Jaký je poměr daní k HDP?
Poměr daně k HDP je ukazatel daňového výnosu státu v poměru k velikosti jeho ekonomiky měřený hrubým domácím produktem (HDP). Poměr poskytuje užitečný pohled na daňové příjmy země, protože odhaluje potenciální zdanění v poměru k ekonomice. Umožňuje také pohled na celkové směřování daňové politiky státu, stejně jako mezinárodní srovnání mezi daňovými příjmy různých zemí.
Klíčové způsoby
Pochopení poměru daní k HDP
Daňová politika a ekonomický rozvoj
Podle Světové banky jsou daňové příjmy nad 15% hrubého domácího produktu (HDP) země klíčovou složkou hospodářského růstu a v konečném důsledku i snižování chudoby. Tato úroveň zdanění zajišťuje, že země mají peníze potřebné k investicím do budoucnosti a k dosažení udržitelného hospodářského růstu. Rozvinuté země mají obecně daleko vyšší poměr. Průměr mezi členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj činil v roce 2019 33,8%.
Podle jedné teorie, jak se ekonomiky rozvíjejí a příjmy rostou, lidé zpravidla začínají od vlády požadovat více služeb, ať už ve zdravotnictví, veřejné dopravě nebo ve školství. To by například vysvětlovalo, proč je poměr daní k HDP v roce 2019 v Evropské unii, který činí v průměru 41,4%, o tolik vyšší než v Asii a Tichomoří, kde se poměr daní k HDP pohyboval od 11,9% v Indonésii po 35,4% v Nauru (a většina zemí neměla tak vysoký poměr jako průměr OECD 33,8%).
Poměr daní k HDP
Směr daňové politiky
Tvůrci politik používají poměr daní k HDP ke srovnání daňových příjmů z roku na rok, protože nabízí lepší měřítko růstu a poklesu daňových příjmů než prosté částky. Daňové příjmy úzce souvisejí s ekonomickou aktivitou, rostou v obdobích rychlejšího hospodářského růstu a klesají během recesí. V procentech daňové příjmy obecně rostou a klesají rychleji než HDP, ale poměr by měl zůstat relativně konzistentní, pokud nedojde k extrémním výkyvům růstu.
V případech významných posunů v daňovém právu nebo během prudkých hospodářských poklesů se však tento poměr může dramaticky posunout. Například podle OECD se poměr daní k HDP v USA v roce 2018 snížil více než v kterémkoli jiném členském státě OECD. To bylo většinou důsledkem daňového škrtu ve výši 1,5 bilionu dolarů, který v roce 2017 podepsal bývalý prezident Donald Trump.
Poměr daní k HDP ve Spojených státech se snížil z 28,3 % v roce 2000 na 24,5 % v roce 2019. Ve stejném období byl průměr OECD v roce 2019 mírně nad průměrem z roku 2000 (33,8 % oproti 33,3 %).
Spojené státy se v roce 2019 umístily na 32. místě z 37 zemí OECD, pokud jde o poměr daní k HDP.
Mezi politiky a ekonomy nikdy nepanovala shoda ohledně nejlepší daňové politiky pro hospodářský růst. Na jedné straně stojí ti, kteří věří, že zvýšení daňových sazeb přinese zoufale potřebné příjmy a vyřeší problém s nafukujícím se dluhem USA. Naopak jsou tací, kteří věří, že zvyšování daní je špatný nápad a že nižší sazby zvyšují příjmy stimulací ekonomiky.
Poměr daní k HDP Otázky a odpovědi
Co je poměr daní k HDP?
Zahrnuje HDP daňové příjmy?
Daňové příjmy zahrnují příjmy vybrané z daní z příjmů a zisků, příspěvků na sociální zabezpečení, daní vybíraných ze zboží a služeb, daní ze mzdy a daní z vlastnictví a převodu majetku. Celkové daňové příjmy jsou považovány za součást HDP země. Jako procento HDP udávají celkové daňové příjmy podíl produkce země, který vláda vybere prostřednictvím daní.
Co je dobrý poměr daní k HDP?
Poměr daní k HDP ve výši 15% a více zajišťuje podle Světové banky hospodářský růst a tím i dlouhodobé snižování chudoby.
Poměr daní k HDP ve Spojených státech se snížil z 28,3% v roce 2000 na 24,5% v roce 2019.
Jak mohu Grafovat daňové příjmy jako procento HDP?
Světová banka poskytuje čárové grafy, které odrážejí daňové příjmy jako procento HDP od roku 1972 do roku 2019 pro vybrané země a ekonomiky. Hodnoty na vodorovné ose (ose x) jsou roky. Hodnoty na svislé ose (ose y) odrážejí procento (daňových příjmů v porovnání s HDP). Vykreslené datové body ukazují změnu těchto hodnot v čase.
Mají daňové příjmy a HDP přímý vztah?
Změny v úrovni zdanění v zemi nebo ekonomice mají dopad i na úroveň ekonomické aktivity (a tedy i na její HDP). O vztahu mezi daňovou politikou, pracovními místy a hospodářským růstem byl proveden rozsáhlý výzkum, který prováděla ministerstva a agentury státní správy, think tanky a výzkumní pracovníci v akademické a soukromé sféře.
