Elasmosaurus je vyhynulý rod plesiosaura s extrémně dlouhým krkem, který žil v pozdní křídě.
Elasmosaurus lebka a krk, Severoamerické muzeum starověkého života.
Byl dlouhý asi 14 m (46 stop) a vážil přes 2000 kg (2,2 tuny), což z něj dělalo druhého nejdelšího plesiosaura. Měl velké tělo a čtyři ploutve místo končetin. Více než polovinu délky tvořil krk, který měl více než 70 obratlů, což je více než u jakéhokoli jiného zvířete. Měl poměrně malou hlavu s ostrými zuby.
Elasmosaurus platyurus byl popsán v březnu 1868 Edwardem Drinkerem Copem z fosilie objevené a shromážděné doktorem Theophilusem Turnerem, vojenským lékařem, v západním Kansasu v USA. Ačkoli byly nalezeny další exempláře elasmosaurů na různých místech v Severní Americe, Carpenter (1999) určil, že Elasmosaurus platyurus byl jediným zástupcem rodu.
Přední část „head-on-the-wrong-end“ verze Elasmosaurus platyurus. Cope nezahrnul zadní pádla do tohoto obrázku částečně kvůli jeho mylnému přesvědčení, že Elasmosaurus byl poháněn jeho extrémně dlouhý „ocas“
Když E. D. Cope počátkem března 1868 exemplář obdržel, měl předem vymyšlenou představu, jak by měl vypadat, a omylem umístil hlavu na špatný konec (např. ocas). Na jeho obranu, v té době byl odborníkem na ještěrky, které mají krátký krk a dlouhý ocas, a nikdo nikdy neviděl plesiosaura velikosti Elasmosaura.
Přestože Cope v březnu 1868 slovně oznámil objev Elasmosaurus platyurus, publikoval „předtisk“ své chybné rekonstrukce Elasmosaura až v srpnu 1869. Zatímco mnohem menší plesiosauři s dlouhým krkem z Jury Anglie byli v té době dobře známí, bylo to poprvé, co někdo viděl elasmosaura z křídy. Copeova rekonstrukce ukázala, že měl dlouhý vlnitý ocas jako ještěr nebo mosasaur.
Stejně jako většina plesiosaurů, ani Elasmosaurus nebyl schopen zvednout nad vodu nic jiného než hlavu, jak je běžně zobrazován v umění a médiích. Váha jeho dlouhého krku klade těžiště za přední ploutve. Elasmosaurus tak mohl zvednout hlavu i krk nad vodu pouze tehdy, pokud byl v mělké vodě, kde mohl spočinout svým tělem na dně. Samozřejmě by to pro zvíře byla pravděpodobně fatální situace. Elasmosaurus pravděpodobně nemohl zvednout hlavu příliš vysoko kvůli váze krku, omezené svalovině a omezenému pohybu mezi obratli.
Hlava a krk Elasmosaura s největší pravděpodobností fungovaly jako kormidlo. Pokud by zvíře pohnulo hlavou/krkem v určitém směru, způsobilo by to pohyb zbytku těla v tomto směru. Elasmosaurus by tak nemohl plavat v jednom směru a zároveň pohybovat hlavou a krkem buď vodorovně nebo svisle.
Elasmosaurus byl pomalý plavec a má se za to, že sledoval hejna ryb. Dlouhý krk by umožnil Elasmosaurovi, aby se ukryl pod hejnem ryb. Pak by pomalu pohyboval hlavou a ke své kořisti by se blížil zezdola. Oko zvířete by mohlo mít stereoskopické vidění, které by mu pomohlo najít malou kořist. Lov zezdola by také pomohl využitím slunečního světla k siluetě kořisti a k ukrytí v temné vodě. Elasmosaurus pravděpodobně jedl malé kostnaté ryby, belemnity (podobné olihni) a amonity (měkkýši). Polykal malé kamínky, aby si usnadnil trávení.
Má se za to, že Elasmosaurus žil převážně v otevřeném oceánu. Lopatky Elasmosaura a dalších plesiosaurů jsou tak tuhé a specializované na plavání, že by nemohly přijít na pevninu naklást vajíčka. Tudíž s největší pravděpodobností porodila živá mláďata jako moderní mořští hadi.