Nekromancie byla temným uměním vzkříšení mrtvých. Byla to také větev magie používaná k vytvoření Inferiho a kouzelných koster.
Albus Brumbál se ve svých poznámkách o Bardovi Beedleovi zmínil, že nekromantie je „odvětví magie, které nikdy nefungovalo“. Za předpokladu, že původním cílem nekromantie bylo přivést lidi zpět z mrtvých, je to většinou pravda: zatímco bylo možné vytvořit Inferiho, jednalo se o bezduché tvory bez duše a inteligence, přestože vlastnili lidské mrtvoly, a tudíž nebyli skutečně „vychovanými“ osobami.
Nekromanční kouzla používaná za účelem vytvoření Inferiho byla prokletím.
V roce 1932 Gellert Grindelwald zabil Qilina, tvora se schopností odhalit a odlišit čisté srdce od těch, kteří podlehli své temnější stránce, a použil nekromancii, aby ho oživil a ovládl jeho zdánlivě oživené tělo během Pochodu Qilinského obřadu, aby to vypadalo, že ho označil za důstojného kandidáta na nejvyššího Mugwumpa. Oživil ho v krytém jezírku vody na hradě Nurmengard tím, že položil jeho mrtvolu do vody, zatímco mumlal zaklínadla. Účinky tohoto kouzla však nebyly věčné, protože oživený Qilin během obřadu znovu zemřel.
Tom Raddle byl významným vyznavačem této větve temné magie, protože během první čarodějnické války vytvořil armádu Inferi, hlavně z mrtvol lidí, které zavraždil. Pravděpodobně jeho největší armáda Inferi obývala Jeskyni, kde ukrýval Locketu Salazara Zmijozela, aby ji chránil před potenciálními vetřelci. Během druhé čarodějnické války dále rozrůstal svou armádu nemrtvých, která často vytvářela hustou šedou mlhu v oblastech, které obývali.
Hermiona Grangerová vlastnila knihu o nekromancii nazvanou Průvodce čarodějnicí po nekromancii, kterou bylo možné najít na jejích knihovnách v její kanceláři na ministerstvu v době, kdy byla ministryní kouzel.