Pachyrhinosaurus (v řečtině „ještěr s tlustým nosem“, z Παχυ (pachy), tlustý; ρινό (rinó), nos; a σαυρος (sauros), ještěr) je vyhynulý rod dinosaura z období pozdní křídy v Severní Americe. První exempláře objevil Charles M. Sternberg v kanadské Albertě v roce 1946 a pojmenoval je v roce 1950. V Albertě a na Aljašce bylo nalezeno více než tucet částečných lebek a velký sortiment dalších zkamenělin různých druhů. Velká část jich nebyla k dispozici pro studium až do 80. let, což vedlo k relativně nedávnému nárůstu zájmu o Pachyrhinosaura.
Byly identifikovány tři druhy. P. lakustai ze souvrství Wapiti, jehož obzor s kostmi zhruba odpovídá stáří horních souvrství Bearpaw a dolních souvrství Horseshoe Canyon, existuje asi před 73,5 až 72,5 miliony let. P. canadensis je mladší, známý z dolních souvrství Horseshoe Canyon, asi před 71,5 až 71 Ma a souvrství St. Mary River. Fosilie nejmladšího druhu, P. perotorum, byly nalezeny v souvrství Prince Creek na Aljašce a pocházejí z období před 70 až 69 Ma. Přítomnost tří známých druhů činí z tohoto rodu nejvíce speciozní mezi centrosauriny.
Pachyrhinosaurus canadensis, byl popsán v roce 1950 Charlesem Mortramem Sternbergem na základě holotypu neúplné lebky NMC 8867 a paratypu neúplné lebky NMC 8866, která zahrnovala přední část lebky, ale chyběla jí pravá dolní čelist, a „zobák“. Tyto lebky byly shromážděny v letech 1945 a 1946 z písčitého jílu souvrství Horseshoe Canyon v kanadské Albertě. V následujících letech byl další materiál získán v lokalitě Scabby Butte souvrství řeky Svaté Marie poblíž Lethbridge v Albertě ze suchozemských sedimentů považovaných za staré 74 až 66 milionů let. Ty patřily mezi první dinosauří naleziště nalezená v provincii v 80. letech 19. století. Význam těchto objevů nebyl pochopen až do doby krátce po druhé světové válce, kdy byly provedeny předběžné vykopávky.
Další lebka Pachyrhinosaura byla z lokality Scabby Butte vyjmuta v roce 1955 a pak v roce 1957 Wann Langston Jr. s malou posádkou vykopali další ostatky pachyrhinosaura. University of Calgary má v plánu toto významné místo jednou znovu otevřít jako polní školu pro vysokoškolské studenty paleontologie. Několik exemplářů, NMC 21863, NMC 21864, NMC 10669 přidělených v roce 1975 W. Langstonem Jr. Pachyrhinosaurovi, bylo také nalezeno v lokalitě Scabby Butte.
Další kost Pachyrhinosaura, na řece Wapiti jižně od Beaverlodge v severozápadní Albertě, byla krátce zpracována zaměstnanci Královského Tyrrellova muzea na konci 80. let, ale nyní je každoročně zpracovávána po dobu několika týdnů každé léto (od roku 2006) Albertskou univerzitou. Materiál z této lokality se zdá být referovatelný k Pachyrhinosaurus canadensis. V roce 1974 našel Grande Prairie, Albertský učitel přírodních věd Al Lakusta velkou kost podél Pipestone Creek v Albertě. Když byla oblast konečně vykopána v letech 1986 až 1989 zaměstnanci a dobrovolníky Královského Tyrrellova muzea paleeontologie, paleontologové objevili úžasně velký a hustý výběr kostí – až 100 na metr čtvereční, s celkem 3500 kostmi a 14 lebkami. To bylo zřejmě místo masové úmrtnosti, možná neúspěšného pokusu o překročení řeky během povodně. Mezi fosiliemi byly nalezeny kostry čtyř různých věkových skupin od nedospělých po plně vzrostlé dinosaury, což naznačuje, že Pachyrhinosauři se starali o svá mláďata. Dospělé lebky měly vypouklé i konkávní hlavy a také rohy ve stylu jednorožce na temenní kosti těsně za očima. Konkávní typy šéfů mohly souviset pouze s erozí a neodrážely mužsko-ženské rozdíly.