Ústřední otázka, na kterou si tento výzkum klade za cíl odpovědět, zní: Vedou daňové sazby k hospodářskému růstu nebo k hospodářskému poklesu (více pracovních míst vs. méně pracovních míst)? HDP je obvykle považován za nejlepší měřítko hospodářského růstu, konkrétně reálného HDP (což je míra HDP očištěná o inflaci).
Daňové sazby pro americkou rodinu s průměrným příjmem zůstaly dlouhodobě poměrně stabilní. Například v roce 1947 se pohybovaly kolem 21% a držely se tam až do poloviny šedesátých let, kdy klesly na 16% až 19%. Od poloviny šedesátých let do poloviny devadesátých let se sazby držely přibližně v rozmezí 16% až 19%. Od roku 2002 do roku 2015 se sazba držela kolem 15,5%. V roce 1947 byl americký HDP 243 miliard dolarů. Do roku 2017 se americký HDP vyšplhal na přibližně 18 905 miliard dolarů, navzdory tomu, že daňové sazby zůstaly během tohoto období poměrně stabilní.
Kromě toho se v tomto časovém rámci uskutečnilo přibližně 11 recesivních období. Z tohoto pohledu daňové sazby pro průměrnou americkou rodinu neměly v tomto časovém období smysluplný dopad na HDP.
Je sice pravda, že na hospodářský růst má vliv buď zvyšování, nebo snižování daní (a daňových příjmů), ale jednoznačně existují další faktory, které přispívají více ke směřování ekonomiky (mimo jiné včetně úrokových sazeb stanovených Federálním rezervním systémem a širšího technologického pokroku v oblasti pracovní síly).
Kam řadí Spojené státy z hlediska daňových příjmů jako procento HDP?
Spojené státy se v roce 2019 umístily na 32. místě z 37 zemí OECD, pokud jde o poměr daní k HDP. V roce 2019 měly Spojené státy poměr daní k HDP 24,5 % (průměr OECD v roce 2019 byl 33,8 %). V roce 2018 měly Spojené státy stejné pořadí: 32. místo z 37 zemí OECD, pokud jde o poměr daní k HDP.
Které země mají nejvyšší a nejnižší daňové zatížení vyjádřené v procentech HDP?
Nejvyšší daňové zatížení vyjádřené v procentech HDP má Francie, kde činí 46,2 %. Velmi vysoký poměr daní k HDP mají také Dánsko (46 %), Belgie (44,6 %), Švédsko (44 %) a Finsko (43,3 %). Nejnižší daňové zatížení vyjádřené v procentech HDP má Kuvajt, kde činí 1,4 %.
Kde se USA řadí, pokud jde o příjmy z daně z příjmu právnických osob jako procento HDP?
Ve srovnání s jinými srovnatelnými ekonomikami inkasují USA méně daňových příjmů. Například v roce 2019 představovaly příjmy z daně z příjmu právnických osob v USA pouhé 1% HDP. Ze skupiny 7 (G7) zemí – Japonska (4,2%), Kanady (3,8%), Velké Británie (2,5%), Francie (2,2%), Německa (2,0%) a Itálie (1,9%) – jsou příjmy z daně z příjmu právnických osob v USA nejnižší, a to 1%. Země G7 jsou neformálním seskupením bohatých demokracií; předsedové vlád těchto států (plus zástupci Evropské unie) se scházejí na každoročním summitu G7.
Na konci šedesátých let dosáhla sazba federálních daní z příjmu právnických osob v USA svého maxima. Od té doby je na sestupu.Ve skutečnosti je současná sazba daně pro korporace méně než poloviční oproti 50. a 60. letům.
Může zvýšení daní pomoci ekonomice?
V krátkodobém horizontu (následující jeden nebo dva roky) je snížení daní účinným způsobem, jak podpořit poptávku v ekonomice. Důvodem je skutečnost, že spotřebitelé mají větší disponibilní příjem a podniky mají více peněz na najímání zaměstnavatelů a investování do jejich podnikání. Snížení daní zvyšuje odměnu pracovníka za práci doma. Snížení daní také zvyšuje peněžní tok firem po zdanění. Podniky mohou tento dodatečný peněžní tok využít k výplatě dividend a rozšíření činnosti a může zatraktivnit najímání a investování. Zvýšení daní má opačný účinek.
Snížení daní může v dlouhodobém horizontu přimět lidi, aby více pracovali, přivést do pracovního procesu více pracovníků s nízkou kvalifikací, podpořit spoření, přimět firmy, aby investovaly v tuzemsku (nikoliv v zahraničí), a podpořit tvorbu nových nápadů prostřednictvím výzkumu. Snížení daní však v dlouhodobém horizontu může také zpomalit hospodářský růst zvýšením schodků. Pokud navíc snížení daní zvýší příjmy zaměstnanců po zdanění, mohou se rozhodnout pracovat méně, což může negativně ovlivnit nabídku.
Je těžké analyzovat, jak zvyšování daní ovlivňuje ekonomiku, protože ke změnám politiky nikdy nedochází ve vzduchoprázdnu – existuje řada faktorů, které přispívají k hospodářskému růstu (nebo naopak), takže je těžké izolovat dopady zvyšování (nebo snižování) daní. Historická data však ukazují, že vyšší daně jsou slučitelné s hospodářským růstem a tvorbou pracovních míst. Pokud politici použijí příjmy ze zvyšování daní na snižování rozpočtových schodků, může to být pro ekonomiku velmi pozitivní.