Konvergenční obchod je obchodní strategie, která se skládá ze dvou pozic: nákup jednoho aktiva dopředu – tj. k dodání v budoucnu (dlouhý nákup aktiva) – a prodej podobného aktiva dopředu (krátký prodej aktiva) za vyšší cenu v očekávání, že v době, kdy musí být aktiva dodána, se ceny přiblíží k sobě (budou konvergovat), a tedy člověk vydělá na výši konvergence.
Konvergenční obchody se často označují jako arbitráž (jako v případě arbitráže při fúzi), ačkoli v pečlivém používání se arbitráž vztahuje pouze na obchodování se stejnými nebo identickými aktivy nebo peněžními toky, nikoli s podobnými aktivy.
Dluhopisy v běhu (nejnovější emise) se obvykle obchodují s prémií oproti jinak podobným dluhopisům, protože jsou likvidnější – existuje prémie za likviditu. Po vydání novějšího dluhopisu se tato prémie za likviditu zpravidla sníží nebo zmizí.
Například 30letý americký státní dluhopis se obecně obchoduje s prémií oproti 29,5letému dluhopisu, přestože jsou si jinak docela podobné. Jakmile uplyne několik měsíců (takže 30letý dluhopis zestárne na 29,5letý a 29,5letý dluhopis zestárne řekněme na 29letý) a je vydán nový 30letý dluhopis, jsou nyní oba staré dluhopisy mimo hru a prémie za likviditu se obecně sníží. Pokud tedy někdo prodá 30letý dluhopis nakrátko, koupí 29½letý a počká několik měsíců, vydělá na změně prémie za likviditu.
Formálně se konvergenční obchody týkají obchodování s podobnými aktivy v očekávání, že jejich hodnota bude konvergovat. Arbitráž je přísnější pojem, který se vztahuje k obchodování s identickými aktivy nebo peněžními toky, zatímco relativní hodnota je volnější pojem, který se vztahuje k používání metod oceňování (value investing) k zaujímání dlouhých krátkých pozic v podobných aktivech, aniž by se nutně předpokládala konvergence, a je více spojován s akciemi. Například při relativním hodnotovém investování se lze domnívat, že akcie jedné těžební společnosti jsou vzhledem k určitému ocenění podhodnocené, zatímco jiné akcie jsou nadhodnocené (vzhledem k tomuto nebo jinému ocenění), a proto se bude očekávat, že podhodnocené akcie překonají nadhodnocené akcie, i když se jedná o zcela odlišné společnosti.
Riziko konvergenčního obchodu spočívá v tom, že k očekávané konvergenci nedojde, nebo že bude trvat příliš dlouho, případně se bude před konvergencí rozcházet. Cenová divergence je obzvláště nebezpečná, protože konvergenční obchody jsou nutně syntetické, pákové obchody, protože zahrnují krátkou pozici. Pokud se tedy ceny rozcházejí tak, že obchod dočasně prodělává, a obchodník je v souladu s tím povinen složit marži (čelí maržové výzvě), může obchodníkovi dojít kapitál (pokud mu dojde hotovost a nemůže si půjčit další) a zkrachovat, i když se dá očekávat, že obchody nakonec vydělají. Konvergenční obchodníci tak v podstatě syntetizují prodejní opci na svou schopnost financovat se.
Ceny se mohou rozcházet v době finanční krize, často označované jako “útěk ke kvalitě”; právě v těchto obdobích je pro investory s pákovým efektem nejtěžší získat kapitál (kvůli celkovým kapitálovým omezením), a tak jim bude chybět kapitál právě v době, kdy ho nejvíce potřebují.