Ve financích je smlouva o rozdílu (nebo CFD) smlouva mezi dvěma stranami, obvykle označovanými jako „kupující“ a „prodávající“, která stanoví, že prodávající zaplatí kupujícímu rozdíl mezi aktuální hodnotou aktiva a jeho hodnotou v době uzavření smlouvy (pokud je rozdíl záporný, pak kupující zaplatí místo toho prodávajícímu). CFD jsou v podstatě finanční deriváty, které umožňují obchodníkům využít pohybu cen podkladových finančních nástrojů směrem nahoru (dlouhé pozice) nebo dolů (krátké pozice) a často se používají ke spekulacím na těchto trzích.
Například při použití na akcie je taková smlouva akciovým derivátem, který umožňuje obchodníkům spekulovat na pohyby cen akcií, aniž by museli vlastnit podkladové akcie.
CFD jsou v současné době k dispozici ve Velké Británii, Hongkongu, Nizozemsku, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Německu, Švýcarsku, Itálii, Singapuru, Jižní Africe, Austrálii, Kanadě, na Novém Zélandu, ve Švédsku, Norsku, Francii, Irsku, Japonsku a Španělsku. V řadě dalších zemí – včetně Spojených států – nejsou povoleny z důvodu omezení ze strany americké Komise pro cenné papíry a burzy, která se týká mimoburzovních finančních nástrojů.
CFD byly původně vyvinuty na počátku 90. let v Londýně jako druh akciového swapu, který se obchodoval na marži. Vynález CFD je všeobecně připisován Brianu Keelanovi a Jonu Woodovi, oba z UBS Warburg, při jejich obchodu v Trafalgar House na počátku 90. let.
Koncem 90. let 20. století byly CFD zavedeny pro retailové obchodníky. Popularizovala je řada britských společností, které se vyznačovaly inovativními službami, jež usnadňovaly sledování živých cen a obchodování v reálném čase. První společností, která to udělala, byla GNI (původně známá jako Gerrard & National Intercommodities); GNI a její službu obchodování s CFD GNI touch později koupila společnost MF Global. Brzy je následovaly společnosti IG Markets a CMC Markets, které začaly tuto službu popularizovat v roce 2000.
Kolem roku 2000 si drobní obchodníci uvědomili, že skutečnou výhodou obchodování s CFD není osvobození od daně, ale možnost využít pákový efekt na jakýkoli podkladový nástroj. To byl začátek fáze růstu využívání CFD. Poskytovatelé CFD rychle rozšířili svou nabídku z akcií londýnské burzy (LSE) na indexy, mnoho světových akcií, komodit, dluhopisů a měn. Obchodování s indexovými CFD, jako jsou ty založené na hlavních světových indexech, např. Dow Jones, NASDAQ, S&P 500, FTSE, DAX a CAC, se rychle stalo nejoblíbenějším typem CFD, se kterými se obchodovalo.
Poskytovatelé CFD začali expandovat na zahraniční trhy, přičemž v červenci 2002 byly CFD poprvé představeny v Austrálii společnostmi IG Markets a CMC Markets. Od té doby byly CFD zavedeny v řadě dalších zemí; viz seznam výše.
Až do roku 2007 se s CFD obchodovalo výhradně mimoburzovně, avšak 5. listopadu 2007 uvedla Australská burza cenných papírů (ASX) na burzu CFD na 50 nejvýznamnějších australských akcií, 8 měnových párů, klíčové světové indexy a některé komodity. CFD na burze ASX původně nabízelo 12 makléřů, ale od roku 2009 jich je pouze pět.
V červnu 2009 zavedl britský regulační orgán Financial Services Authority (FSA) obecný režim zveřejňování informací pro CFD, aby se předešlo jejich zneužívání v případech zneužití důvěrných informací. Stalo se tak po řadě známých případů, kdy byly pozice v CFD použity namísto fyzických podkladových akcií, aby se skryly před běžnými pravidly pro zveřejňování důvěrných informací.
