FR Jugoslávie SFR Jugoslávie
FR Jugoslávie (1993) SFR Jugoslávie (1968-1990)
Mince 100 dinárů je oběživo a pamětní mince Jugoslávie, bývalé země jihovýchodní Evropy, která existovala ve 20. a na počátku 21. století. V letech 1968-1993 byla vyrobena ve 13 druzích: 12 za Socialistické federativní republiky Jugoslávie a jeden za její nástupnické Svazové republiky Jugoslávie (později známé jako Srbsko a Černá Hora).
Všechny mince distribuovala Národní banka Jugoslávie (nyní Národní banka Srbska). První typ byl ražen společně v mincovně Gori & Zucchi v italském Arezzu a v Ústavu pro výrobu bankovek a mincí (srbochorvatsky Zavod za izradu novčanica i kovanog novca) v Bělehradě v Jugoslávii. Každý kus ražený v letech 1978 až 1984 byl vyroben na zakázku u Zlatara Majdanpeka v Majdanpeku v Jugoslávii (v dnešním Srbsku), zatímco všechny pozdější kusy byly vyrobeny výhradně v Bělehradě.
Mince tvrdého dináru (1968-1989)
25. března 1941 podepsal předseda vlády Dragiša Cvetković (1893-1969; mj. 1939-1941) Trojdohodu, čímž se Království Jugoslávie připojilo k mocnostem Osy. Dva dny poté opoziční skupiny svrhly jugoslávskou vládu při převratu podporovaném Brity, což přímo vedlo k invazi Osy a následné okupaci země ještě téhož roku.
Po většinu války bojovali partyzáni pod vedením Josipa Broze Tita (1892-1980) za osvobození Jugoslávie a několikrát se utkali se silami Osy. Pro správu území pod svou kontrolou partyzáni nakonec 26. listopadu 1942 založili Antifašistickou radu národního osvobození Jugoslávie (AVNOJ). Na zasedání v Jajce 29. listopadu 1943 AVNOJ mimo jiné vyhlásila záměr obnovit Jugoslávii jako Demokratickou federativní Jugoslávii (DF Jugoslávie). Mnohé ze zásad, o nichž bylo na této konferenci rozhodnuto, byly nakonec realizovány po úplném osvobození Jugoslávie v roce 1945.
Na oslavu zasedání AVNOJ v roce 1943 a osvobození Jugoslávie schválila v roce 1968 národní centrální banka vydání šesti neoběžných pamětních mincí v nominálních hodnotách 20, 50, 100, 200, 500 a 1 000 dinárů. Všechny byly vyraženy v soukromé mincovně Gori & Zucchi v italském Arezzu a v Institutu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě. Autorem návrhu mince ze série 100 dinárů je malíř Miodrag Petrović (1915-1990), rytiny vytvořili sochaři Nebojša Mitrić (1931-1989) a Stanko Jančić (1932-).
Stodolarovka, která byla vydána 9. června 1969, je vyrobena z ryzího zlata o hmotnosti 7,82 gramu a průměru 22 milimetrů. Má zarovnání mince a rýhovanou hranu a stejně jako většina mincí má kulatý tvar. Ráfky obou stran mince jsou vyvýšené a nezdobené.
Uprostřed rubové strany je vyryta ilustrace skupiny lidí s jugoslávskými vlajkami. Tyto osoby, symbolizující jugoslávský protiasadovský odboj za druhé světové války, jsou zobrazeny stojící u vodopádu Pliva nedaleko Jajce, v pozadí je znázorněna pevnost Jajce. Na obálce jsou data „29. XI 1943 – 29. XI 1968.“, která představují zasedání AVNOJ v roce 1943, respektive 25. výročí této události, jsou napsána při horním okraji mince ve směru hodinových ručiček, zatímco názvy Jajce v latince a cyrilici, „JAJCE“, respektive „ЈАЈЦЕ“, jsou vytištěny při spodním okraji v opačném směru. Obě provedení „Jajce“ jsou od sebe oddělena skupinou čtyř diamantů a od dat olivovými ratolestmi vyrytými podél levého a pravého okraje mince.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno celkem 9 433 exemplářů. Z toho odhadem 7 433 kusů vyrazila firma Gori & Zucchi v Arezzu a 2 000 kusů vyrazil Institut pro výrobu bankovek a mincí. Neznámý počet exemplářů z obou závodů byl zahrnut do proof sad distribuovaných Národní bankou Jugoslávie.
