Co je kapitalismus?
Kapitalismus je ekonomický systém, ve kterém soukromé osoby nebo podniky vlastní kapitálové statky.Produkce zboží a služeb je založena na nabídce a poptávce na obecném trhu – známém jako tržní ekonomika – spíše než na centrálním plánování – známém jako plánovaná ekonomika nebo příkazová ekonomika.
Nejčistší formou kapitalismu je kapitalismus volného trhu neboli laissez-faire. Zde jsou jednotlivci nespoutaní. Mohou určovat, kam investovat, co vyrábět nebo prodávat a za jaké ceny směnit zboží a služby. Tržiště laissez-faire funguje bez kontrol a kontrol.
Dnes většina zemí praktikuje smíšený kapitalistický systém, který zahrnuje určitou míru vládní regulace podnikání a vlastnictví vybraných odvětví.
Kapitalismus
Pochopení kapitalismu
Klíčové způsoby
Kapitalismus a soukromé vlastnictví
Aby jednotlivci nebo firmy mohli sebevědomě využívat své kapitálové statky, musí existovat systém, který chrání jejich zákonné právo vlastnit nebo převádět soukromé vlastnictví. Kapitalistická společnost bude spoléhat na využívání smluv, poctivé jednání a právo občanskoprávních deliktů, aby tato soukromá vlastnická práva usnadnila a prosadila.
Kapitalismus, zisky a ztráty
Zisky jsou úzce spjaty s pojmem soukromého vlastnictví. Podle definice vstupuje jednotlivec do dobrovolné výměny soukromého vlastnictví pouze tehdy, když se domnívá, že mu výměna přináší psychický nebo hmotný prospěch. Při takových obchodech získá každá strana z transakce zvláštní subjektivní hodnotu nebo zisk.
Svobodné podnikání nebo kapitalismus?
Kapitalismus a svobodné podnikání jsou často považovány za synonyma. Popravdě řečeno, jsou to úzce související, ale přesto odlišné pojmy s překrývajícími se rysy. Je možné mít kapitalistickou ekonomiku bez úplného svobodného podnikání a je možné mít volný trh bez kapitalismu.
Každá ekonomika je kapitalistická, pokud soukromé osoby kontrolují výrobní faktory. Nicméně kapitalistický systém může být stále regulován vládními zákony a zisky kapitalistických snah mohou být stále silně zdaněny.
„Svobodným podnikáním“ lze zhruba rozumět ekonomické výměny bez nátlakového vládního vlivu. I když je to nepravděpodobné, je možné si představit systém, kdy se jednotlivci rozhodnou držet všechna vlastnická práva společně. Práva soukromého vlastnictví stále existují v systému svobodného podnikání, i když se soukromým vlastnictvím může být dobrovolně nakládáno jako s komunálním bez vládního mandátu.
Mnoho indiánských kmenů existovalo s prvky těchto uspořádání a v rámci širší kapitalistické ekonomické rodiny jsou kluby, družstva a akciové obchodní firmy jako partnerství nebo korporace příkladem společných majetkových institucí.
Je-li akumulace, vlastnictví a profitování z kapitálu ústředním principem kapitalismu, pak je svoboda od státního nátlaku ústředním principem svobodného podnikání.
Feudalismus kořenem kapitalismu
Kapitalismus vyrostl z evropského feudalismu. Až do 12. století žilo ve městech jen velmi malé procento obyvatel Evropy. Ve městě žili kvalifikovaní dělníci, ale dostávali svou obživu spíše od feudálních pánů než skutečnou mzdu a většina dělníků byla nevolníky pro vyloděné šlechtice. Nicméně v pozdním středověku vzrůstající urbanismus, s městy jako centry průmyslu a obchodu, se stával stále více a více ekonomicky důležitým.
Merkantilismus nahrazuje feudalismus
Merkantilismus postupně nahradil feudální hospodářský systém v západní Evropě a v 16. až 18. století se stal primárním hospodářským systémem obchodu. Merkantilismus začínal jako obchod mezi městy, ale nemusel to být nutně obchod konkurenční. Zpočátku mělo každé město diametrálně odlišné výrobky a služby, které byly postupem času pomalu homogenizovány poptávkou.