S CFD se obchoduje mezi jednotlivými obchodníky a poskytovateli CFD. Pro CFD neexistují žádné standardní smluvní podmínky a každý poskytovatel CFD si může určit své vlastní, ale obvykle mají řadu věcí společných.
CFD se zahajuje uzavřením úvodního obchodu s určitým nástrojem u poskytovatele CFD. Tím se vytvoří „pozice“ v daném nástroji. Neexistuje žádné datum vypršení platnosti. Jakmile je pozice uzavřena, rozdíl mezi počátečním a konečným obchodem je vyplacen jako zisk nebo ztráta. Poskytovatel CFD může v rámci obchodování nebo otevřené pozice účtovat řadu poplatků. Ty mohou zahrnovat, rozpětí mezi nabídkou a poptávkou, provize, noční financování a poplatky za správu účtu.
Přestože platnost CFD nevyprší, všechny pozice, které zůstanou otevřené přes noc, budou „překlopeny“. To obvykle znamená, že se realizují veškeré zisky a ztráty, které se připíší nebo odepíší z účtu klienta, a vypočítají se případné finanční poplatky. Pozice se pak přenáší do dalšího dne. Standardně se tento proces provádí ve 22:00 britského času.
S CFD se obchoduje s marží a obchodník musí neustále udržovat minimální úroveň marže. Typickým rysem obchodování s CFD je, že zisk a ztráta a požadavek na marži se vypočítávají neustále v reálném čase a zobrazují se obchodníkovi na obrazovce. Pokud částka uložená u CFD brokera klesne pod minimální úroveň marže, může dojít k výzvě k úhradě marže. Obchodníci mohou potřebovat tyto marže rychle pokrýt, jinak může poskytovatel CFD jejich pozice zlikvidovat.
Chcete-li vidět, jak CFD fungují v praxi, podívejte se na příklady typických obchodů s CFD. Uvedené „procento marže“ a „poplatky“ se mohou u jednotlivých poskytovatelů lišit, ale jsou pro poskytovatele CFD typické.
Příklad 1 – obchod s CFD na bázi akcií
V tomto příkladu si ukážeme obchodování s CFD na bázi akcií. Cena akcií společnosti Apple Inc je 194,38 USD. Věříme, že cena akcie poroste, a proto se rozhodneme zaujmout dlouhou pozici CFD. Náš poskytovatel CFD kótuje cenu 194,36 USD bid a 194,42 USD offer.
Celkově jsme museli vložit 972,10 USD na pokrytí marže tohoto obchodu a dosáhli jsme zisku 567,31 USD. Pokud by cena akcií Apple místo toho klesla o 6,15 USD, utrpěli bychom ztrátu ve výši 647,47 USD (608 USD plus provize).
Příklad 2 – Obchod CFD na index S&P 500 založený na indexu
V tomto příkladu si ukážeme CFD založené na indexech. Index S&P500 je na úrovni 1093,9. Domníváme se, že index půjde dolů, a proto se rozhodneme zaujmout „krátkou“ pozici. Náš CFD broker kótuje 1093,7 bid a 1094,1 offer.
Celkově jsme museli vložit 54,68 USD na pokrytí marže tohoto obchodu a dosáhli jsme zisku 96,60 USD. Pokud by index S&P 500 místo toho vzrostl o 10 bodů, utrpěli bychom ztrátu 95,40 USD (96,00 USD + náklady). Všimněte si, že výše zisku nebo ztráty byla větší než požadovaná marže. Jinými slovy, získali byste nebo ztratili více peněz, než jste vložili.
Smlouvy podléhají dennímu poplatku za financování, který se obvykle uplatňuje podle předem dohodnuté sazby vázané na LIBOR nebo jinou referenční úrokovou sazbu, např. sazbu Reserve Bank v Austrálii. Strany CFD platí za financování dlouhých pozic a mohou získat financování krátkých pozic namísto odložení výnosů z prodeje. Kontrakty jsou vypořádány za peněžní rozdíl mezi cenou počátečního a konečného obchodu.
