Jihosúdánská libra (SSP)
Jižní Súdán, oficiálně Republika Jižní Súdán a dříve Jižní Súdán, je vnitrozemský stát ve východní Africe. Na severu sousedí se Súdánem, na východě s Etiopií, na jihovýchodě s Keňou, na jihu s Ugandou, na jihozápadě s Demokratickou republikou Kongo a na západě se Středoafrickou republikou.
Muž z Jižního Súdánu na oslavách nezávislosti
Až do roku 1500 ovládaly oblast jižního Súdánu převážně středosúdánsky mluvící národy. Lingvistické důkazy naznačují, že po rozpadu núbijských království Makurie a Alodie ve 14. století v oblasti postupně převládli nilotičtí obyvatelé severního a středního Súdánu, jako jsou Dinka, Shilluk a Luo. Podle lidové historie bylo království Šilluků založeno v jižním Súdánu kolem roku 1490 králem Nyikangem (Nyikango) a nakonec zaniklo během konce 19. století. Později, v 16. století, vstoupili do jižního Súdánu nilotští Azandové a založili největší stát v regionu. I toto království, podobně jako království Šilluků, časem zaniklo. V 70. letech 19. století se o kontrolu nad regionem poprvé pokusil Egypt pod vedením chediva Isma’ila Paši, který v jeho jižní části zřídil provincii Equatoria. Jako egyptská výspa přestala existovat v roce 1889. V roce 1947 byly severní a jižní oblasti Súdánu sjednoceny do jednoho politického celku na základě jednání na konferenci v Džubě.
V roce 1955, rok před získáním nezávislosti Súdánu na Spojeném království a Egyptě, oficiálně začala první súdánská občanská válka. Tato válka probíhala mezi severní částí Súdánu a povstaleckými guerillami na jihu, které požadovaly zastoupení a větší regionální autonomii. Podpis dohody z Addis Abeby v roce 1972 válku fakticky ukončil a vyzval k vytvoření autonomní oblasti Jižní Súdán v jižní části země. V roce 1983 však byl region zrušen administrativou súdánského prezidenta Gaafara Nimeiry. V přímé reakci na to byla Johnem Garangem vytvořena Súdánská lidová osvobozenecká armáda/hnutí (SPLA/M) a vypukla druhá súdánská občanská válka. Druhá válka skončila v roce 2005 podpisem Komplexní mírové dohody, která obnovila autonomii Jižního Súdánu. Na základě referenda o nezávislosti, které se v Jižním Súdánu konalo v roce 2011, byla 9. července 2011 vyhlášena nezávislost Republiky Jižní Súdán na Súdánu. V současné době je členským státem Organizace spojených národů a Africké unie.
Po získání nezávislosti došlo v Jižním Súdánu k několika ozbrojeným konfliktům. V současné době je země údajně ve válečném stavu s nejméně sedmi ozbrojenými skupinami a v zemi působí také Armáda božího odporu (LRA) Josepha Konyho. V letech 2011 až 2012 také SPLA/M znásilnila stovky žen a dívek a zabila několik civilistů při pokusu o odzbrojení povstalců z řad etnik Shilluk a Murle. V roce 2011 se zintenzivnily boje mezi Nuery a Murle a sliby prvně jmenovaných, že “vyhladí celý kmen Murle na zemi”, vyvolaly u mnoha aktivistů obavy z budoucí genocidy v zemi. Následně došlo od března do září 2012 k pohraniční válce mezi Súdánem a Jižním Súdánem, která byla nakonec vyřešena kompromisem. V nedávné době pak odvolání viceprezidenta Rieka Machara prezidentem Salvou Kiirem v červnu 2013 přimělo frakci věrnou prvnímu jmenovanému k zahájení “puče”, který trvá od 14. prosince.
Jižní Súdán by se mohl stát členem EAC.
Ekonomika Jižního Súdánu je jednou z nejslabších a nejzaostalejších na světě, země má jen málo rozvinutou infrastrukturu a v roce 2011 měla nejvyšší úmrtnost matek a negramotnost žen na světě. Země vyváží na národní trh dřevo a je také bohatá na chromovou rudu, měď, diamanty, zlato, tvrdé dřevo, vodní energii, železnou rudu, vápenec, slídu, ropu, stříbro, wolfram a zinek. Stejně jako v mnoha rozvojových zemích je i jihosúdánská ekonomika do značné míry závislá na zemědělství.
Ropná pole v Jižním Súdánu mají od roku 1999 velký význam pro udržení ekonomiky regionu při životě. Poté, co se Jižní Súdán v roce 2011 stal nezávislou zemí, se však vyjednavači ze severu a jihu nedokázali okamžitě dohodnout na tom, jak se rozdělí příjmy z těchto polí. Odhaduje se, že přibližně 80 % nevyužitých ložisek ropy v Súdánu se nachází v Jižním Súdánu. V souladu s komplexní mírovou dohodou byly příjmy z ropy rozděleny rovným dílem mezi sever a jih po dobu platnosti dohody. Tento stav byl zachován i během druhé autonomie Jižního Súdánu v letech 2005 až 2011.