Kolonialismus vzkvétal spolu s merkantilismem, ale národy osévající svět osadami se nesnažily zvýšit obchod. Většina kolonií byla založena s ekonomickým systémem, který zaváněl feudalismem, jejich suroviny se vracely zpět do mateřské země a v případě britských kolonií v Severní Americe byly nuceny odkoupit hotový produkt za pseudoměnu, která jim bránila obchodovat s jinými národy.
Byl to Adam Smith, kdo si všiml, že merkantilismus není silou rozvoje a změn, ale regresivním systémem, který vytváří obchodní nerovnováhy mezi národy a brání jim v postupu. Jeho myšlenky o volném trhu otevřely svět kapitalismu.
Růst průmyslového kapitalismu
Smithovy nápady byly dobře načasované, protože průmyslová revoluce začínala vyvolávat otřesy, které brzy otřesou západním světem. Zlatý důl kolonialismu přinesl nové bohatství a novou poptávku po produktech domácích průmyslových odvětví, které poháněly expanzi a mechanizaci výroby. Jak technologie poskakovaly dopředu a továrny už nemusely být stavěny poblíž vodních cest nebo větrných mlýnů, aby fungovaly, začali průmyslníci stavět ve městech, kde nyní byly tisíce lidí, kteří dodávali hotové pracovní síly.
Průmysloví magnáti byli prvními lidmi, kteří za svého života nashromáždili své bohatství a často předčili jak vyloděné šlechtice, tak mnoho rodin poskytujících půjčky/bankovnictví. Poprvé v historii mohli mít obyčejní lidé naději na to, že zbohatnou. Nový peněžní dav vybudoval více továren, které vyžadovaly více pracovních sil, a zároveň produkoval více zboží, které si lidé mohli koupit.
Během tohoto období byl termín „kapitalismus“ – pocházející z latinského slova „capitalis“, což znamená „hlava dobytka“ – poprvé použit francouzským socialistou Louisem Blancem v roce 1850 pro označení systému výlučného vlastnictví průmyslových výrobních prostředků soukromými osobami spíše než sdíleného vlastnictví.
Oproti všeobecnému přesvědčení Karel Marx slovo „kapitalismus“ nezavedl, i když jistě přispěl k vzestupu jeho používání.
Dopady průmyslového kapitalismu
Průmyslový kapitalismus měl tendenci přinášet prospěch spíše více úrovním společnosti než jen aristokratické třídě. Mzdy rostly, k čemuž výrazně přispělo vytváření odborů. Životní úroveň se také zvyšovala s nadbytkem cenově dostupných výrobků, které se hromadně vyráběly. Tento růst vedl k vytvoření střední třídy a začal zvedat stále více lidí z nižších tříd, aby se rozšířily její řady.
Ekonomické svobody kapitalismu zrály vedle demokratických politických svobod, liberálního individualismu a teorie přirozených práv. Tato jednotná zralost však neznamená, že všechny kapitalistické systémy jsou politicky svobodné nebo podporují individuální svobodu. Ekonom Milton Friedman, obhájce kapitalismu a individuální svobody, napsal v knize Kapitalismus a svoboda (1962), že „kapitalismus je nezbytnou podmínkou politické svobody…není dostatečnou podmínkou“.
Kapitalismus a hospodářský růst
V následujících stoletích kapitalistické výrobní procesy značně zvýšily výrobní kapacitu. Širokému obyvatelstvu se levně zpřístupnilo více a kvalitnějšího zboží, což zvýšilo životní úroveň dříve nemyslitelnými způsoby. V důsledku toho většina politických teoretiků a téměř všichni ekonomové tvrdí, že nejúčinnějším a nejproduktivnějším systémem směny je kapitalismus.
Kapitalismus vs. socialismus
Z hlediska politické ekonomie je kapitalismus často stavěn proti socialismu. Zásadním rozdílem mezi kapitalismem a socialismem je vlastnictví a kontrola výrobních prostředků. V kapitalistické ekonomice jsou majetek a podniky vlastněny a kontrolovány jednotlivci. V socialistické ekonomice vlastní a spravuje životně důležité výrobní prostředky stát. Existují však i další rozdíly ve formě spravedlnosti, efektivity a zaměstnanosti.
