Rod patřil do podčeledi gymnurů neboli měsíčních krys, což vůbec nejsou krysy, ale spíše chlupatí, povrchně krysí příbuzní ježka, kterým chybí ostny. Deinogalerix měl dlouhou, tenkou, kuželovitou tvář, malé špičaté uši, dlouhý, zužující se ocas a dlouhé chlupy.
Lebka Deinogalerixe koenigswaldiho byla 20 cm dlouhá a celé tělo měřilo 60 cm. Obývala stejnou ekologickou niku jako dnešní psi a kočky, až na to, že sama měla více predátorů – například obrovskou sovu chlévskou Tyto gigantea.
Předpokládá se, že druhy Deinogalerix byly hmyzožravci, většinou se živili bezobratlými jako brouci, vážky a cvrčci, a možná dokonce i šneci. Větší druhy však také mohly lovit drobné savce, plazy a ptáky.
V podepoše pozdního miocénu byla dnešní Itálie převážně skupinou malých ostrovů a teprve později se většina z nich spojila s pevninou. Je známo, že zvířata na těchto ostrovech se někdy vyvíjela zcela jinak než jinde. Je tedy možné, že Deinogalerix žil výhradně na Garganu.