Joseph Oberndorfer získal tuto fosilii v Bavorsku v Německu v roce 1859. Zde je vystaven odlitek z přírodovědného muzea Oxfordské univerzity
Compsognathus je vyhynulý rod malého, dvounohého, masožravého teropodního dinosaura. Zvíře bylo velké jako krocan a žilo asi před 150 miliony let, v raném tithonském stádiu pozdního jurského období, na území dnešní Evropy. Paleontologové našli dvě dobře zachovalé fosilie, jednu v Německu v 50. letech 19. století a druhou ve Francii o více než století později. Dnes je C. longipes jediným uznaným druhem, i když větší exemplář objevený ve Francii v 70. letech patřil kdysi k samostatnému druhu C. corallestris. Compsognathus byl velký jako kuře.
Po desetiletí byli Compsognathus proslulí jako nejmenší známí dinosauři; první sebraný exemplář byl dlouhý asi 1 m (3,3 ft). Později objevení dinosauři, jako například Caenagnathasia, Microraptor a Parvicursor, však byli ještě menší. Odhaduje se, že největší exemplář Compsognathus vážil něco mezi 0,83 a 3,5 kg (mezi 1,8 a 7,7 lb).
Compsognathus byla malá dvounohá zvířata s dlouhýma zadníma nohama a delšími ocasy, která používala pro rovnováhu během pohybu. Přední končetiny byly menší než zadní a měly tři prsty vybavené pevnými drápy vhodnými pro chycení kořisti. Jejich jemné lebky byly úzké a dlouhé, se zúženými čenichy. Lebka měla pět párů fenestrae (otvory v lebce), z nichž největší byl pro očnici (oční důlek). Oči byly velké v poměru ke zbytku lebky.
Spodní čelist byla štíhlá a neměla mandibulární fenestru, což byl otvor v boční části spodní čelisti, který se běžně vyskytuje u archosaurů. Zuby byly malé, ale ostré, vhodné pro svou stravu drobných obratlovců a možná i dalších drobných živočichů, jako je hmyz. Jeho přední zuby (ty na premaxile) byly neseřazené, na rozdíl od těch vzdálenějších vzadu v čelisti, které byly zploštělé a silněji se vracely. Vědci použili tyto vlastnosti chrupu k identifikaci Compsognathus a jeho nejbližších příbuzných. Reisdorf a Wuttke (2012) popsali taphonomické jevy německého exempláře Compsognathus.
Někteří příbuzní rodu Compsognathus, konkrétně Sinosauropteryx a Sinocalliopteryx, se zachovali se zbytky jednoduchých per pokrývajících tělo jako kožešina, což některé vědce vede k domněnce, že Compsognathus mohl být opeřen podobným způsobem. V důsledku toho je mnoho vyobrazení rodu Compsognathus ukazuje s povlaky prapeří. U fosilií rodu Compsognathus se však nezachovalo žádné peří nebo povlak podobný peří, na rozdíl od Archaeopteryxu, který se nachází ve stejných sedimentech. Karin Peyerová v roce 2006 uvedla, že se zachovaly kožní otisky na straně ocasu počínaje 13. ocasním obratlem. Otisky ukázaly malé hrbolaté hlízy, podobné šupinám nalezeným na ocasu a zadních nohou Juravenatora. Další šupiny byly v roce 1901 hlášeny Von Huenem v břišní oblasti německého rodu Compsognathus, ale Ostrom následně tuto interpretaci vyvrátil; v roce 2012 byly Achimem Reisdorfem považovány za destičky adipoceru, mrtvolného vosku.
Podobně jako Compsognathus, a na rozdíl od Sinosauropteryxe, skvrna zkamenělé kůže z ocasu a zadní končetiny možného příbuzného Juravenatora starkiho vykazuje hlavně šupiny, i když existují určité náznaky, že se v dochovaných oblastech vyskytovalo i jednoduché peří. To může znamenat, že peří pokrývající tuto skupinu dinosaurů nebylo všudypřítomné.
Compsognathus je znám ze dvou téměř kompletních koster, jedné z Německa, která je dlouhá 89 cm (35 in) a druhé z Francie, která měří 125 cm (49 in). Lékař a sběratel fosilií Joseph Oberndorfer získal německý exemplář (BSP AS I 563) v roce 1859, objevený přibližně ve stejném roce v ložiscích litografického vápence Solnhofen v oblasti Riedenburg-Kelheim v Bavorsku. Vápenec oblasti Solnhofen také přinesl tak zachovalé fosilie, jako je Archaeopteryx s otisky peří a někteří pterosauři s otisky křídelních membrán. Samotná německá fosilie Compsognathus pocházela s největší pravděpodobností z Paintenova souvrství lokality Kapfelberg, konkrétně datované do nejvyššího kimmeridgovského stádia (před 150,8 miliony let); nicméně alternativní možnosti zahrnují lomy poblíž Jachenhausenu nebo Goldbergu, oba z Tithonu, do kterého stádia Compsognathus bylo tradičně datováno. Johann A. Wagner o exempláři krátce pohovořil v roce 1859, kdy vytvořil název Compsognathus longipes, a podrobně jej popsal v roce 1861. Počátkem roku 1868 Thomas Huxley oba druhy porovnal a na základě dřívějších návrhů Karla Gegenbaura a Edwarda Drinkera Copea dospěl k závěru, že kromě paží a peří je kostra Archaeopteryxe blízká Compsognathuovi a že protopták je příbuzný s dinosaury. V roce 1896 Othniel Marsh uznal fosilii jako pravého člena dinosaurie. John Ostrom v roce 1978 tento druh důkladně přepracoval a učinil z něj jednoho z nejznámějších tehdejších malých teropodů. Německý exemplář je vystaven v Bayerische Staatsammlung für Paläontologie und historische Geologie (Bavorský státní ústav pro paleontologii a historickou geologii) v Mnichově v Německu, který fosilii od Oberndorfera koupil v roce 1865.
Větší francouzský exemplář (MNHN CNJ 79) byl objeven majitelem lomu Louisem Ghirardim kolem roku 1971 v portlandském litografickém vápenci Canjuers poblíž Nice v jihovýchodní Francii. Pochází z dolního Tithonu. Ačkoliv Alain Bidar původně popisoval exemplář jako samostatný druh zvaný Compsognathus corallestris, Ostrom, Jean-Guy Michard a další jej od té doby označovali jako další příklad Compsognathus longipes. Quimby identifikoval menšího německého exempláře jako nedospělého jedince stejného druhu. V roce 1983 získalo Muséum national d’histoire naturelle v Paříži fosilii francouzského Compsognathus; Michard ji tam důkladně studoval.
Sběratel Heinrich Fischer původně označil částečnou nohu, rovněž ze Solnhofenu, za patřící rodu Compsognathus longipes. Ačkoli tuto identifikaci Wilhelm Barnim Dames v roce 1884 odmítl, Friedrich von Huene přesto v roce 1925 exemplář prozatímně předal rodu Compsognathus. Ostromova studie z roku 1978 to však vyvrátila. Jens Zinke v roce 1998 přiřadil k rodu devětačtyřicet zubů z portugalské formace Kimmeridgian Guimarota. Ty nebyly totožné s C. longipes, které měly na předním okraji zoubky, ale byly kvůli obecné podobnosti v podobě označovány jako Compsognathus sp.
V roce 1997 Virginia Morellová přejmenovala příbuznou čínskou formu Sinosauropteryx prima na Compsognathus prima, což se nesetkalo s všeobecným přijetím.