Před vyhlášením nezávislosti Jižního Súdánu se vyjednavači ze severu údajně snažili prosadit dohodu, která by zachovala rozdělení příjmů z ropy v poměru 50:50, zatímco Jižní Súdánci požadovali výhodnější podmínky. Podle jihosúdánského ministerstva financí a hospodářského plánování tvoří příjmy z ropy více než 98 % státního rozpočtu a od podpisu mírové dohody dosáhly více než 8 miliard dolarů. Po získání nezávislosti však Jižní Súdán nesouhlasil s tím, aby si Súdán účtoval 34 USD za barel ropy za její přepravu ropovodem do ropného terminálu v Port Súdánu, na který země spoléhala. Při těžbě kolem 30 000 barelů denně to znamenalo náklady přesahující milion dolarů denně. Jižní Súdán nakonec v lednu 2012 pozastavil těžbu ropy, což způsobilo velký pokles příjmů a 120% nárůst nákladů na potraviny.
Podle Mezinárodního měnového fondu je jihosúdánská ekonomika v současné době pod tlakem, aby se odklonila od ropy, protože pokud nedojde k novým objevům, zásoby ropy se do roku 2020 pravděpodobně sníží na polovinu.
V Jižním Súdánu se nachází velké množství zemědělské půdy a žije zde jedna z největších světových populací pastevců. Od roku 1999, kdy začal Jižní Súdán vyvážet ropu, však zemědělská produkce v zemi klesá. Podle Světové banky činilo průměrné roční tempo růstu zemědělského sektoru v letech 2000-2008 pouze 3,6 %, což je mnohem méně než 10,8 % z předchozího desetiletí.
Jižní Súdán je do značné míry závislý na dovozu potravin ze sousedních zemí, jako je Uganda, Keňa a Súdán. Vláda země se začala zabývat otázkou zemědělství a potravinové bezpečnosti a učinila ji svou hlavní prioritou. Jižní Súdán doufá, že v budoucnu přiláká zemědělské investory z bohatých arabských států Perského zálivu, Izraele, Číny, Nizozemska a dalších afrických zemí, aby zvýšil produkci základních potravin včetně cukru, rýže, obilovin, olejnin, hospodářských zvířat a bavlny.
Možné členství ve Východoafrickém společenství
Keňský prezident Mwai Kibaki a rwandský prezident Paul Kagame vyzvali autonomní vládu Jižního Súdánu, aby po vyhlášení nezávislosti země požádala o členství ve Východoafrickém společenství, a Jižní Súdán se údajně stal žadatelem v polovině července 2011. Od začátku října téhož roku bylo deklarováno, že se země v budoucnu oficiálně stane členem. Analytici naznačovali, že počáteční snahy Jižního Súdánu o integraci infrastruktury, včetně železničních spojů a ropovodů, se systémy v Keni a Ugandě naznačovaly záměr Džuby odvrátit se od závislosti na Súdánu a přiblížit se východní Africe. Agentura Reuters se domnívá, že Jižní Súdán je v krátkodobém horizontu nejpravděpodobnějším kandidátem na rozšíření EAC, a článek v tanzanském deníku The Citizen, který informoval o tom, že předseda Východoafrického zákonodárného shromáždění Abdirahin Haithar Abdi prohlásil, že Jižní Súdán “může vstoupit do EAC”, tvrdil, že analytici věří, že se země brzy stane plnoprávným členem regionálního orgánu. Dne 17. září 2011 citoval deník Daily Nation jihosúdánského poslance, který uvedl, že jeho vláda sice touží vstoupit do EAC, ale pravděpodobně své členství odloží kvůli obavám, že její ekonomika není dostatečně rozvinutá, aby mohla konkurovat členským státům EAC, a mohla by se stát “dumpingovým odbytištěm” pro dovoz z Keni, Tanzanie a Ugandy. To vyvrátil prezident Salva Kiir, který o měsíc později oznámil, že Jižní Súdán oficiálně zahájil proces podávání přihlášek.
Numismatická historie Jižního Súdánu, stejně jako několika afrických zemí na jih od Sahary, není příliš rozsáhlá. Vzhledem k zeměpisné poloze země nebyl islám do Jižního Súdánu rozšířen žádnou muslimskou říší nebo dynastií, a tak jedinou měnou, která se pravděpodobně používala před příchodem Egypťanů, bylo zboží a mince z jiných zemí. Když Egypt založil provincii Equatoria, pravděpodobně zavedl v jižním Súdánu egyptskou libru, a když se severní a jižní Súdán spojily do jednoho kondominia sdíleného mezi Egyptem a Spojeným královstvím, byla zavedena britská libra šterlinků, která obíhala vedle egyptské libry až do roku 1956. Po získání nezávislosti Súdánu v roce 1957 byla zavedena první súdánská libra. Ta obíhala na severu až do zavedení dináru v roce 1992, na jihu však až do roku 2007, kdy byla druhá súdánská libra prohlášena za novou súdánskou měnu. Jakmile Jižní Súdán získal nezávislost, zavedl vlastní měnu, jihosúdánskou libru, která v zemi obíhá v současnosti. Neoficiální jihosúdánské bankovky byly vytištěny Súdánským lidovým osvobozeneckým hnutím v roce 2002, ale nikdy nebyly prohlášeny za zákonné platidlo a pravděpodobně nikdy nebyly v oběhu.