V roce 2008 podrobná monografie popisující lebku pachyrhinosaura z Pipestone Creek, kterou sepsali Philip J. Currie, Wann Langston Jr. a Darren Tanke, klasifikovala exemplář jako druhý druh Pachyrhinosaura, pojmenovaný P. lakustai po jeho objeviteli.
V roce 2013 popsal Fiorillo a kol. nový exemplář, neúplnou nosní kost, kterou lze připsat Pachyrhinosaurus perotorum a která byla sebrána z lomu Kikak-Tegoseak na řece Colville na Aljašce. Fiorillo a kol. pojmenovali tento unikátní severoaljašský druh po texaském ropném miliardáři a mecenáši Rossi Perotovi. Tato kost, označená DMNH 21460, patří nedospělému jedinci. Tento objev rozšiřuje známý věkový profil tohoto dinosauřího rodu z tohoto konkrétního místa. Exemplář má nosní ozdobu, která je dorsálně zvětšená, což představuje mezistupeň růstu. Za zmínku stojí, že autoři poukázali na to, že zadní část nosu vykazuje důkaz „stupně integumentní složitosti, která nebyla dříve rozpoznána u jiných druhů“ Pachyrhinosaura. Bylo zjištěno, že hřbetní povrch nosního důlku nesl tlustou rohovitou podložku a pochvu.
Odhady velikosti největšího druhu Pachyrhinosaurus, P. canadensis, udávají délku 6–8 metrů (20–26 stop) a hmotnost 3 tuny (3,3 tuny). Ostatní druhy, P. lakustai a P. perotorum, byly odhadnuty na délku 5 metrů (16 stop) a hmotnost 2 tuny (2,2 tuny). Byli býložraví a měli silné lícní zuby, které jim pomáhaly žvýkat tuhé vláknité rostliny.
Místo rohů nesly jejich lebky masivní, zploštělé šéfy; velký šéf nad nosem a menší nad očima. Z límce vyrostl výrazný pár rohů, který se táhl vzhůru. Lebka nesla také několik menších rohů nebo ozdob, které se lišily mezi jednotlivci i mezi jednotlivými druhy. V P. canadensis a P. perotorum se bosy nad nosem a očima téměř spojily a byly odděleny pouze úzkou rýhou. V P. lakustai byly oba šéfy odděleny širokou mezerou. V P. canadensis a P. lakustai nesly límec dva další malé, zakřivené, dozadu zašpičatělé rohy. Ty se v P. perotorum nevyskytovaly a ve skutečnosti je některé exempláře P. lakustai také postrádají, což může naznačovat, že se přítomnost těchto rohů lišila podle věku nebo pohlaví.
K rozlišení různých druhů Pachyrhinosaura byly také použity různé ozdoby nosního špičáku. P. lakustai i P. perotorum měly na špičce špičáku špičáku zubatý, hřebenovitý nástavec, který u P. canadensis chyběl. P. perotorum byl jedinečný tím, že měl uprostřed zadní části nosního špičáku úzkou kopuli a P. lakustai měl z přední části špičáku vyčnívající strukturu připomínající hrušku (špičák P. canadensis byl hlavně nahoře plochý a zaoblený). P. perotorum měl dva jedinečné, zploštělé rohy, které vyčnívaly dopředu a dolů z horního okraje frézy, a P. lakustai měl další hřebenovitý roh vycházející ze středu frézy za očima.
Kladogram níže ukazuje fylogenetickou polohu všech v současnosti známých druhů Pachyrhinosaurus po Chiba et al. (2017):
Avaceratops lammersi (ANSP 15800)
Xenoceratops foremostensis
Sinoceratops zhuchengensis
Wendiceratops pinhornensis
Styracosaurus albertensis
Einiosaurus procurvicornis
Pachyrhinosaurus canadensis
Pachyrhinosaurus lakustai
Pachyrhinosaurus perotorum