Tradičně se u akciových CFD platí provize, která je procentem z velikosti pozice za každý obchod. Alternativně se obchodník může rozhodnout obchodovat s tvůrcem trhu, čímž se vzdá poplatků na úkor většího rozpětí nabídky a poptávky po daném nástroji.
Obchodníci s CFD musí udržovat určitou výši marže stanovenou makléřskou společností nebo tvůrcem trhu (obvykle v rozmezí od 0,5 % do 30 %). Jednou z výhod pro obchodníky, kteří nemusí skládat jako kolaterál celou nominální hodnotu CFD, je, že dané množství kapitálu může kontrolovat větší pozici, což zvyšuje potenciál zisku nebo ztráty. Na druhou stranu může páková pozice u volatilního CFD vystavit kupujícího při poklesu maržové výzvě, což často vede ke ztrátě podstatné části aktiv.
CFD umožňují obchodníkovi jít do krátké nebo dlouhé pozice s použitím marže. U obchodů s CFD existují vždy dva typy marží –
Počáteční marže je stanovena na 0,5 % až 30 % v závislosti na podkladovém produktu a celkovém vnímaném riziku na trhu v daném okamžiku. Například během 11. září a po něm byly počáteční marže plošně masivně zvýšeny, aby se zabránilo prudkému nárůstu volatility na světových akciových trzích.
Mnozí označují počáteční marži jako vklad. Například u velkých a vysoce likvidních akcií, jako je Vodafone, se počáteční marže bude blížit 3 % a v závislosti na makléři a vztahu klienta s firmou může být vklad ještě nižší. U méně kapitalizovaných a méně likvidních akcií však bude marže pravděpodobně činit nejméně 10 %, ne-li mnohem více.
Variační marže se uplatňuje na pozice, pokud se pohybují v neprospěch klienta. Pokud by například obchodník s CFD nakoupil 1 000 akcií společnosti ABC pomocí CFD za 100 pencí a cena by se posunula níže na 90 pencí, broker by z klientova účtu odečetl 100 liber variační marže (1 000 akcií x 10 pencí). Všimněte si, že toto vše se provádí v reálném čase, jak se trh pohybuje níže, tzv. „marked to market“. A naopak, pokud by se cena akcie posunula výše o 10 pencí, makléř by na účet klienta připsal 100 liber v průběžných ziscích.
Variační marže tak může mít buď negativní, nebo pozitivní vliv na peněžní zůstatek obchodníka s CFD. Počáteční marže se však vždy odečte z účtu zákazníka a nahradí se, jakmile je obchod pokryt.
Jednou z výhod (a rizik) obchodování s CFD je, že se obchodují na marži, což znamená, že poskytují obchodníkovi pákový efekt. Pákový efekt zahrnuje přijetí malého vkladu a jeho použití jako páky k vypůjčení a získání přístupu k většímu ekvivalentnímu množství aktiv. Požadavky na marži u CFD jsou nízké, což znamená, že k zaujetí velkých pozic je zapotřebí pouze malé množství peněz.
Příkaz stop loss lze nastavit tak, aby se spustil bod ukončení, který obchodník předem určí, např. nákup za 3,00 USD se stop lossem na 2,60 USD. Jakmile je stop loss aktivován, aktivuje se prodejní signál poskytovateli CFD a provede se v souladu s jeho obchodními podmínkami a s přihlédnutím k dostupné likviditě k provedení požadavku. Poskytovatelé DMA obvykle obdrží hodnotu stop loss prostřednictvím telefonického nebo online objednávání a umístí pokyn na trh, který má být realizován za předem stanovenou cenu do omezeného cenového rozpětí, např. maximálně o 6c dále,a za předpokladu, že je k dispozici odpovídající likvidita. Pokud dojde k aktivaci ceny stop loss a cena se poté rychle posune mimo rozsah 6c v tomto příkladu, nebo není dostatečná likvidita pro váš příkaz a s ohledem na ostatní lidi, kteří mají příkazy v tomto cenovém bodě, nemusí být váš prodejní příkaz stop loss aktivován a vy zůstanete v pozici.