Stodolarovka, která byla původně vydána 13. srpna 1979, je vyrobena z ryzího stříbra o ryzosti 925/1000 a měří 10 gramů a 28 milimetrů v průměru. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Ráfky obou stran mince jsou vyvýšené a nezdobené.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno celkem 71 000 exemplářů mince v proof provedení. Neznámý počet kusů byl distribuován v proof sadách Národní banky Jugoslávie.
Mince ze zimních olympijských her 1984 (1982-1984)
Pamětní mince k zimním olympijským hrám 1984
Zimní olympijské hry, mezinárodní akce, na které se soutěží v různých zimních sportech, se konají každé čtyři roky (s výjimkou let 1940 a 1944) od roku 1924. Stejně jako u většiny mezinárodních sportovních soutěží se místo konání zimních olympijských her každoročně mění, což umožňuje hostit je více zemím. Jugoslávie hostila soutěž poprvé (a naposledy) v roce 1984, kdy se všechny soutěže konaly ve městě Sarajevo (v dnešní Bosně a Hercegovině).
Na oslavu zimních olympijských her v roce 1984 a výběru Sarajeva jako hostitelského města povolila Národní banka Jugoslávie v letech 1982 a 1983 výrobu tří sérií pamětních mincí (s datem 1982 až 1984). První sérii tvoří sedm mincí v nominálních hodnotách 100, 250; 500; 1 000; 1 500 a 5 000 dinárů. Každá z posledních dvou sérií se skládá ze dvou mincí v hodnotách 100, 250 a 500 dinárů a jedné mince v hodnotě 5 000 dinárů. Všechny kusy vyrazila Zlatara Majdanpek a jejich návrhy vytvořili umělci Dragiša Andrić, Đorđe Jovanović, Ljubiša Mančić (1951-), Dragomir Mileusnić a Nebojša Mitrić.
Mince ze série 100 dinárů jsou vyrobeny z ryzího stříbra o ryzosti 925/1000 a mají hmotnost 13 gramů a průměr 30 milimetrů. Mají medailonové zarovnání a rákosovou hranu a jsou kulatého tvaru. Ráfky na obou stranách každého kusu jsou vyvýšené a nezdobené.
Uprostřed každého rubu je vyobrazen jiný sport, který se koná na zimních olympijských hrách. Na díle z roku 1982, který představuje lední hokej, jsou dva hokejisté, kteří se honí za pukem. Mince z roku 1983 představují sporty bruslení jednotlivců a bobování (UK: bobsleigh), respektive zobrazují bruslařku provádějící otočku a dva sportovce tlačící boby (UK: bobsleigh). Poslední dva kusy představují rychlobruslení a bruslení dvojic a zobrazují rychlobruslaře a krasobruslařku provádějící otočku dvojic. Všechny tyto ústřední ilustrace jsou ohraničeny pevným kruhovým rámečkem. Mimo rámeček je vyveden srbochorvatský nápis „XIV ZIMSKE OLIMPIJSKE IGRE“, což v překladu znamená „XIV (XIV.) zimní olympijské hry“, který se táhne ve směru hodinových ručiček od levého dolního okraje mince k pravému dolnímu okraji. Zbytek okraje, který se nachází proti směru hodinových ručiček ve spodní části rubové strany, zabírá text „SARAJEVO ’84“.
Celkem bylo údajně vyrobeno 110 000 exemplářů každé mince. Neznámý počet kusů byl distribuován v proof sadách Národní banky Jugoslávie.
