Trilobité (což znamená „tři laloky“) jsou fosilní skupina vyhynulých mořských členovců, kteří tvoří třídu Trilobita. Trilobité také tvoří jednu z prvních známých skupin členovců.
První výskyt trilobitů ve fosilním záznamu definuje základ atadabanovského stádia raného kambrijského období (před 521 miliony let) a trilobitům se dařilo po celou nižší paleozoickou éru, než započal táhlý úpadek k vyhynutí, když během devonu vymřely všechny trilobitové řády kromě Proetidy.
Největší známé druhy trilobitů
Trilobiti definitivně vymřeli při masovém vyhynutí na konci permianského období asi před 250 miliony let. Trilobiti patřili mezi nejúspěšnější ze všech raných živočichů, toulali se oceány více než 270 milionů let. Skupina Trilobita existovala od počátku kambrijského období (před 520 miliony let) až do konce permianského období (před 250 miliony let).
Název Trilobita je odvozen od tří (tri-) lalokovité struktury exoskeletu, která má vyvýšený centrální lalok (nebo osu) a pár postranních laloků, tzv. pleurae. Tělo trilobitu je také rozděleno podélně do tří oblastí nebo tagmat: hlava nebo cefalon, střední oblast (hrudník) složená z několika až mnoha kloubových segmentů a ocasní deska zvaná pygidium, která se skládá ze srostlých segmentů.
I přes čtvrt miliardy let od jejich vyhynutí lze zoologickou příbuznost trilobitů určit ze struktur konzervovaných ve fosiliích. Než byl v roce 1870 popsán první trilobit se zkamenělýma nohama, bylo již dobře prokázáno, že Trilobita patřil k Arthropoda. Arthropodi jsou dnes druhově nejbohatším živočišným kmenem a byli nejrozmanitější skupinou mnohobuněčných živočichů od raného kambria.
Obrovská rozmanitost Trilobitů
Jejich hlavní podskupiny jsou korýši (jako krevety a krabi), cheliceraté (včetně pavouků, škorpiónů a roztočů) a zcela suchozemské skupiny Hmyz a Myriapoda (posledně jmenované zahrnují mnohonožky a stonožky). Trilobita je druhově nejvíce bohatá zcela vyhynulá skupina členovců. U trilobitů jsou klasickými rysy členovců tvrdý exoskelet pokrývající hřbetní povrch těla a jeho dobře znatelná segmentace (například kloubové segmenty hrudníku). Trilobitový exoskelet byl mineralizován, vyroben z kalcitu. Trilobitový hypostom, destička připevněná ke spodní straně hlavy těsně před otvorem úst, odpovídá podobné struktuře (labru) u ostatních členovců.
Pár složených očí je vyvinut u většiny trilobitů, s uspořádáním jejich jednotek (ommatidia) je typické pro Arthropoda (např. složené oči u krabů podkovovitých, korýšů a hmyzu). Trilobiti periodicky zbavují svého exoskeletu, aby se přizpůsobili růstu; fosílie trilobitů si někdy zachovávají tzv. tvarové konfigurace, které ukazují různá stádia uvolnění starého exoskeletu a úniku tehdy měkkého zvířete. Dalším diagnostickým rysem členovců je tvarování. U většiny trilobitů bylo tvarování provedeno rozdělením čelního štítu podle linií slabosti (tzv. stehů obličeje), které vedou podél vizuálního povrchu oka.
O tom, že trilobiti jsou členovci, není pochyb, ale přesné postavení Trilobity v evolučním stromu členovců je kontroverznější. Raní dělníci považovali geologickou starověkost trilobitů za důkaz, že se jedná o nejprimitivnější druh členovců a že mezi nimi mohli být předkové korýšů a chelikátů. Jediný pár tykadel je pravděpodobně primitivním rysem všech členovců a podobnost struktury nohou podél těla trilobitů (např. bez specializovaných nožních úst korýšů nebo hmyzu) může být také interpretována jako primitivní. Nejnovější dělníci se domnívají, že mezi živými členovci jsou nejbližšími příbuznými trilobitů chelikáty. Podobnost těchto skupin nemusí být zřejmá, když porovnáme pavouky, roztoče nebo škorpióny žijící na souši, ale stává se zřejmější, když zkoumáme nejprimitivnější živé chelikáty, kraby podkovovité.
Trilobiti, krabi podkovovití a mořští štíři mají podobné řádky páteře podél vnitřního okraje nohou. Lamely na vnější větvi nohou trilobitů jsou podobné (a předpokládá se, že mají stejný evoluční původ) jako vlákna knižních žáber krabů podkovovitých a knižních plic arachnidů.
Trilobiti měli mnoho životních stylů a druhů; někteří se pohybovali po mořském dně jako predátoři, mrchožrouti nebo filtrační krmítka a někteří plavali a živili se planktonem. Většina životních stylů očekávaných od moderních mořských členovců je spatřována u trilobitů, s možnou výjimkou parazitismu (kde stále probíhají vědecké debaty). Někteří trilobiti (zejména čeleď Olenidae) se dokonce domnívají, že si vyvinuli symbiotický vztah s bakteriemi požírajícími síru, ze kterých získávali potravu.
Nedávné fosilní důkazy zjistily více o jejich chování, zatímco trilobiti se navzájem brutálně kousali na kambrijském mořském dně. Nový výzkum odhalil, že tito obrnění predátoři nelovili jen menší a slabší zvířata kvůli potravě, ale občas si ukousli i od svých trilobitových druhů stejného druhu. Tento nález představuje nejstarší důkaz kanibalismu v dosavadních fosilních záznamech.