Tvůrci trhu mají možnost řídit stop loss, a když je příkaz stop loss aktivován, mohou pozici uzavřít, kdekoli vidí, že je k dispozici odpovídající cena a množství. Tím se zvyšuje vaše šance, že se dostanete z pozice, která jde proti vám, i když za potenciálně nižší cenu, než jste očekávali.
Jedním z problémů s cenou příkazu stop loss je, že se jedná pouze o cílovou cenu. Záleží na tom, zda se tržní cena skutečně obchoduje na této úrovni. Pokud cena podkladového nástroje „mezeruje“, tj. v jednom kroku překročí stop cenu, stop příkaz se provede na další ceně, která byla obchodována, nebo se neprovede vůbec, v závislosti na poskytovateli CFD. To obvykle není problém u velmi aktivně obchodovaných produktů, jako jsou indexy a měny, ale může to být problém u cen akcií, zejména u akcií, které mají nízkou likviditu. Je to také problém, když jsou akciové trhy zavřené a rozdíl mezi zavírací cenou jednoho dne a otevírací cenou následujícího dne je značný (například: pokud se přes noc objevily zprávy o akciích, které ovlivňují ziskovost společnosti).
Aby se tento problém zmírnil, nabízejí někteří poskytovatelé „garantované příkazy stop loss“ (GSLO), kdy obchodník platí prémii za garantovanou cenu v případě, že dojde k aktivaci ceny stop loss. Kromě příplatku obvykle existují i další omezení. Nejblíže lze zadat garantovaný stop loss příkaz obvykle o 5 % od aktuální ceny a poskytovatelé mají obvykle pro tyto příkazy specifické podmínky. Mohou však být účinné, pokud je důležitý výstup za stanovenou cenu.
S CFD se obvykle obchoduje na mimoburzovním trhu u makléře nebo tvůrce trhu, tzv. poskytovatele CFD. Poskytovatel CFD určí podmínky smlouvy, sazby marží a podkladové nástroje, které je ochoten obchodovat. Obchodují se podle dvou různých modelů, což může mít vliv na cenu obchodovaného instrumentu:
Podnikové akce týkající se CFD založených na akciích
Podnikové akce, jako je výplata dividend, mohou mít vliv na cenu akcií, a tedy i na cenu CFD založeného na akciích. Osoba, která drží pozici CFD, však nevlastní podkladový nástroj, a proto by neobdržela výplatu dividend od společnosti, která akcie vydala.
V tomto případě by poskytovatel CFD vyplatil ekvivalent dividendy každému, kdo drží dlouhou pozici CFD, a odečetl by ekvivalent od každého, kdo drží krátkou pozici. To by se provedlo v den ex-div, protože tehdy se projeví ekonomický efekt na ceně podkladové akcie. Obecným pravidlem je, že jakýkoli ekonomický účinek podnikové akce na podkladové aktivum se musí projevit v CFD. To zahrnuje dividendy, rozdělení akcií, emise práv atd. Držitel CFD však nikdy nebude mít přístup k neekonomickým podnikovým akcím, jako jsou hlasovací práva.
Hlavním rizikem je tržní riziko, protože smlouva je určena k výplatě rozdílu mezi počáteční a konečnou cenou podkladového aktiva. CFD se obchodují na marži a pákový efekt, který z toho vyplývá, riziko výrazně zvyšuje. Maržové sazby jsou obvykle malé, a proto lze k udržení velké pozice použít malou částku peněz. Právě toto riziko je hnací silou používání CFD, ať už ke spekulaci na pohyby na finančních trzích, nebo k zajištění stávajících pozic jinde. Jedním ze způsobů, jak toto riziko zmírnit, je používání stop loss příkazů. Uživatelé obvykle u poskytovatele CFD ukládají určitou částku peněz na pokrytí marže a mohou ztratit mnohem více, než je tento vklad, pokud se trh vyvíjí proti nim.
Pokud se ceny pohybují proti otevřené pozici CFD, je k udržení úrovně marže vyžadována dodatečná variační marže. Poskytovatel CFD může stranu vyzvat, aby složila dodatečné částky na pokrytí této marže, a na rychle se pohybujících trzích to může být v krátkém čase. Pokud nejsou prostředky poskytnuty včas, může poskytovatel CFD pozice uzavřít/likvidovat se ztrátou, za kterou odpovídá druhá strana.
