འབྲུག་རྒྱལ་ཁབ་Brug Rgyal-khabDru Gäkhap
Bhútán (dzongkha: འབྲུག་ཡུལ་; Wylieho transliterace: ʼbrug-yul), oficiálně Bhútánské království (dzongkha: (འབྲུག་རྒྱལ་ཁབ; Wylie: Brug Rgyal-khab), je vnitrozemský stát ležící v jižní Asii na východním okraji Himálaje. Na severu sousedí s Čínskou lidovou republikou a na východě, jihu a západě s Indií. Spolu s nedalekým Nepálem je jednou z mála zemí, která byla po celou dobu své historie nezávislá.
Raná historie Bhútánu je opředena mytologií a zůstává nejasná. Poznatky o pravěkém Bhútánu zatím nebyly získány archeologickým výzkumem, ale starověké artefakty, jako jsou kamenné nástroje, zbraně, stavby a megality, jsou důkazem toho, že na území země mohla civilizace vzkvétat již v roce 2000 př. n. l.. O zemi toho není mnoho známo až do zavedení buddhismu v 9. století, kdy náboženské pronásledování v Tibetu donutilo mnoho mnichů k útěku. Existují domněnky, že Bhútán byl v 7. až 9. století součástí království Kamarupa a Tibetské říše, ale nebylo objeveno mnoho důkazů, které by tuto domněnku potvrzovaly. V období kolem příchodu buddhismu v Bhútánu neexistovala centrální vláda, ale místo toho se v tomto období začala rozvíjet malá nezávislá království, kterým vládli debové (králové), z nichž nejvýznamnější bylo království Bumthang. Teokratickou vládu konsolidující mnoho království založil emigrantský mnich Ngawang Namgjal (1594-1651), který přišel do Bhútánu v roce 1616, aby se osvobodil od nadvlády školy Gelug ve Lhase. Během Ngawang Namgyalova života na něj několikrát zaútočily armády z Tibetu v naději, že jeho popularitu potlačí dříve, než se rozšíří příliš daleko. Každá invaze byla zmařena a podsekta drukpa si v Bhútánu vybudovala silnou pozici, takže Ngawang Namgjal zůstal na vrcholu. Jako uznání jeho nabyté moci byly do oblasti vyslány mise z Kuč Beharu, Nepálu a Ladaku. Problémy Bhútánu však ještě neskončily. V roce 1643 do oblasti vtrhla společná mongolsko-tibetská vojska, která měla v úmyslu zlikvidovat uprchlíky z Nyingmapy, kteří uprchli do Bhútánu, Nepálu a Sikkimu. Tato invaze a další invaze Tibeťanů v roce 1647 však byly neúspěšné.
Ugyen Wangchuck, první král Bhútánu
Bhútánci při sklizni plodin
Ačkoli je bhútánská ekonomika jednou z nejmenších na světě, v posledních letech rychle roste – v roce 2005 vzrostla o osm procent a v roce 2006 o čtrnáct procent. V roce 2007 byl Bhútán druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě s tempem hospodářského růstu 22,4 % ročně. Toto tempo bylo do značné míry způsobeno vybudováním gigantického společného projektu vodní elektrárny mezi Indií a Bhútánem ve městě Tala. V březnu 2006 činil příjem na obyvatele v zemi 1 321 USD.
Bhútánské hospodářství je do značné míry založeno na zemědělství, lesnictví, cestovním ruchu a prodeji vodní energie sousední Indii. Více než 80 % obyvatel pracuje v zemědělství. Agrární praxe spočívá především v samozásobitelském zemědělství a chovu zvířat. Tkalcovství a výroba náboženských uměleckých předmětů pro domácí oltáře, stejně jako další řemeslné výrobky, tvoří drobný domácký průmysl. Vzhledem ke kopcovité až hornaté krajině Bhútánu je výstavba silnic a další infrastruktury obtížná a mnohdy nákladná. To a nedostatečný přístup k moři způsobily, že se Bhútán nemohl příliš podílet na mezinárodním obchodu. Bhútán v současné době nemá žádnou železnici, ačkoli indické železnice hodlají na základě dohody podepsané v lednu 2005 napojit jižní část země na svou síť. V roce 2008 podepsaly Bhútán a Indie dohodu o volném obchodu, která mimo jiné umožnila prodávat bhútánský dovoz a vývoz z trhů v Indii bez cel. Země udržovala obchodní vztahy s Tibetskou autonomní oblastí, dokud v roce 1960 neuzavřela hranice s Čínou kvůli přílivu uprchlíků z této oblasti.
