Společenská místnost Mrzimoru byla společenskou místností Mrzimoru, která se nacházela v Mrzimoru ve sklepě. Obecně se vyznačovala několika motivy, jako jsou kruhy, příroda, měď a barvy žlutá a černá (všechny spojené s domem). Zdůrazňovala také pohodlí, prý „nejútulnější společenská místnost ze všech“.[citace nutná]
Nacházela se v jednom patře pod zemí a byla velmi chráněná před živly, což obecně umožňovalo studentům spát snadněji než ve věžích (jako Nebelvír a Havraspár).
Sudový vstup do společenské místnosti Mrzimoru
Vchod do společenské místnosti se nacházel „v koutě na pravé straně kuchyňské chodby“, ukryté za hromadou sudů. Aby bylo možné vchod odhalit, nebylo nutné žádné heslo. Místo toho bylo třeba poklepat na sud dva odspodu, uprostřed druhé řady, v rytmu „Helgy z Mrzimoru“, čímž by se víko pootevřelo a odhalilo by průchod, který by při prolézání vedl do sklepa.
Pokud by však někdo poklepal na nesprávné víko nebo použil nesprávný rytmus, vetřelec by se polil octem a zamezil by mu přístup.
Vlastní suterén byl kulatý, zemitý, s nízkým stropem, přívětivý, teplý a prosluněný. Byla tam spousta žlutých závěsů, leštěná měď, čalouněné pohovky a křesla čalouněná žlutou a černou barvou a malá kruhová okna, která poskytovala průhled na „vlnící se trávu a pampelišky“. Byla tam také velká, medově zbarvená, dřevěná krbová římsa s vyřezávanými jezevci. Ta byla umístěna pod portrétem zakladatelky domu, Helgy Mrzimorové.
Vedoucí domu, Pomona Sprout, také učil bylinkářství a jako takový přinesl mnoho zajímavých rostlin, aby vyzdobily společenskou místnost (některé z nich tančily, mluvily a mávaly), umístily je na parapety nebo je nechaly viset ze stropu, což povzbudilo zájem o bylinkářství (a proto také patřilo k tomu, proč v tom byli Mrzimorňané dobří). Na dřevěných kruhových policích, které byly zakřivené tak, aby se vešly do stěn, stály různé kaktie a mezi stropem se houpaly držáky na rostliny s měděným dnem a kapradinami a břečťanem.