Equity
Účinnost
Kapitalistickým argumentem je, že zisková pobídka pohání korporace k vývoji inovativních nových produktů, po kterých touží spotřebitel a které mají poptávku na trhu. Tvrdí se, že státní vlastnictví výrobních prostředků vede k neefektivitě, protože bez motivace vydělávat více peněz je u managementu, pracovníků a vývojářů menší pravděpodobnost, že vyvinou dodatečné úsilí k prosazení nových nápadů nebo produktů.
Zaměstnanost
V kapitalistické ekonomice stát přímo nezaměstnává pracovní síly. Tento nedostatek vládou řízené zaměstnanosti může vést k nezaměstnanosti během hospodářských recesí a depresí. V socialistické ekonomice je stát primárním zaměstnavatelem. V dobách hospodářských těžkostí může socialistický stát nařídit najímání pracovníků, takže existuje plná zaměstnanost. V socialistických systémech také bývá silnější „záchranná síť“ pro pracovníky, kteří jsou zraněni nebo trvale postiženi. Ti, kteří již nemohou pracovat, mají méně možností, jak jim pomoci v kapitalistických společnostech.
Smíšený systém vs. čistý kapitalismus
Když vláda vlastní některé, ale ne všechny výrobní prostředky, ale vládní zájmy mohou legálně obcházet, nahrazovat, omezovat nebo jinak regulovat soukromé ekonomické zájmy, říká se, že jde o smíšenou ekonomiku nebo smíšený ekonomický systém. Smíšená ekonomika respektuje vlastnická práva, ale klade na ně limity.
Majitelé nemovitostí jsou omezováni, pokud jde o způsob jejich vzájemné výměny. Tato omezení přicházejí v mnoha podobách, jako jsou zákony o minimální mzdě, cla, kvóty, daně z nezasloužených příjmů, licenční omezení, zakázané výrobky nebo smlouvy, přímé veřejné vyvlastnění, antimonopolní legislativa, zákony o zákonném platidle, dotace a vyvlastnění. Vlády ve smíšených ekonomikách také plně nebo částečně vlastní a provozují určitá odvětví, zejména ta, která jsou považována za veřejné statky, a často prosazují právně závazné monopoly v těchto odvětvích, aby zakázaly hospodářskou soutěž soukromých subjektů.
Naproti tomu čistý kapitalismus, známý také jako laissez-faire kapitalismus nebo anarchokapitalismus, (jak jej vyznává Murray N.
Standardní spektrum ekonomických systémů staví laissez-faire kapitalismus do jednoho extrému a kompletní plánovanou ekonomiku – jako je komunismus – do druhého. Vše uprostřed by se dalo označit za smíšenou ekonomiku. Smíšená ekonomika má prvky jak centrálního plánování, tak neplánovaného soukromého podnikání.
Podle této definice má téměř každá země na světě smíšenou ekonomiku, ale současné smíšené ekonomiky se pohybují v míře vládních zásahů. Spojené státy a Velká Británie mají relativně čistý typ kapitalismu s minimem federální regulace na finančních a pracovních trzích – někdy známý jako anglosaský kapitalismus – zatímco Kanada a severské země vytvořily rovnováhu mezi socialismem a kapitalismem.
Mnoho evropských národů praktikuje sociální kapitalismus, systém, který se stará o sociální blaho pracovníka a zahrnuje takové politiky, jako jsou státní důchody, všeobecná zdravotní péče, kolektivní vyjednávání a kodexy průmyslové bezpečnosti.
Crony kapitalismus
Crony kapitalismus označuje kapitalistickou společnost, která je založena na úzkých vztazích mezi podnikateli a státem. Místo toho, aby úspěch byl určován volným trhem a právním státem, je úspěch podnikání závislý na protekci, kterou mu prokazuje vláda ve formě daňových úlev, státních dotací a dalších pobídek.
Crony kapitalismus je všeobecně obviňován z řady sociálních a ekonomických strastí. Jak socialisté, tak kapitalisté se navzájem obviňují z vzestupu crony kapitalismu. Socialisté věří, že crony kapitalismus je nevyhnutelným důsledkem čistého kapitalismu. Na druhé straně kapitalisté věří, že crony kapitalismus vzniká z potřeby socialistických vlád ovládat ekonomiku.