1927 měl slavný magizoolog Newt Scamander jednoho Hinkypunka v kontejneru a hodil ho do kufru, než vyrazil do Paříže, aby našel Tinu s Jacobem Kowalskim.[5]
Hinkypunks byli součástí třetího ročníku programu profesora Remuse Lupina Obrana proti černé magii ve školním roce 1993–1994.[3] Třída měla začít studovat Stvoření 5. listopadu 1993; nicméně profesor Lupin chyběl kvůli své nemoci a profesor Snape místo něj třídu absolvoval.[3] Profesor Snape využil příležitosti přednášet třídu o vlkodlacích, místo aby pokračoval ve stanoveném učebním plánu.[3]
Studium na nich proto začalo následující pondělí, kdy se profesor Lupin vrátil.[2] Třídě připadal tvor dosti křehký a neškodně vyhlížející, i když je profesor Lupin varoval, jak Hinkypunk naláká pocestné napřed svou lucernou, i když přesně to, co se bude dít potom, zůstalo nejednoznačné, protože tvor pak vydal hlasitý čvachtavý zvuk proti sklu.[2]
Hinkypunks byli později zařazeni do třetího ročníku zkoušek na obranu proti černé magii v červnu roku 1994, což byla předposlední zkouška.[6] Profesor Lupin vytvořil překážkovou dráhu na slunci, a zahrnul do ní umělé bahno, do kterého byl Hinkypunk umístěn.[6] Studenti pak museli ignorovat zavádějící instrukce dané tvory, v čemž Ronald Weasley neuspěl[6], přestože v září téhož roku bojoval se šesti.[1]
Éterický vzhled Hinkypunks
Hinkypunk byl krátký a statný vzhled, bez zjevných očí, uší, úst nebo nosu.[1] Jejich průsvitná a zakalená postava budila dojem, že se skládají výhradně z chomáčkovitého bílého kouře.[2] Měli červovité tělesné tvary, se dvěma vyčnívajícími pažemi a jednou silnou, podpírající nohou, jejíž druhý rys způsoboval jejich charakteristické belhání.[1]
Konfrontaci s Hinkypunkem se dalo vyhnout prostým odchodem z jejich vrhacího dosahu.[2] Pokud se však člověk dostal dostatečně blízko k Hinkypunkovi, tvor ze své lucerny chrlil plameny, a proto bylo doporučeno zničení. Doporučovala se následující metoda: