Tis stál na hřbitově v Malém Hangletonu, kde byl vzkříšen lord Voldemort. Tisy rostly také v Zapovězeném lese, kde byl Harry poprvé formálně představen Thestralům, když je viděl „mezi dvěma sukovitými tisy“ během jedné z lekcí Rubea Hagrida Péče o kouzelné tvory.
Podle Garricka Ollivandera patřily tisové hůlky k vzácnějším druhům a jejich ideální shody byly rovněž neobvyklé a občas notoricky proslulé. Tisová hůlka prý obdařila svého majitele mocí života a smrti, což by se ovšem dalo říci o všech hůlkách, a přesto si tisy zachovávaly obzvláště temnou a hrůzostrašnou pověst v oblasti soubojů a všech kleteb.
Je však nepravdivé tvrdit (jak to často dělali ti, kdo se naučili kouzlit), že ti, kdo používali tisové hůlky, byli spíše přitahováni černou magií než jiným. Čarodějka nebo čaroděj, který se nejlépe hodil k tisové hůlce, mohl stejně tak dokázat, že je zuřivým ochráncem ostatních.
Hůlky vytesané z těchto nejdéle žijících stromů byly nalezeny v držení hrdinů stejně často jako padouchů. Tam, kde byli mágové pohřbeni s tyčinkami z tisu, obvykle tyčinka vyrašila do stromu střežícího hrob mrtvého majitele. Jisté je, že tyčinka z tisu si nikdy nevybrala ani průměrného, ani nesmělého majitele.