Palaelodus je vyhynulý rod ptáků vzdáleně příbuzných plameňákům. Byli to štíhlí ptáci s dlouhýma tenkýma nohama a dlouhým krkem. O tvaru jejich lebky nebo zobáku je známo jen málo. Někteří paleontologové si myslí, že Palaelodus byl schopen plavat pod vodou a honit kořist, ale morfologie jejich nohou se nezdá být příliš přizpůsobená pro potápění. Spíše je pravděpodobnější, že byli přizpůsobeni k brouzdání za potravou při plavání nebo stání v mělké vodě.
Rod Palaelodidae je sesterským taxonem moderních plameňáků a řád Phoenicopteriformes, ke kterému oba patří, se pravděpodobně vyvinul z předka podobného grebovi. Je snadné pochopit, jak pták jako Palaelodus představuje meziformu mezi potápějícím se, rybožravým grebem a brodivým, bezobratlým plameňákem filtrujícím. To neznamená, že palaelodidi jsou předky plameňáků. Spíše to byla sesterská skupina, která zůstala v ekologické nike svého společného předka.
Počet druhů v rodu je sporný. Druh P. ambiguus byl nalezen v nalezištích středního oligocénu až středního miocénu (c. 29-12 mya) západní a střední Evropy, je vzácný v oligocénu a mnohem běžnější v miocénních vrstvách (Hugueney et al., 2003). Rumunská fosilie Grus miocaenicus je někdy považována za synonymum tohoto druhu. Další, poněkud pochybné druhy popsané od pozdního oligocénu do raného miocénu (c. 28-23 mya) francouzských vnitrozemských nalezišť jsou P. gracilipes a P. crassipes, které jsou nejběžnější v pozdním oligocénu a později jsou nahrazeny P. ambiguus (Hugueney et al., 2003). Od nalezišť pozdního oligocénu až středního miocénu (c. 28-12 mya) v Austrálii byl popsán druh P. pledgei. P. wilsoni byl nalezen v nalezištích středního pleistocénu (zhruba před půl milionem let) v Austrálii; vzhledem k velké časové mezeře by nemusel patřit do tohoto rodu. Na druhou stranu do tohoto rodu s největší pravděpodobností patří údajný jeřáb Pliogrus germanicus. Někdy je do Palaelodu zahrnut i Megapalaolodus goliath.