Co je mechanismus směnných kurzů (ERM)?
Mechanismus směnných kurzů (anglicky exchange rate mechanism, ERM) je soubor postupů používaných k řízení měnového kurzu země vůči jiným měnám. Je součástí měnové politiky ekonomiky a je využíván centrálními bankami.
Takový mechanismus lze použít, pokud země využívá buď pevný směnný kurz, nebo kurz s omezeným plovoucím směnným kurzem, který je ohraničen kolem jeho zavěšení (známý jako nastavitelný zavěšení nebo plazivý zavěšení).
Klíčové způsoby
Pochopení mechanismu směnných kurzů
Měnová politika je proces navrhování, vyhlašování a provádění plánu opatření přijatých centrální bankou, měnovou radou nebo jiným příslušným měnovým orgánem země, která kontroluje množství peněz v ekonomice a kanály, kterými jsou dodávány nové peníze. V rámci měnové rady je řízení směnného kurzu a peněžní zásoby svěřeno měnovému orgánu, který rozhoduje o ocenění národní měny. Často má tento měnový orgán přímé instrukce k zálohování všech jednotek domácí měny v oběhu cizí měnou.
Mechanismus směnných kurzů není nový koncept. Historicky většina nových měn začínala jako mechanismus pevné směny, který sledoval zlato nebo široce obchodovanou komoditu. Je volně založen na maržích pevných směnných kurzů, kdy směnné kurzy kolísají v rámci určitých marží.
Horní a dolní mez intervalu umožňuje měně pocítit určitou variabilitu, aniž by obětovala likviditu nebo čerpala další ekonomická rizika. Koncept mechanismů směnných kurzů měn je také označován jako polonavázaný měnový systém.
Příklad reálného světa: Evropský mechanismus směnných kurzů
Nejvýznamnější mechanismus směnných kurzů se v Evropě objevil koncem 70. let. Evropské hospodářské společenství zavedlo ERM v roce 1979 jako součást Evropského měnového systému (EMS), aby snížilo variabilitu směnných kurzů a dosáhlo stability před přechodem členských zemí na jednotnou měnu. Byl navržen tak, aby normalizoval směnné kurzy mezi zeměmi před jejich integrací, aby se předešlo problémům s určováním cen.
16. září 1992, v den známý jako Černá středa, donutil kolaps libry šterlinků Británii vystoupit z evropského mechanismu směnných kurzů (ERM).
Mechanismy směnných kurzů vyvrcholily v roce 1992, kdy Británie, člen evropského ERM, odstoupila od smlouvy. Britská vláda původně přistoupila k dohodě, aby zabránila odchýlení britské libry a dalších členských měn o více než 6%.
Real World Example: Soros a Černá středa
V měsících předcházejících události roku 1992 si legendární investor George Soros vybudoval monumentální krátkou pozici v librě šterlinků, která se stala ziskovou, pokud měna klesla pod spodní pásmo ERM. Soros si uvědomoval, že Británie vstoupila do dohody za nepříznivých podmínek, kurz byl příliš vysoký a ekonomické podmínky byly křehké. V září 1992, nyní známé jako Černá středa, Soros odprodal velkou část své krátké pozice ke zděšení Bank of England, která bojovala zuby nehty, aby libru šterlinků podpořila.
Evropský mechanismus směnných kurzů se rozpustil do konce desetiletí, ale ještě před zavedením nástupnického mechanismu. Mechanismus směnných kurzů II (ERM II) vznikl v lednu 1999 s cílem zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu na jednotném trhu. Pomáhal také zemím mimo eurozónu s přípravou na vstup do eurozóny.
Většina zemí mimo eurozónu souhlasí s tím, že vůči střednímu kurzu bude udržovat směnné kurzy vázané na 15% rozpětí, nahoru nebo dolů. V případě potřeby může Evropská centrální banka (ECB) a další nečlenské země intervenovat, aby udržely kurzy v okně. Mezi některé současné a bývalé členy ERM II patří Řecko, Dánsko a Litva.