Jack:
Na obloze jsou obři!
Na obloze jsou velcí vysocí strašliví obři!
Když jsi vysoko a díváš se dolů
Na svět, který jsi opustil a na věci, které znáš,
Stačí málo než pohled, aby bylo vidět
Jak jsi malý.
Když jsi vysoko a jsi sám za sebe
Ve světě, jaký jsi nikdy nepoznal,
Kde obloha je z olova a země z kamene,
Můžeš si dělat, co chceš
Cokoliv se ti zlíbí,
Zkoumáš věci, na které by ses nikdy neodvážil
Protože je ti to jedno,
Když se najednou objeví velký vysoký strašlivý obr u dveří.
Jack:
Velká vysoká příšerná dáma, která zametá podlahu.
A dá ti jídlo
A dá ti odpočinek,
A přitáhne tě blíž
K jejímu obřímu prsu,
A znáš věci, které jsi nikdy předtím neznal,
Ne až do nebe.
Jen když si najdeš kamarádku a tak,
A víš, že je velká, ale necítíš se malá,
Přijde někdo větší než ona a všechno
Aby tě spolknul k obědu. A tvé srdce je z olova a tvůj žaludek z kamene
A opravdu se bojíš být úplně sama,
A pak ti chybí všechno, co jsi poznala
A svět, který jsi opustila a to málo, co vlastníš.
Zábava je u konce.
Ukradneš, co můžeš a utečeš!
A vydrápeš se dolů
A podíváš se dolů,
A svět, který znáš
začíná růst: střecha, dům a tvá matka u dveří.
Střecha, dům a svět, který jsi nikdy nechtěla prozkoumat.
A myslíš na všechno, co jsi viděla.
A přeješ si, abys mohla žít mezi tím,
A jsi zase zpátky,
Jen jinak než předtím,
Po nebi.
Tam jsou obři na obloze!
Tam jsou velké vysoké hrozné děsivé
Báječní obři na obloze!