Deprecated: File registration.php is deprecated since version 3.1.0 with no alternative available. This file no longer needs to be included. in /home/html/jardakral.savana-hosting.cz/public_html/menstruacni-pomucky.cz/wp-includes/functions.php on line 6031
Serendipaceratops - Magazín MP.cz

Serendipaceratops

Serendipaceratops (ve významu „serendipitous horned face“) je pochybný rod býložravého ornithischianského dinosaura z období rané křídy v Austrálii.

První známá kost ze Serendipaceratops, loketní kost (lower arm bone), byla objevena v roce 1993 v Austrálii poblíž Kilcundy na jihovýchodním pobřeží Victorie. K nálezu došlo během projektu „Dinosaur Cove“, kdy byly odkryty pozůstatky na základně útesu na pobřeží; fosilie byla vykopána v „Arch“, malé oblasti mořského dna chráněné před vlnami přehradou.

V roce 2003 byl typový druh Serendipaceratops arthurcclarkei pojmenován a popsán Tomem Richem a Patricií Vickers-Richovou. Zpočátku objevitelé neuvažovali o možnosti, že by fosilie mohla mít keratopsovou povahu, protože v té době by to byla poslední skupina dinosaurů, u které by člověk očekával, že najde důkaz v Austrálii. Místo toho se snažili přesvědčit sami sebe, že se jedná o kost teropoda. O několik měsíců později však při návštěvě Královského Tyrrellova muzea paleontologie v kanadské Albertě kolega Dale Russell poukázal na její nápadnou podobnost s loketní kostí Leptoceratops. Odtud název rodu, odkazující na serendipity a kombinující tento odkaz s ~ceratops, což je běžná přípona v keratopických druhových názvech. Konkrétní jméno je poctou spisovateli science fiction Arthuru C. Clarkeovi. Osobní přítel páru a autor knih jako 2001: Vesmírná odysea a Setkání s Rámou, Clarke se poprvé začal zajímat o vědu už jako dítě, protože ho fascinovali dinosauři. Možná shodou okolností je „Serendip“ bývalý název pro Srí Lanku, Clarkeovu adoptivní zemi.

Serendipaceratops je znám pouze ze svého holotypu NMV P186385, jediné levé loketní kosti nalezené v souvrství Wonthaggi, pocházející z raného Aptianu, v roce 2003 považované za starou asi 115 milionů let.

Holotypová loketní kost má zachovanou délku asi šestnáct centimetrů. V zadní části se ulomil její olecranonový proces. Hřídel je poměrně zploštělý.