V hlavních rolích se objevili Joan Allenová, Annabeth Gishová, Powers Boothe, J.T. Walsh, E.G. Marshall, James Woods, Paul Sorvino, Larry Hagman a David Hyde Pierce, dále cameo od Eda Harrise, Joanna Goingová a politické osobnosti, jako například bývalý prezident Bill Clinton na televizních záběrech z Nixonova pohřbu.
Byl to Stoneův druhý ze tří filmů o americkém prezidentství, natočený čtyři roky po JFK o atentátu na Johna F.
Film je nelineární, rámují ho scény, kdy Nixon ke konci svého prezidentství poslouchá své tajné nahrávky, zatímco krize Watergate se stupňuje. Jako takový pokrývá všechny aspekty jeho života jako kompozice skutečných událostí, obvykle ve formě vzpomínek vyvolaných nahrávkami nebo shrnutí ve stylu filmového týdeníku. Líčí jeho dětství ve Whittieru v Kalifornii, stejně jako jeho růst jako mladého muže, fotbalového fanouška a hráče a nápadníka jeho případné manželky Pat. Zkoumá většinu důležitých událostí jeho prezidentství, včetně jeho pádu kvůli zneužití výkonné moci v Bílém domě.
Film naznačuje, že Nixon a Pat zneužívali alkohol a léky na předpis. Jeho zdravotní problémy, včetně záchvatu zánětu žil a zápalu plic během krize Watergate, jsou ve filmu také zachyceny a jeho různé léky jsou někdy připisovány těmto zdravotním problémům. Naznačuje to také nějaký druh odpovědnosti, skutečné či domnělé, kterou cítil vůči atentátu na Johna F. Kennedyho prostřednictvím odkazů na „Zátoku sviní“, z čehož vyplývá, že mechanismy, které zavedl pro invazi během svého funkčního období jako viceprezident Dwighta D. Eisenhowera, se vymkly kontrole, aby vyvrcholily atentátem a nakonec Watergate.
Eric Hamburg, bývalý mluvčí a zaměstnanec výboru pro zahraniční věci Sněmovny reprezentantů, dostal nápad na film o Nixonovi po večeři s Oliverem Stonem. Původně Oliver Stone pracoval na dvou projektech – muzikálu Evita a filmu o panamském diktátorovi Manuelu Noriegovi. Když se oba nedostali k natáčení, Stone obrátil pozornost k životopisnému snímku o Nixonovi. Smrt bývalého prezidenta 22. dubna 1994 byla také klíčovým faktorem Stoneova rozhodnutí natočit film o Nixonovi. Předhodil film Warner Bros., ale podle režiséra ho viděli „jako partu neatraktivních starších bělochů, kteří sedí kolem v oblecích, mají hodně dialogů a málo akce“.
V roce 1993 Hamburk zmínil nápad na Nixonův film spisovateli Stephenu J. Rivelemu s tím, že by do něj začlenili všechny politikovy poklesky, jak známé, tak spekulativní. Rivelemu se nápad líbil a předtím přemýšlel o napsání hry zkoumající stejná témata. Hamburk povzbudil Riveleho, aby místo toho napsal film a se svým scenáristickým partnerem Christopherem Wilkinsonem napsali v listopadu 1993 zpracování. Vymysleli koncept označovaný jako „Bestie“, kterou Wilkinson popisuje jako „bezhlavé monstrum, které se potácí poválečnou historií“, což je metafora systému temných sil, které vyústily v atentáty na Johna F. Kennedyho, Roberta F. Kennedyho a Martina Luthera Kinga mladšího ve válce ve Vietnamu a pomohly Nixonovi dostat se k moci a také jeho pád z ní. Stone v rozhovoru řekl, že Nixon si uvědomuje, že „Bestie“ „je mocnější než on. Nemůžeme se do toho moc pouštět, ale tolikrát to naznačujeme – vojensko-průmyslový komplex, síly peněz“. V jiném rozhovoru to režisér rozvádí.