První oběžná mince (1985-1988)
Na počátku 80. let 20. století vysoká míra inflace výrazně snížila kupní sílu jugoslávského dináru, což vedlo k tomu, že z oběhu zmizelo mnoho mincí a bankovek malých nominálních hodnot. V reakci na tento problém vydala Národní banka Jugoslávie v roce 1982 sérii mincí vyšší hodnoty v nominálních hodnotách 25 a 50 para a 1, 2, 5 a 10 dinárů. O tři roky později, v roce 1985, k nim přibyly nové mince v hodnotě 20, 50 a 100 dinárů. V té době již byly mince nižší hodnoty 25 a 50 para prakticky zastaralé a v roce 1986 byla výroba mincí v hodnotě 1, 2 a 5 dinárů ukončena. Všechny mince této série byly vyraženy v Institutu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě a jejich návrh vytvořil srbský výtvarník Dragomir Mileusnić. Mince 100 dinárů byla zavedena 20. července 1985 a stažena 31. prosince 1989 s vydáním konvertibilního dináru.
Bankovka v hodnotě 100 dinárů, která byla ražena každoročně až do roku 1988, se skládá ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 61 % mědi, 20 % zinku a 19 % niklu. Jeho hmotnost činí 8,7 gramu, průměr 29 milimetrů a tloušťka 1,9 milimetru. Mince má medailonové zarovnání a rýhovanou hranu a je kulatého tvaru. Oba okraje mince jsou vyvýšené a zdobené korálkovým lemem.
Na lícní straně je uprostřed znak SFR Jugoslávie, nad ním je po směru hodinových ručiček po obvodu vyryt cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“ a po obvodu je v opačném směru vyryt jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“. Obě legendy jsou od sebe odděleny dvěma malými diamanty, po jednom na každé straně averzu.
Během čtyř po sobě jdoucích let výroby bylo vyrobeno údajně 180 952 000 kusů mincí ve standardním provedení. Neznámý počet z nich byl distribuován v oficiálních mincovních sadách Národní banky Jugoslávie.
Uvádí se, že existují různé nepravidelné osy mince. Také některé exempláře z roku 1986 byly zřejmě vyraženy s použitím planžet současných 50 dinárů.
Ačkoli v Jugoslávii pokračovaly malé boje až do 15. května 1945, bezpodmínečná kapitulace nacistického Německa 8. května prakticky ukončila druhou světovou válku v Evropě a znamenala takzvané „vítězství nad fašismem“. Také Jugoslávie byla s uzavřením evropského válčiště 9. května 1945 oficiálně osvobozena od kontroly Osy.
V roce 1985, u příležitosti „40. výročí osvobození Jugoslávie a vítězství nad fašismem“, povolila Národní banka Jugoslávie ražbu dvou pamětních mincí v nominálních hodnotách 100 a 5 000 dinárů. Oba kusy byly vyraženy v Institutu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě a jejich návrh vytvořil srbský výtvarník Dragomir Mileusnić. Poprvé byly distribuovány 22. prosince 1987.
Stodolarovka se skládá ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 61 % mědi, 20 % zinku a 19 % niklu, a má hmotnost 8,7 gramu, průměr 29 milimetrů a tloušťku 1,9 milimetru. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje mince jsou vyvýšené a nezdobené.
Znak SFR Jugoslávie se nachází uprostřed lícní strany mince, uzavřený v pevném, většinou kruhovém rámečku s vodorovným okrajem ve spodní části. Mimo toto ohraničení, táhnoucí se po levém okraji mince ve směru hodinových ručiček, je vytištěn cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“. Jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“ je vyryt ve stejném směru při pravém okraji a od cyrilského textu je oddělen malým kosočtvercem v horní části mince. Ve spodní části mince je vodorovně zobrazena velká číslice „100“ označující nominální hodnotu mince, kterou zleva lemuje malé cyrilské „Д“ (de) a zprava malé latinské „D“. Jedná se o zkratky srbochorvatského „ДИНАРА“ a makedonského „ДИНАРИ“ (dinari), respektive srbochorvatského „DINARA“ a slovinského „DINARJEV“.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno celkem 200 000 exemplářů. Z toho neznámé množství bylo distribuováno v černých výklopných krabičkách s certifikátem pravosti.
Vuk Karadžić mince (1987)
Normální pamětní mince z roku 1987
Vuk Karadžić (psán také jako Vuk Karadžič) byl srbský filolog a lingvista, známý svými příspěvky k lingvistice a literatuře. Z různých úspěchů, kterých Karadžić během svého života dosáhl, je asi nejvýznamnější jeho reforma srbského jazyka a srbské cyrilice. V Evropě zůstává uznávanou osobností, která posmrtně obdržela různé tituly a uznání od několika institucí a organizací.