Průmysl je rozvíjejícím se odvětvím bhútánské ekonomiky, a přestože se většina výroby odehrává v domáckém průmyslu, je podporováno zakládání větších průmyslových podniků a byla založena některá průmyslová odvětví, jako je výroba cementu, oceli a feroslitin. Země je často závislá na indické smluvní pracovní síle při rozvojových projektech, jako je výstavba silnic. Zemědělské produkty z Bhútánu zahrnují jablka, ječmen, pohanku, chilli, citrusy, mléčné výrobky, kukuřici, rýži a kořeninové plodiny v nižších polohách. Výrobky z průmyslového odvětví zahrnují alkoholické nápoje, karbid vápníku, cement, zpracované ovoce a dřevo.
Každoročně jsou zdaněny příjmy nad 100 000 ngultrums, ale pouze malý počet osob pobírajících mzdu a plat se na ně vztahuje. V roce 2003 byla míra inflace v Bhútánu odhadována na přibližně 3 %. Země má hrubý domácí produkt (HDP) v paritě kupní síly přibližně 2,913 miliardy USD, což z ní činí 162. největší ekonomiku na světě. Příjem na obyvatele činí přibližně 1400 USD, což jej řadí na 124. místo na světě. Vládní příjmy činí přibližně 272 milionů USD, ačkoli výdaje tvoří 350 milionů USD. Přibližně 60 % rozpočtových výdajů však financuje indické ministerstvo zahraničních věcí. Vývoz země, především kardamomu, cementu, elektřiny, ovoce, sádry, řemeslných výrobků, drahých kamenů, koření a dřeva, se v roce 2000 odhadoval na 128 milionů eur. Dovozy však činily přibližně 164 milionů eur, což způsobilo obchodní deficit. Mezi mnoho položek, které Bhútán dováží, patří látky, pohonné hmoty a maziva, obilí, stroje a vozidla. Hlavním exportním partnerem Bhútánu je Indie, na kterou připadá téměř 58,6 % vyváženého zboží. Dalšími hlavními exportními partnery jsou Hongkong a Bangladéš, na které připadá 30,1, resp. 7,3 procenta bhútánského vývozu. Vzhledem k tomu, že hranice s Tibetem je uzavřena, obchod mezi Bhútánem a Čínou nyní téměř neexistuje. Mezi dovozní partnery Bhútánu patří Indie, Japonsko a Švédsko.
Bhútánská bankovka ngultrum z roku 1986
Navzdory své poloze v blízkosti Indie a Číny, dvou zemí s dlouhou historií výroby mincí, nemá Bhútán příliš velkou numismatickou historii. Bhútán začal používat drahé kovy jako platidlo až koncem 16. století. V určitém okamžiku začaly v zemi obíhat mince ze sousedních zemí, včetně Ásámu, Kučbeharu, Nepálu a Tibetu, zejména ty z Kučbeharu. Tyto mince v rupiích se používaly až do uzavření mincovny v roce 1789. V roce 1790 zavedl Bhútán vlastní rupii, která se zpočátku dělila na 64 pais. Dřívější mince této měny měly velmi podobný design jako mince z Cooch Beharu. Indická rupie, v té době rozdělená na 16 anů, začala obíhat spolu s bhútánskou měnou v roce 1907 a sdílela s ní pevný směnný kurz. V roce 1957 byla indická měna decimalizována na 100 naye paise a bhútánská měna ji nakonec následovala v roce 1966. Bhútánská rupie obíhala až do zavedení ngultrum, současné bhútánské měny, v roce 1974. První bankovky připadající na tuto zemi vytiskla bhútánská královská vláda v roce 1974. Od svého vzniku se ngultrum dělí na 100 čhertumů (nebo četrumů) a udržuje si pevný směnný kurz k indické rupii, která v Bhútánu také nadále obíhá.