Stone měl původně smlouvu na tři filmy s New Regency Films, která zahrnovala JFK, Nebe a Zemi a Přírodní vrazi. Po úspěchu Killers podepsal Arnon Milchan, šéf New Regency, s Stonem smlouvu na další tři filmy. Stone mohl natočit jakýkoliv film až do rozpočtu 42,5 milionu dolarů. Když Stone řekl Milchanovi, že chce natočit film Nixon, Milchan, který nebyl nadšený z tohoto nápadu, řekl režisérovi, že mu dá jen 35 milionů dolarů, protože si myslel, že by to Stonea přimělo projekt opustit. Stone vzal projekt k maďarskému finančníkovi Andrewu Vajnovi, který měl dohodu o spolufinancování s Disneym. Vajnova společnost Cinergi Films byla ochotna financovat film za 38 milionů dolarů. To rozzlobilo Milchana, který tvrdil, že je to jeho film kvůli jeho smlouvě na tři filmy se Stonem, a pohrozil žalobou. Poté, co mu Stone zaplatil nezveřejněnou částku, se stáhl. Stone dokončoval rozpočet filmu týden před začátkem natáčení. Uzavřel dohodu se Cinergi a Disney’s Hollywood Pictures, aby dodal rozpočet 43 milionů dolarů. Aby snížil náklady, Stone si pronajal kulisy Bílého domu z filmu Roba Reinera Americký prezident.
Film se začal natáčet 1. května 1995, ale na konci dubna probíhalo týdenní předtočení filmových scén, které měly být použity jako součást hraného dokumentu o Nixonově kariéře. Na začátku hlavního natáčení byl Hopkins zastrašen množstvím dialogů, které se musel naučit, které se neustále přidávaly a měnily, jak vzpomínal: „Byly chvíle, kdy jsem chtěl vypadnout, kdy jsem chtěl udělat jen pěkné Knots Landing nebo tak něco“. Sorvino mu řekl, že jeho přízvuk byl úplně špatný. Sorvino tvrdí, že řekl Hopkinsovi, že si myslí, že „je tu prostor pro zlepšení“ a že by byl ochoten mu pomoci. Woods říká, že Sorvino řekl Hopkinsovi, že „dělá celou věc špatně“ a že je „expert“, který mu může pomoci. Woods vzpomíná, že Sorvino vzal Hopkinse na oběd a pak toho odpoledne skončil. Hopkins řekl Stoneovi, že chce skončit s produkcí, ale režisérovi se ho podařilo přesvědčit, aby zůstal. Podle herců to byl jen dobromyslný vtip. Woods řekl: „Vždycky jsem mu říkal, jak je skvělý v Psychu. Pořád jsem mu říkal Lady Perkinsová místo Sira Anthonyho Hopkinse“.
Za svůj premiérový víkend film v 514 kinech utržil celkem 2,2 milionu dolarů. K 19. prosinci 2006 film ve Spojených státech a Kanadě utržil celkem 13,6 milionu dolarů, což je výrazně pod jeho rozpočtem 44 milionů dolarů.
Dva dny před uvedením filmu do kin vydala Knihovna Richarda Nixona a rodiště v Yorba Linda v Kalifornii prohlášení jménem jeho rodiny, ve kterém označila části filmu za „zavrženíhodné“ a že byl navržen tak, aby „hanobil a degradoval vzpomínky prezidenta a paní Nixonové v mysli americké veřejnosti“ Toto prohlášení bylo založeno na zveřejněné kopii scénáře. Prohlášení také kritizovalo Stoneovo líčení Nixonova soukromého života, jeho dětství a jeho podíl na plánování atentátu na Fidela Castra. Stone odpověděl, že jeho „záměr při natáčení filmu nebyl ani zlomyslný, ani hanlivý“ a byl pokusem získat „úplnější pochopení života a kariéry Nixona – dobrého a špatného, triumfů a tragédií a odkazu, který zanechal svému národu a světu“. Dcera Walta Disneyho, Diane Disney Millerová, napsala jeho dcerám dopis, ve kterém stálo, že Stone „se dopustil vážné újmy vaší rodině, prezidentovi a americké historii“. Stone nepovažuje svůj film za definitivní prohlášení o Nixonovi, ale za „základ k zahájení čtení, k zahájení vyšetřování na vlastní pěst“.
Film byl nominován na čtyři Oscary za nejlepší herecký výkon v hlavní roli (Anthony Hopkins), za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli (Joan Allen), za nejlepší hudbu, původní dramatickou hudbu a za nejlepší scénář napsaný přímo pro plátno.
Entertainment Weekly zařadil Nixona na 40. místo svého seznamu „50 nejlepších biopiců všech dob“ a jeden z 25 „mocných politických Thrillerů“.