Co je to mírový dividend?
Mírová dividenda je ekonomická vzpruha, kterou země získá z míru, který následuje po válce. Teoreticky si v té době může vláda dovolit snížit výdaje na obranu a přerozdělit peníze na domácí politické priority.
To předpokládá, že peníze získané z výdajů na obranu jsou obecně využívány pro dobro společnosti a lidského či trvale udržitelného rozvoje; jde například o projekty, které zahrnují nové bydlení, vzdělávání a zdravotní péči.
Mírová dividenda může také odkazovat na růst nálady na trhu, který následně vyvolá zvýšení cen akcií po skončení války nebo po odstranění významného ohrožení národní bezpečnosti.
Klíčové způsoby
Pochopení mírového dividendu
Podle Oxfordského anglického slovníku byla fráze mírová dividenda poprvé použita v časopise Fortune v roce 1968: „Ve Washingtonu je magická fráze ‚mírový dividend‘….“
Američtí politici se v té době těšili na pád komunismu v jihovýchodní Asii a na trhy, které se otevřou americkým korporacím. Předpokládali také, že výdaje spojené s válkou budou po skončení války přesměrovány do veřejných projektů podle teorie zbraní a másla, kterou zpopularizovali makroekonomové v polovině 20. století.
Richard Nixon ve svém projevu k přijetí republikánské nominace na prezidenta Spojených států v roce 1972 uvedl oba tyto body:
Moji drazí Američané, mírová dividenda, o které tolik slýcháme, byla až příliš často popisována pouze v peněžních termínech – kolik peněz bychom mohli vzít z rozpočtu na zbrojení a použít je na naše domácí potřeby. Zdaleka největší dividendou je však to, že dosažení našeho cíle trvalého míru ve světě by odráželo nejhlubší naděje a ideály celého amerického lidu. Citát Lincolna Jménem amerického lidu jsem byl hrdý na to, že jsem mohl ve svém květnovém televizním projevu k ruskému lidu říci, že nepraháme po území nikoho jiného, nehledáme nadvládu nad žádným jiným národem, hledáme mír nejen pro sebe, ale pro všechny lidi světa.
Bohužel pokračující růst americké inflace v sedmdesátých letech zlikvidoval peníze ušetřené na konci vojenské operace ve Vietnamu. Ale myšlenka, že otevření trhů pro americké zájmy by mělo ekonomický přínos, se přenesla na pozdější prezidenty a stala se důvodem pro vítězství v konfliktu studené války.
V roce 1992 americký prezident George H.W. Bush slíbil snížit vojenské výdaje poté, co Západ byl svědkem rozpadu Sovětského svazu a USA dosáhly bleskového vojenského vítězství nad Saddámem Husajnem v první válce v Perském zálivu. Výsledná mírová dividenda měla snížit vojenské výdaje o více než 3,3% po inflaci a přerozdělit peníze na domácí programy.
Pole demokratických uchazečů ten rok chtěl snížit obranný rozpočet ještě více, s Bill Clinton volání po 140 miliard dolarů úspor “ořezáním federální byrokracie a osekání vojenský rozpočet.” Clinton vyhrál volby, ale Clintonova příležitost k přeskupení rozpočtu nikdy nepřinesla žádné hmatatelné výsledky.
Došlo-li k mírové dividendě, pak v enormním růstu světové ekonomiky v důsledku globalizace od roku 1991 do současnosti, zejména ve východní Asii, jihovýchodní Asii a Brazílii.
Proč je těžké realizovat mírový dividend
Mírová dividenda má teoreticky smysl jako pozitivní výsledek ukončení války, ale v praxi není snadné, aby se mírová dividenda stala skutečností.
V USA vytvořil nárůst první i druhé světové války ekonomický boom. Když USA vstoupily do první světové války, byly v recesi, ale „od roku 1914 do roku 1918 následoval hospodářský boom trvající 44 měsíců, nejprve když Evropané začali nakupovat americké zboží pro válku a později, když se do bitvy zapojily samotné Spojené státy.“ Vláda si také rozsáhle půjčovala na financování válečného úsilí, což také stimulovalo ekonomiku.
Jak tvrdí James Miller a Michael O’Hanlon: „Na začátku prosince 2018 zašel Trump tak daleko, že označil současnou úroveň amerických obranných výdajů za „šílenou“, jen aby o týden později oznámil plány na obranný rozpočet ve výši 750 miliard dolarů.”
V západní Evropě se kvůli přechodným nákladům konce studené války v kombinaci s nedostatečnými vládními reakcemi většina tamních zemí spíše zhoršila, než zlepšila.Obranné škrty probíhaly v neplánovaném přívalu, s malou koordinací mezi státem a průmyslem, nebo mezi vládami.
Mírové dividendy a nerovnost
Celosvětová finanční krize z roku 2008 také zpochybňuje platnost mírové dividendy. Po téměř dvou desetiletích globálního hospodářského růstu otřásla populistickými hnutími politická a hospodářská jednota, která byla základem opakující se mírové dividendy. Tato populistická hnutí byla vidět po celém světě, od Donalda Trumpa v USA přes Marine Le Penovou ve Francii, Geerta Wilderse v Nizozemsku až po Naréndru Módího v Indii.
Nespokojenost mezi lidmi, kteří zůstali pozadu, a to jak ve vyspělých zemích, které žijí ve venkovských oblastech, tak v stále rozvojových zemích kvůli nerovnoměrné distribuci zboží zajištěného během míru, slibuje další politickou nestabilitu a možná i konec míru. Jak ukázali Sanjeev Gupta, Benedict Clements, Rina Bhattacharya a Šamit Čakravarti, může být přechod od míru k válce velmi škodlivý pro hospodářský růst.
V konečném důsledku nebyla mírová dividenda, pokud existuje, uložena ani se z ní netěšila. Nejlépe je to vidět na pokračujících globálních konfliktech, do kterých se USA v posledních dvou desetiletích zapojily. Patří mezi ně pokračující válka v Afghánistánu, krize v Iráku, vzestup Isis a občanská válka v Sýrii, přičemž nerovnost v zemi se stále zvětšuje.