Jaký byl Marshallův plán?
Marshallův plán byl program sponzorovaný Spojenými státy, který byl realizován po skončení druhé světové války. Měl pomoci evropským zemím, které byly zničeny v důsledku války, a byl stanoven americkým ministrem zahraničí Georgem Marshallem během projevu na Harvardově univerzitě v roce 1947. Plán byl schválen Kongresem jako Evropský program obnovy (ERP).
Klíčové způsoby
Pochopení Marshallova plánu
Marshallův plán poskytl evropským národům – včetně jejich nepřátel z druhé světové války, Německa a Itálie – pomoc ve výši více než 13 miliard dolarů a byl klíčový při revitalizaci jejich poválečných ekonomik. V době, kdy v roce 1951 skončilo americké financování, překonaly ekonomiky všech evropských příjemců předválečnou úroveň. Z tohoto důvodu byl Marshallův plán považován za úspěch.
Marshall věřil, že stabilita evropských vlád závisí na ekonomické stabilitě lidí. Evropa potřebovala obnovit dopravní uzly, silnice, zemědělství, továrny a města, která během dlouhé války utrpěla velké ztráty. Spojené státy byly jedinou velkou mocností, která během války neutrpěla žádné škody. Bylo logické, že Amerika byla zemí, která by měla pomoci těmto ostatním zemím s obnovou.
USA navrhly Marshallův plán, protože to byla jediná země ve druhé světové válce, která neutrpěla škody v důsledku bojů.
Dějiny Marshallova plánu
Marshall považoval komunismus za hrozbu pro evropskou stabilitu. Během druhé světové války se sféra vlivu Sovětského svazu zvětšila a napětí mezi východní a západní Evropou zesílilo. Sovětský svaz věřil, že Marshallův plán je způsobem, jak se vměšovat do vnitřních záležitostí evropských zemí. Toto přesvědčení bránilo sovětským satelitním zemím, jako je Polsko a Československo, přijmout pomoc od Spojených států. Také to způsobilo, alespoň částečně, že hospodářství Sovětského svazu bylo výrazně předstiženo ekonomikami západní Evropy a USA.
Plán ve výši 13 miliard dolarů začal dodávkami potravin a základních potravin do evropských přístavů v Nizozemsku a Francii. Brzy poté dorazily traktory, turbíny, soustruhy a další průmyslová zařízení plus palivo pro pohon strojů. Mezi lety 1948 a 1951 činily miliardy vyčleněné na pomoc evropským zemím v podstatě 5% tehdejšího hrubého domácího produktu (HDP) USA.
Marshallův plán byl víc než jen ekonomický plán. Ministr zahraničí se domníval, že spolupráce všech evropských národů povede k větší jednotě. Základ plánu vedl k vytvoření Severoatlantické aliance (NATO) jako obranné aliance proti případným budoucím agresorům. NATO je mezivládní vojenská aliance mezi 30 evropskými a severoamerickými zeměmi. Smlouva byla podepsána 4. dubna 1949.
Marshall za své úsilí získal v roce 1953 Nobelovu cenu za mír, ale trvalé dopady tohoto plánu šly dobře do budoucnosti. Závislost na americké pomoci otevřela obchodní cesty mezi Evropou a Spojenými státy. Volání po jednotě mezi evropskými národy tvořilo základní myšlenku Evropské unie. Bez amerického zásahu by v současné společnosti neexistovala rozsáhlá síť evropských železnic, dálnic a letišť. Jak řekl prezident Harry Truman, Spojené státy byly „prvním velkým národem, který živil a podporoval dobyté“. Marshallův plán je všeobecně považován za jednu z úspěšnějších zahraničněpolitických iniciativ Ameriky a za její nejúčinnější programy zahraniční pomoci.
Příklady Marshallova plánu
Marshallův plán si vytyčil několik cílů, aby splnil svůj cíl zabránit šíření komunismu a podpořit rozvoj zdravé a stabilní světové ekonomiky. Tyto cíle zahrnovaly rozšíření evropské zemědělské a průmyslové výroby, obnovu systému zdravých měn, rozpočtů a financí v jednotlivých evropských zemích a podporu mezinárodního obchodu mezi evropskými zeměmi a mezi Evropou a zbytkem světa.
Realizací Marshallova plánu byly pověřeny dvě agentury: americká Správa pro hospodářskou spolupráci (ECA) a evropská Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organization for European Economic Cooperation).
EÚD poskytoval přímé granty zemím, které byly určeny k úhradě nákladů a nákladů na přepravu komodit a služeb, především ze Spojených států. Země byly povinny dorovnávat tyto americké granty svou vlastní měnou: za každý dolar grantové pomoci, který obdržely od USA, byl dolar v hodnotě vlastní měny země umístěn do protifondu, který mohl být použit na infrastrukturní projekty, které by zemi prospěly, jako jsou silnice, elektrárny, bytové projekty a letiště. Projekty protifondů musely být nejprve schváleny EÚD.
