Co je právo na práci?
Zákon o právu na práci dává zaměstnancům svobodu volby, zda se na pracovišti připojí k odborové organizaci, či nikoli. Tento zákon také dává zaměstnancům na odborově organizovaných pracovištích možnost platit odborové příspěvky nebo jiné členské příspěvky požadované za zastupování odborů, ať už jsou v odborech, či nikoli. Právo na práci je také označováno jako svoboda na pracovišti nebo volba pracoviště.
Klíčové způsoby
Porozumění zákonům o právu na práci
V současné době 27 států přijalo zákony o právu na práci, které dávají zaměstnancům možnost volby, zda se připojí k odborům, či nikoliv. Zákony o právu na práci v těchto státech zakazují smlouvy, které vyžadují, aby se zaměstnanci připojili k odborům, aby získali nebo si udrželi práci.
Státy bez práva na práci vyžadují, aby zaměstnanci platili odborové příspěvky a odměny jako termín zaměstnání. Zatímco ve státech s právem na práci jsou odborové organizace stále plně funkční, zákon chrání zaměstnance těchto států tím, že platba odborových poplatků je volitelným rozhodnutím, které není vázáno na pracovní smlouvy zaměstnanců.
Počátkem roku 2021 neexistuje federální zákon o právu na práci. Tento zákon platí pouze ve státech, které se jej rozhodnou uzákonit.
Historie zákonů o právu na práci
V roce 1935 byl prezidentem Franklinem Rooseveltem podepsán zákon o národních pracovních vztazích (National Labor Relations Act, NLRA), neboli Wagnerův zákon. Zákon chránil práva zaměstnanců na vytvoření sebeorganizované organizace a pověřoval zaměstnavatele, aby se zapojili do kolektivního vyjednávání a vyjednávání o zaměstnání s těmito sebeorganizovanými organizacemi, nazývanými odbory. Zaměstnanci byli také nuceni platit odborům za zastupování a ochranu svých zájmů. NLRA požadovala členství v odborech jako podmínku pro zaměstnání, čímž omezovala zaměstnávání pouze na členy odborů.
V roce 1947 prezident Harry Truman pozměnil části NLRA, když schválil Taft-Hartleyho zákon. Tento zákon vytvořil současné zákony o právu na práci, které umožňují státům zakázat povinné členství v odborech jako podmínku pro zaměstnání ve veřejném a soukromém sektoru země.
V únoru 2021 Kongres znovu zavedl zákon o Národním právu na práci. Ten by dal zaměstnancům na celostátní úrovni možnost rozhodnout se pro neúčast v odborech nebo placení příspěvků odborům. Zákon byl zaveden také v letech 2019 a 2017, ale uvízl na mrtvém bodě.
V březnu 2021 schválila Sněmovna reprezentantů Spojených států zákon na ochranu práva organizovat se (PRO Act). Proodborová legislativa má přednost před zákony o právu na práci a usnadnila by zakládání odborů. PRO Act čeká v Senátu těžký boj, protože většina republikánů je proti.
Právo na práci mají následující státy: Alabama, Arizona, Arkansas, Kansas, Florida, Georgia, Idaho, Indiana, Iowa, Kentucky, Louisiana, Michigan, Mississippi, Nebraska, Nevada, Severní Karolína, Severní Dakota, Oklahoma, Jižní Karolína, Jižní Dakota, Tennessee, Texas, Utah, Virginia, Západní Virginie, Wisconsin a Wyoming.
Klady a zápory práva na práci
Zastánci práva na práci se shodují, že zaměstnanci by neměli mít povinnost vstoupit do odborů, pokud o to nemají zájem. Tito zastánci jsou přesvědčeni, že státy s právem na práci lákají více podniků než státy bez něj. Důvodem je to, že firmy by raději fungovaly v prostředí, kde by jejich každodenní obchodní provoz nepřerušovaly spory na pracovišti nebo hrozby stávky zaměstnanců.
Zastánci těchto zákonů se také shodují, že státy s právem na práci mají vyšší míru zaměstnanosti, příjem zaměstnanců po zdanění a nižší životní náklady než státy, které tento zákon nerealizovaly.
Kritici tvrdí, že zaměstnanci ve státech s právem na práci vydělávají nižší mzdy ve srovnání s těmi ve státech, které nemají zákon. Odpůrci také tvrdí, že vzhledem k tomu, že federální zákon vyžaduje, aby odbory zastupovaly všechny zaměstnance bez ohledu na to, zda platí odborové příspěvky, jsou svobodní jezdci motivováni k tomu, aby využívali odborových služeb bez jakýchkoli nákladů pro ně. To zvyšuje náklady na provoz a údržbu odborové organizace.
Kritici navíc tvrdí, že pokud podniky dostanou na výběr obejít se bez odborů, pravděpodobně sníží bezpečnostní standardy zavedené pro jejich zaměstnance. A tím, že se odborům ztíží fungování a zastupování zaměstnanců, zhorší se ekonomická nerovnost a moc firem nad zaměstnanci výrazně vzroste.