Italská lira Italského království, klientského státu Francouzského císařství pod vládou Napoleona I., byla vydávána v letech 1807 až 1814. Dělila se na 100 centesimi (centů) nebo 20 soldů. Měna byla vázána na francouzský frank.
Císařským dekretem, který Napoleon vydal 21. března 1806, mělo Italské království dostat novou minci, která by fakticky nahradila mince, jež byly již v oběhu. Mince byly vyrobeny následujícího roku 1807 a byly v oběhu až do roku 1814, kdy porážka Francie proti Habsburkům vedla k rozpadu království.
Od roku 1807 se mince liry razily ve třech mincovnách: Bologna, Milán a Benátky. Měna byla ražena v nominálních hodnotách 1, 3 a 10 centesimi, 1, 5, 10 a 15 soldů a 1, 2, 5, 20 a 40 lir. Také město Palmanova vydalo v roce 1814 dvě obléhací mince s nominálními hodnotami liry.