Deprecated: File registration.php is deprecated since version 3.1.0 with no alternative available. This file no longer needs to be included. in /home/html/jardakral.savana-hosting.cz/public_html/menstruacni-pomucky.cz/wp-includes/functions.php on line 6031
Kulindadromeus - Magazín MP.cz

Kulindadromeus

Kulindadromeus, bazální neornithiscian, je jedním z prvních ornithischianů dochovaných s nějakým druhem integumentu. To je důkaz, že peří se mohlo vyvinout dříve v dinosauří linii, i když se stále diskutuje, zda je či není homologní s protopeřím nalezeným na coelurosaurech.

Kulindadromeus byl stejně jako ostatní raní neornithischiani dvounohý běžec, dlouhý přibližně 1,5 metru.Měl krátkou hlavu, krátké přední končetiny, dlouhé zadní končetiny a dlouhý ocas.

Popisy Kulindadromeus stanovily některé charakteristické rysy. Přední vzestupná větev maxily je mnohem nižší než zadní vzestupná větev. Fennestra maxillaris je větší než antorbital fenestra, obvykle rozsáhlejší otvor lebky na straně rypáku. Větev jugály směrem k postorbitalu je vroubkovaná. Postorbital má zadní větev, která je vertikálně rozšířená. Zadní lopatka ilia je štíhlá v bočním pohledu. Druhá, třetí a čtvrtá metatarsa mají hluboké rýhy pro šlachy extenzorových svalů.

Různé exempláře rodu Kulindadromeus vykazují velké části jeho integumentu. Patří sem zapuštěné řady šupin na vrcholu ocasu a také pokrývka šupin větvících se do struktur připomínajících peří, které byly až do svého objevení považovány za výlučné pro Theropodu z linie saurischian.Objevené zbytky peří jsou tří typů, které přidávají evoluci peří u dinosaurů úroveň složitosti.První typ se skládá z vláskovitých vláken pokrývajících kmen, krk a hlavu. Ty jsou až tři centimetry dlouhé a připomínají stupeň 1 „dino-fuzz“, který je již znám od teropodů jako Sinosauropteryx. Druhý typ je zastoupen skupinami šesti nebo sedmi dolů vyčnívajících vláken až do délky 1,5 centimetru, pocházejících ze základní desky. Ta jsou přítomna na horní části paže a stehně. Připomínají peří typu 3 teropodů. Základní desky jsou seřazeny v šestiúhelníkovém vzoru, ale vzájemně se nedotýkají. Třetí typ je unikátní. Byl nalezen na horních dolních končetinách a skládá se ze svazků šesti nebo sedmi stuhovitých struktur, dlouhých až dva centimetry. Každá stuha je sestavena z asi deseti rovnoběžných vláken širokých až 0,1 milimetru.

ČTĚTE:   Ichnogenus

Existují také tři typy šupin. Na spodních holeních se vyskytují překrývající se šestiúhelníkové šupiny o průměru až 3,5 milimetru. Malé kulaté nepřekrývající se šupiny o průřezu menším než jeden milimetr pokrývají ruce, kotníky a chodidla. Horní část ocasu je pokryta pěti podélnými řadami klenutých pravoúhlých šupin o rozměrech až jeden krát dva centimetry. U těchto šupin koncová hrana každé šupiny mírně překrývá přední hranu šupiny za ní. Uprostřed naopak vyčnívá dopředu malá ostruha, která překrývá koncovou hranu předchozí šupiny. Tímto způsobem vzniká imbricovaná řada. Povrch šupiny je hladký a tloušťka je omezená, méně než 0,1 milimetru. Autoři považovali za nepravděpodobné, že by se jednalo o zkostnatělé šupiny nebo osteodermy. Směrem k zadní části ocasu se šupiny zmenšují a zakulacují, pak se již nepřekrývají.

Tento dinosaurus měl jak peří, tak šupiny. Což naznačuje, že dinosaurus mohl mít oba rysy stejné.

V roce 2014 byl druh Kulindadromeus zabaikalicus pojmenován a popsán Pascalem Godefroitem, Sofií Sinitsou, Danielle Dhouailly, Jurijem Bolotským, Alexandrem Sizovem, Marií McNamarou, Michaelem Bentonem a Paulem Spagnou.

Podle kladistické analýzy provedené popisujícími autory je Kulindadromeus bazálním členem rodu Neornithischia, umístěným těsně nad Hexinlusaurem v evolučním stromě.