Yanoconodon je monotypický rod vyhynulého raného savce, jehož reprezentativní druh Yanoconodon allini žil v období druhohor na území dnešní Číny. Je považován za přechodnou fosilii vzhledem ke vzniku středního ucha, které je křížencem mezi moderními savci a jejich nejbližšími příbuznými, savci aformes. Byl nalezen u člena Qiaotou v souvrství Huajiying (které původní autoři považovali za součást souvrství Yixian) v provincii Che-pej v Číně, a je tedy nejistého stáří. Člen Qiaotou může korelovat se známějším souvrstvím Yixian z období rané křídy, a tak pravděpodobně pochází z doby před 122 Ma. Yanoconodon byl Eutriconodont, skupina synonymní k Triconodontům, kteří žili v době dinosaurů. Někteří jako Repenomamus skutečně vyrostli tak, že byli v některých případech schopni jíst malé dinosaury. Zejména Yanoconodon je považován za blízce příbuzného Jeholodensům.
Jméno Yanoconodon se skládá ze dvou prvků: „Yan“ je převzato z pohoří Yan na severu provincie Che-pej poblíž místa, kde byl nalezen holotyp Yanoconodon; „Conodon“ je často používaná savčí taxonomická přípona znamenající „cuspate tooth“. Jeho druhové jméno, „allini“, je odvozeno od savčího badatele Edgara Allina, který byl pozoruhodný svým výzkumem savčího středního ucha.
Yanoconodon byl malý savec, sotva 13 centimetrů dlouhý. Byl lehce stavěný a pravděpodobně se živil hmyzem, červy a dalšími bezobratlými. Stejně jako ostatní Eutriconodonti, i Yanoconodon pravděpodobně lovil v noci mimo nebezpečí, které představovali draví dinosauři během dne. Stejně jako většina raných savců měl i Yanoconodon krátké, roztažené nohy a drápy, které se s největší pravděpodobností používaly k hrabání pod zem nebo k hrabání.
Holotypová fosilie Yanoconodona byla vykopána v pohoří Yan asi 300 kilometrů od Pekingu. Je tak zachovalá, že vědci mohli zkoumat drobné kosti středního ucha. Střední anatomie středního ucha Yanocodona je prý „Rosettský kámen“ vývoje středního ucha savců. Navíc měl Yanocodon bederní žebra, což je dnes u savců obzvlášť vzácný jev.
Těsně příbuzný Eutriconodont Jeholodens tato bederní žebra postrádá a bylo naznačeno, že tento morfologický rozdíl je způsoben změnami v genech Hox, konkrétně ve skupině Hox10. U myší vede trojnásobná mutace vyřazující všechny paralogy Hox10 k přítomnosti bederních žeber podporujících teorii, že se u těchto genů vyvinula schopnost potlačovat původní morfologii Lumbar pozorovanou u Eutriconodontů.