V roce 1987, v den 200. výročí Karadžićova narození, Národní banka Jugoslávie povolila ražbu mincí v hodnotě 100, 3 000, 5 000 a 50 000 dinárů na památku srbského filologa. Vyrazil je Institut pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě a navrhl srbský sochař Nebojša Mitrić. Všechny čtyři mince byly původně distribuovány 15. září 1987.
Stodolarovka se skládá ze slitiny mědi, niklu a zinku, která obsahuje 61 % mědi, 20 % zinku a 19 % niklu, a má hmotnost 8,7 gramu, průměr 29 milimetrů a tloušťku 1,9 milimetru. Má medailonové zarovnání a rákosový okraj a je kulatého tvaru. Oba okraje na běžné minci jsou vyvýšené a ten na rubové straně je zdoben korálkovým lemem. Na averzu bývá rámeček u okraje také, ale hrstka mulek používajících nesprávný design averzu jej nemá.
Na většině mincí je uprostřed lícní strany znak SFR Jugoslávie, na levém okraji po směru hodinových ručiček latinský nápis „SFR JUGOSLAVIJA“ a na pravém okraji ve stejném směru cyrilice „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“. Obě legendy jsou od sebe odděleny skupinou čtyř kosočtverců v horní části dílu. Ve spodní části mince je velkým řezaným písmem napsána číslice „100“, která označuje nominální hodnotu mince. Po jejím levém boku je latinské „D“, které je zkratkou srbochorvatského slova „DINARA“ a slovinského „DINARJEV“, a vpravo cyrilice „Д“ (de), která představuje srbochorvatské „ДИНАРА“ a makedonské „ДИНАРИ“ (dinari).
Některé mince mula místo toho používají averz 100 dinárové mince z roku 1985, která oslavuje osvobození Jugoslávie ve druhé světové válce. Na této averzní straně je uprostřed zobrazen znak SFR Jugoslávie, který je uzavřen v pevném, většinou kruhovém rámečku s vodorovným okrajem ve spodní části. Mimo toto ohraničení, táhnoucí se po levém okraji mince ve směru hodinových ručiček, je vytištěn cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“. Jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“ je vyryt ve stejném směru při pravém okraji a od cyrilského textu je oddělen malým kosočtvercem v horní části mince. Ve spodní části mince je vodorovně zobrazena velká číslice „100“ označující nominální hodnotu mince, kterou zleva lemuje malé cyrilské „Д“ (de) a zprava malé latinské „D“.
Uprostřed reverzů obou mincí je zobrazena vpravo obrácená busta kníratého Karadžiče v tradiční čepici. V cyrilici je srbochorvatský opis „ДВЕСТА ГОДИНА ОД РОЂЕЊА ВУКА КАРАЏИЋА“ (romanizováno: dvesta godina od rođenja Vuka Karadžića), což v překladu do češtiny znamená „dvousté výročí narození Vuka Karadžiće“, je vyryto ve směru hodinových ručiček od levého dolního okraje mince k pravému dolnímu okraji. Gregoriánské datum ražby „1987“ je vytištěno vodorovně ve spodní části mince a odděluje začátek a konec cyrilské legendy.
Celkem bylo vyrobeno 200 000 exemplářů proof, včetně normálních mincí a mul. Z nich bylo neznámé množství distribuováno v modrých výklopných krabičkách s certifikátem pravosti. Vzhledem k tomu, že mule jsou podstatně vzácnější než jejich standardní protějšky, prodávají se zpravidla za vyšší ceny.
Druhá oběžná mince (1988-1989)
Kvůli rostoucí inflaci byly do konce roku 1988 demonetizovány a staženy z oběhu všechny jugoslávské mince v hodnotě od 25 para do 5 dinárů a v oběhu zůstaly pouze mince v hodnotě 10, 20, 50 a 100 dinárů. Dne 15. listopadu téhož roku vydala Národní banka Jugoslávie novou sérii kusů v těchto nominálních hodnotách, aby doplnila mince, které již byly v oběhu. Používaly se krátkou dobu, než byly 31. prosince 1989 demonetizovány. Všechny čtyři mince byly vyraženy v Institutu pro výrobu bankovek a mincí a jejich návrh vytvořil srbský výtvarník Dragomir Mileusnić.
