V geologii je superkontinent pevninská masa zahrnující více než jedno kontinentální jádro, neboli kráton. Shromažďování krátonů a akretovaných terénů, které tvoří Eurasii, se dnes kvalifikuje jako superkontinent.
Nejčastěji paleogeografové používají termín superkontinent pro označení jediné pevniny skládající se ze všech moderních kontinentů. Nejstarší známý superkontinent byl Vaalbara. Vznikl z proto-kontinentů a byl superkontinentem před 3,1 miliardami let (3,1 Ga). Vaalbara se rozpadla ~2,8 Ga. Superkontinent Kenorland vznikl ~2,7 Ga a pak se rozpadl někdy po 2,5 Ga na proto-kontinent Cratons s názvem Laurentia, Baltica, Austrálie a Kalahari. Superkontinent Columbia se vytvořil a rozpadl v období před 1,8 až 1,5 miliardami let (1,8-1,5 Ga).
Superkontinent Rodinia se rozpadl zhruba před 750 miliony let. Jeden z fragmentů zahrnoval velké části kontinentů, které se nyní nacházejí na jižní polokouli. Desková tektonika dala fragmenty Rodinie během pozdního paleozoika opět dohromady v jiné konfiguraci a vytvořila nejznámější superkontinent Pangea. Pangea se následně rozpadla na severní a jižní superkontinenty Laurasia a Gondwana.
Teorie cyklů superkontinentů předpokládá, že superkontinenty se tvoří v cyklech, spojují se a opět se rozpadají pomocí deskové tektoniky, velmi zhruba každých 250 milionů let.
Superkontinenty blokují tok tepla z nitra Země, a tím způsobují přehřátí astenosféry. Nakonec začne litosféra kopulovitě stoupat vzhůru a praskat, magma pak stoupá a úlomky budou vytlačeny od sebe. V současné době se diskutuje o tom, jak se superkontinenty reformují, zda je desková tektonika přiměje k opětovnému spojení po cestě kolem planety, nebo zda se pohybují od sebe a pak zase zpátky k sobě.[citace nutná]