Kurzovní lístek ve směnárně s kódy ISO 4217. Brunejský dolar je však chybně zobrazen jako BRD.
Tabulky, historii a aktuální diskuse spravuje společnost SIX Interbank Clearing.
Seznam kódů ISO 4217 se používá celosvětově pro bankovnictví a obchod. V řadě zemí jsou kódy ISO pro nejběžnější měny natolik veřejně známé, že směnné kurzy zveřejňované v novinách nebo bankách používají k popisu různých měn výhradně tyto kódy, nikoliv přeložené názvy měn nebo sporné symboly měn. Tyto kódy se používají také na letenkách a mezinárodních vlakových jízdenkách, aby se odstranily jakékoli nejasnosti ohledně cen.
Společnost Global Financial Data rozšířila seznam kódů ISO 4217 ve své Globální historii měn o čtyřpísmenné kódy zemí a měn, které přestaly existovat před přidělením dvoupísmenných kódů zemí ISO. (Tyto informace jsou považovány za proprietární pro Global Financial Data.)
První dvě písmena kódu jsou obvykle písmena kódů zemí ISO 3166-1 alpha-2 země, ze které měna pochází, zatímco třetí písmeno je obvykle iniciála samotné měny. Například kód měny Myanmaru je MMK-MM pro „Myanmar“ a K pro kyat. Tím se eliminují problémy způsobené běžnými názvy měn, jako je dolar, frank nebo libra, které se používají v několika různých zemích a každá z nich má výrazně odlišné hodnoty. Také v případě revalvace měny se změní poslední písmeno kódu měny, aby se odlišila od starší měny. V některých případech je posledním písmenem kódu počáteční písmeno slova „nový“ v nejpoužívanějším jazyce země; někdy může měna přežít samotný termín „nový“ (například kód polského zlotého je PLN. Lze pozorovat i další změny. Například ruský rubl se změnil z RUR na RUB, kde písmeno B pochází ze třetího písmene slova „rubl“.
Každé měně je také přiřazen třímístný číselný kód, stejně jako je každé zemi přiřazeno třímístné číslo jako součást ISO 3166. Tento číselný kód je obvykle stejný jako číselný kód ISO 3166-1 pro příslušnou zemi. Například laoský kip má kód 418, který je stejný jako kód země Laos.
Tento standard rovněž definuje vztah mezi hlavní a vedlejší měnovou jednotkou. Často má vedlejší měnová jednotka hodnotu 1⁄100 hlavní měny, ale běžná je i hodnota 1⁄1000. Malý počet měn nemá vedlejší měnovou jednotku vůbec. V jiných má hlavní měnová jednotka tak malou hodnotu, že se její vedlejší měnová jednotka již obecně nepoužívá (např. japonský sen, 1⁄100 jenu). To se označuje standardním měnovým exponentem. Například americký dolar má exponent 2, zatímco japonský jen má exponent 0. V Mauritánii se nepoužívá desetinné dělení jednotek a jedna ouguiya se rovná pěti khoumům a na Madagaskaru je to podobné, jeden ariary se rovná pěti iraimbilanja.
Norma ISO 4217 neuvádí pouze kódy měn, ale také drahých kovů (tj. zlata, palladia, platiny, stříbra) podle definice vyjádřené na jednu trojskou unci v porovnání s americkým dolarem a dalších entit pro mezinárodní finance, jako jsou zvláštní práva čerpání. Existují také kódy, které se používají pro účely testování (XTS) nebo pro zobrazení bez měnových transakcí (XXX). Všechny tyto kódy začínají písmenem „X“. Čtyři drahé kovy začínají písmenem „X“ a pak jejich chemickým symbolem; například zlato je XAU. Norma ISO 3166 nikdy nepřiděluje kódy zemí začínající písmenem „X“, protože tyto kódy jsou přidělovány výhradně pro soukromé zvykové použití (nikdy ne pro oficiální kódy); například kódy zemí NATO (STANAG 1059, 9. vydání), založené na normě ISO 3166, používají kódy „X“ pro imaginární cvičné země v rozsahu od XXB pro „Brownland“ po XXR pro „Redland“, stejně jako pro příkazy jako XXE pro SHAPE nebo XXS pro SACLANT. V důsledku toho může norma ISO 4217 používat kódy „X“ pro měny, které nejsou specifické pro danou zemi, aniž by hrozilo riziko záměny s budoucími kódy zemí.
Nadnárodní měny, jako jsou frank CFP, CFA frank BEAC a BCEAO a východokaribský dolar, jsou obvykle také reprezentovány kódy začínajícími písmenem „X“. Euro je však reprezentováno kódem EUR (EU je kód ISO 3166 vyhrazený pro seznamy týkající se Evropské unie). Předchůdce eura, evropská měnová jednotka (ECU), však dostal kód XEU.
Mezinárodní organizace pro standardizaci vyvinula standard kódů měn.
V roce 1973 rozhodla technická komise ISO 68 o vývoji kódů pro reprezentaci měn a fondů v jakémkoli použití v obchodě, podnikání nebo bankovnictví. Během 17. zasedání související EHK OSN, které se konalo v únoru 1978, se odborníci dohodli, že třípísmenné abecední kódy pro mezinárodní normu ISO 4217 „Kódy pro reprezentaci měn a fondů“ budou vhodné pro použití v mezinárodním obchodě.
Postupem času se zavádějí nové měny a starší měny se nahrazují. Často jsou tyto změny způsobeny novými vládami (buď válkou, nebo novou ústavou), smlouvami mezi zeměmi, které standardizují měnu, nebo přeceněním měny z důvodu nadměrné inflace. Seznam kódů se proto musí čas od času aktualizovat. Za udržování seznamu kódů ISO 4217 odpovídá agentura pro údržbu (MA), SIX Interbank Clearing.
Vysvětlení k americkému dolaru
Obíhající měny bez kódu měny
Některá území nejsou zahrnuta do ISO 4217, protože jejich měny jsou buď:
Následující kódy, které nejsou ISO, se však někdy používají komerčně:
Několik měn mělo oficiální kódy ISO 4217 a názvy měn, než byly nahrazeny eurem nebo jinými měnami. Tato tabulka uvádí kódy ISO 4217 bývalých měn a jejich běžné názvy.