Stodolarovka, která byla vyražena v roce 1989, se skládá ze slitiny mosazi, která obsahuje 75 % mědi, 21 % zinku a 4 % niklu. Jeho hmotnost činí 5,5 gramu, průměr 24,1 milimetru a tloušťka 1,7 mm. Mince má medailové zarovnání a hladkou hranu a je kulatého tvaru. Oba okraje mince jsou vyvýšené a nezdobené.
Uprostřed averzu je znak SFR Jugoslávie. Cyrilský nápis „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“ se nad znakem otáčí ve směru hodinových ručiček, zatímco latinský nápis „SFR JUGOSLAVIJA“ se pod znakem pohybuje v opačném směru. Tyto nápisy, oddělené od sebe dvěma malými kosočtverci, tvoří obrys kruhu. Všechny prvky uvnitř této kruhové plochy jsou ohraničeny čtvercovým ohraničením, pod nímž je menším písmem vodorovně vyvedeno gregoriánské datum ražby „1988“ nebo „1989“.
Uvnitř vyvýšené čtvercové plochy uprostřed rubové strany je zobrazen velký nápis „100“. Po stranách čtverce jsou vytištěny čtyři místní překlady slova dinara. V horní části čtverce je srbochorvatský překlad vyveden v latince jako „DINARA“ a v dolní části je napsán v cyrilici jako „ДИНАРА“. Na levé straně čtverce je svisle nahoru vytištěno slovinské „DINARJEV“, zatímco na pravé straně je svisle dolů vytištěno makedonské „ДИНАРИ“ (dinari).
Během dvou po sobě jdoucích let výroby bylo vyrobeno přibližně 136 870 000 exemplářů mince, všechny ve standardním provedení. Z tohoto počtu bylo nezveřejněné množství distribuováno v mincovních sadách Národní banky Jugoslávie.
Zkušební ražby mince proběhly v roce 1988 na mosazném plíšku a v roce 1989 na měděném a měděném zinkovém plíšku. Všechny zkušební ražby mají stejný průměr jako vydaná mince. Mosazná zkušební ražba má stejnou hmotnost, ale měděná ražba je lehčí, má hmotnost 4,9 gramu.
Mince konvertibilního dináru (1990)
Mince 29. šachové olympiády (1990)
Šachová olympiáda, mezinárodní šachový turnaj, kterého se účastní země z celého světa, se koná od roku 1927. Původně se konala v nepravidelných intervalech, od roku 1950 se koná každé dva roky. Každý rok se Šachová olympiáda koná na jiném místě, což umožňuje, aby se turnaj konal ve více zemích a městech. Během své existence hostila soutěž třikrát SFR Jugoslávie. Devátá šachová olympiáda se konala v roce 1950 v Dubrovníku (nyní v Chorvatsku), dvacátá ve Skopje (nyní v Makedonii) v roce 1972 a devětadvacátá v Novém Sadu (nyní v Srbsku) v roce 1990.
Na oslavu 29. šachové olympiády v Novém Sadu vydala Národní banka Jugoslávie 16. října 1990 pamětní mince v hodnotách 5, 100, 150 a 1 500 dinárů. Byly vyraženy v Institutu pro výrobu bankovek a mincí v Bělehradě a jejich návrh vytvořil srbský výtvarník Dragomir Mileusnić.
Mince ze série 100 dinárů jsou vyrobeny z ryzího stříbra o ryzosti 925/1000 a mají hmotnost 13 gramů a průměr 30 milimetrů. Má medailonové zarovnání a rákosovou hranu a je kulatého tvaru. Ráfky na obou stranách mince jsou vyvýšené a nezdobené.