Mnoho historiků považuje Marshallův plán za jeden z prvních kroků směrem k integraci evropských zemí. Trumanova administrativa si představovala systém podobný Spojeným státům, jakési „Spojené státy evropské“. Mnoho ze 16 zúčastněných evropských států podepsalo Bruselskou smlouvu z roku 1948 o vzájemné obraně, která byla předzvěstí vzniku NATO v následujícím roce.
Ve Velké Británii byly 2 miliardy dolarů z těchto odpovídajících fondů použity na snížení dluhu. Dalších 4,8 miliardy dolarů bylo investováno do infrastrukturních projektů: 39% šlo do veřejných služeb, dopravy a komunikačních zařízení, včetně projektů elektrické energie a železnic; 14% bylo investováno do zemědělství; 16% bylo investováno do výroby; 10% bylo investováno do těžby uhlí a dalších těžebních odvětví a 12% bylo investováno do nízkonákladových bytových zařízení.
Další program Marshallova projektu poskytl Evropanům technický výcvik v amerických výrobních metodách. Do konce roku 1951 vycestovalo do USA přes 6000 Evropanů, aby studovali metody pro zvýšení výroby a stability.
Časté otázky Marshallova plánu
Jak Marshallův plán generoval ekonomický růst?
Marshallův plán generoval hospodářský růst tím, že poskytoval potřebné finanční prostředky mnoha evropským zemím a Japonsku, aby se mohly přestavět. Velká část západní Evropy byla na konci druhé světové války zbídačena. V celé Evropě byl akutní nedostatek potravin a pohonných hmot a mnoha zemím chyběly finanční prostředky na nákup dováženého zboží z USA.Maršálův plán měl podpořit výrobu a podpořit mezinárodní obchod mezi evropskými zeměmi a mezi Evropou a zbytkem světa. Mezi lety 1948 a 1952 poskytly USA 16 národům pomoc ve výši více než 13 miliard dolarů.
Byl Marshallův plán úspěšný?
Programy pomoci obsažené v Marshallově plánu byly považovány za bezprecedentní a zároveň úspěšné. Během prvních tří let Marshallova plánu vzrostl hrubý národní produkt (HNP) v Rakousku, Západním Německu a Itálii o 33,5%. (V předchozích letech, během druhé světové války, se životní úroveň v Evropě rapidně snižovala.) Během následujících tří desetiletí navíc vzrostla životní úroveň v zúčastněných zemích téměř o 150%. Jakmile se účastníci Marshallova plánu ocitli na pokraji hospodářského kolapsu, zahájili v následujících desetiletích zlatý věk hospodářského růstu.
Jak Marshallův plán dopadl na Světovou banku?
Brettonwoodská dohoda vytvořila ke konci druhé světové války Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. V rámci Brettonwoodského systému bylo zlato základem pro americký dolar a další měny byly navázány na hodnotu amerického dolaru.Zatímco Brettonwoodský systém byl v 70. letech rozpuštěn, MMF i Světová banka zůstaly silnými pilíři pro směnu mezinárodních měn.
Světová banka byla původně vytvořena za účelem poskytování pomoci evropským zemím v období poválečné rekonstrukce. Úloha banky však byla po zavedení Marshallova plánu rychle nahrazena, protože instituce Marshallova plánu řídily poválečné mezinárodní měnové vztahy.
Jaký byl Molotovův plán?
Sovětský ministr zahraničí V. M. Molotov odešel z jednání s britskou a francouzskou vládou a nakonec odmítl prodloužení pomoci Sovětskému svazu, které bylo nabídnuto prostřednictvím Marshallova plánu. Sovětských námitek proti Marshallovu plánu bylo mnoho, ale především byly neoblomné v tom, že Německo nedostane žádnou pomoc prostřednictvím tohoto plánu. Bohužel, britští a francouzští zástupci nesdíleli stejné námitky.
Sovětský svaz pak tlačil na své východoevropské spojence, aby odmítli veškerou pomoc v rámci Marshallova plánu. Nakonec byli úspěšní, protože žádný ze sovětských satelitů se na Marshallově plánu nepodílel.
V roce 1947 představil Sovětský svaz plán na poskytnutí pomoci svým spojencům ve východní Evropě. Tento plán nazvali Molotovův plán. V rámci Molotovova plánu byla vytvořena Rada vzájemné hospodářské pomoci (COMECON), systém dvoustranných obchodních dohod a hospodářské spojenectví mezi socialistickými zeměmi ve východním bloku.
Co měly Trumanova doktrína a Marshallův plán společného?
Trumanova doktrína byla předchůdcem Marshallova plánu. V březnu 1947 prezident Harry Truman oznámil svůj záměr povolit 400 milionů dolarů na mimořádnou pomoc zemím, které by se mohly stát obětí vlivu komunismu, pokud by jim nebyla poskytnuta podpora ve formě zahraniční pomoci. Mezi tyto země patřilo Řecko a Turecko. V červnu 1947 pak ministr zahraničí George Marshall navrhl rozšíření masivní hospodářské pomoci na celou Evropu. Marshallův plán, který byl nazýván Projekt evropské obnovy (známější jako Marshallův plán), byl ten, který byl realizován po schválení americkým Kongresem.