Znak SFR Jugoslávie je vyobrazen uprostřed lícní strany mince, kde je uzavřen v pevném, většinou kruhovém ohraničení s vodorovným okrajem ve spodní části. Vně tohoto ohraničení, táhnoucího se po levém okraji mince ve směru hodinových ručiček, je vytištěn cyrilský státní název „СФР ЈУГОСЛАВИЈА“. Jeho latinský ekvivalent „SFR JUGOSLAVIJA“ je vyveden ve stejném směru při pravém okraji a od cyrilského nápisu je oddělen malým kosočtvercem v horní části mince. Ve spodní části mince je vodorovně zobrazena velká číslice „100“ označující nominální hodnotu mince, kterou zleva lemuje malé cyrilské „Д“ (de) a zprava malé latinské „D“. Jedná se o zkratky srbochorvatského „ДИНАРА“ a makedonského „ДИНАРИ“ (dinari), respektive srbochorvatského „DINARA“ a slovinského „DINARJEV“.
Uprostřed reverzu je zobrazena Petrovaradínská hodinová věž v Novém Sadu, v pozadí jsou vyryta políčka šachovnice. Nad šachovnicí je vodorovně vytištěno gregoriánské datum ražby „1990“ a vlevo od objektu je svisle nahoru vyveden nápis „NOVI SAD“. Všechny výše uvedené prvky reverzu jsou obklopeny pevným kruhovým okrajem, mimo nějž je vytištěna srbochorvatská legenda „29. 12. 1909″. ŠAHOVSKA OLIMPIJADA“ je vyryta po směru hodinových ručiček při horním okraji mince. Její anglický ekvivalent „THE 29th CHESS OLYMPIAD“ je vytištěn v opačném směru při spodním okraji a od druhé legendy je oddělen malým čtvercem po obou stranách rubové strany.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno celkem 10 000 exemplářů mince v proof provedení. Z tohoto počtu bylo nezveřejněné množství distribuováno v oficiálních proof sadách Národní banky Jugoslávie.
Mince dináru z roku 1993 (1993)
Kvůli hyperinflaci v Jugoslávii na konci roku 1989 centrální banka země 1. ledna 1990 revalvovala dinár a vytvořila tak tzv. jugoslávský konvertibilní dinár. Hospodářské problémy pokračovaly i v dalších letech, kdy se od jihoslovanské země odtrhly čtyři ze šesti republik, které tvořily SFR Jugoslávie, a vznikly tak dnešní státy Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Makedonie a Slovinsko. Svazová republika Jugoslávie pak vznikla v roce 1992 spojením republik Srbska a Černé Hory.
Počátkem roku 1992 se v Jugoslávii znovu objevila hyperinflace, což přimělo Národní banku Jugoslávie k opětovné revalvaci dináru a zavedení jugoslávského reformovaného dináru. Krátce poté přišlo další období hyperinflace, které zpustošilo hospodářství FR Jugoslávie a vynutilo si další revalvaci 1. října 1993. K tomuto datu zavedla Národní banka Jugoslávie sérii mincí v nominálních hodnotách 1, 2, 5, 10, 20, 50 a 100 dinárů. Zřejmě byl plánován i kus 500 dinárů, který však nikdy nebyl uvolněn do oběhu. K 31. listopadu 1993, tedy téměř dva měsíce po jejich zavedení, byly mince staženy z oběhu a demonetizovány z důvodu jejich omezeného používání. Všechny kusy byly vyraženy v Institutu pro výrobu bankovek a mincí.
Mince ze série 100 dinárů je vyrobena ze slitiny mosazi, která obsahuje 75 % mědi, 23 % zinku a 2 % niklu, váží 5,1 gramu, má průměr 23 milimetrů a tloušťku 1,6 milimetru. Má medailové zarovnání a hladký okraj a je kulatého tvaru. Ráfky obou stran šperku jsou vyvýšené a tvoří obrys osmiúhelníku a jsou zdobeny korálkovým lemem.
Uprostřed rubové strany mince je vyryta velká číslice „100“, nad ní je menším písmem vyryto slovo v cyrilici „ДИНАРА“ a pod ním jeho latinský protějšek „DINARA“. Pod ním je o něco menším písmem uvedeno gregoriánské datum ražby „1993“.
Během jediného roku výroby bylo vyrobeno přibližně 14 294 500 exemplářů mince ve standardním provedení.
1 Dk – 4 Dk – 8 Dk – 12 Dk