Dalším rozměrem rizika CFD je riziko protistrany, které je faktorem u většiny mimoburzovně obchodovaných derivátů. Riziko protistrany je spojeno s finanční stabilitou nebo solventností protistrany kontraktu. V kontextu smluv CFD, pokud protistrana smlouvy nesplní své finanční závazky, může mít CFD malou nebo žádnou hodnotu bez ohledu na podkladový nástroj. To znamená, že obchodník s CFD může potenciálně utrpět vážné ztráty, i když se podkladový nástroj pohybuje požadovaným směrem. Poskytovatelé mimoburzovních CFD jsou povinni oddělovat prostředky klientů, čímž chrání zůstatky klientů v případě selhání společnosti, ale případy jako MF Global nám připomínají, že záruky mohou být porušeny. Obecně se má za to, že kontrakty obchodované na burze prostřednictvím clearingového centra mají menší riziko protistrany. V konečném důsledku je míra rizika protistrany definována úvěrovým rizikem protistrany, včetně případného clearingového centra.
CFD ve srovnání s jinými produkty
V minulosti se ke spekulacím na finančních trzích používala řada různých finančních produktů. Ty sahají od obchodování s fyzickými akciemi buď přímo, nebo prostřednictvím maržových půjček, až po využívání derivátů, jako jsou futures, opce nebo kryté warranty. Řada makléřů aktivně propaguje CFD jako alternativu ke všem těmto produktům.
Trh s CFD se nejvíce podobá trhu s futures a opcemi, hlavní rozdíly jsou:
Poskytovatelé CFD často využívají futures k zajištění vlastních pozic a mnoho CFD je uzavřeno na futures, protože ceny futures jsou snadno dostupné. CFD nemají datum vypršení platnosti, takže když je CFD vypsán nad futures kontraktem, musí se smlouva CFD vypořádat s datem vypršení platnosti futures kontraktu. Praxe v tomto odvětví je taková, že poskytovatel CFD „překlopí“ pozici CFD do dalšího budoucího období, když v posledních dnech před vypršením platnosti začne likvidita vysychat, a vytvoří tak klouzavý kontrakt CFD.
Podobně jako opce se i kryté warranty staly v posledních letech populární jako způsob levné spekulace na pohyby na trhu. Náklady na CFD bývají nižší na krátká období a mají mnohem širší nabídku podkladových produktů. Na trzích, jako je Singapur, někteří makléři intenzivně propagují CFD jako alternativu ke krytým warrantům a mohou být částečně zodpovědní za pokles objemu krytých warrantů v této zemi.
Fondy obchodované na burze (ETF), stejně jako CFD, lze použít ke krátkodobým spekulacím a jsou k dispozici pro širokou škálu podkladových produktů. Zejména indexy, komodity a zámořské trhy, které byly považovány za jednu ze silných stránek CFD. Stejně jako CFD existují také ETF na přizpůsobené skupiny nástrojů, jako jsou sektory nebo koše, a stále více ETF je nastaveno na využití pákového efektu. Ve srovnání s CFD jsou ETF produkty obchodované na burze, existují déle a jsou vyspělejším produktem. Stejně jako u ostatních burzovně obchodovaných produktů jsou náklady vyšší a přístup k nim je prostřednictvím tradičního makléře.
Fyzické akcie, komodity a měny
Jedná se o tradiční způsob obchodování na finančních trzích, který vyžaduje vztah s makléřem v každé zemi, placení makléřských poplatků a provizí a vypořádání procesu pro daný produkt. S příchodem diskontních makléřů se tento způsob stal jednodušším a levnějším, ale pro drobné obchodníky může být stále náročný, zejména pokud obchodují na zahraničních trzích. Bez pákového efektu je to kapitálově náročné, protože všechny pozice musí být plně financovány. CFD umožňují mnohem snazší přístup na globální trhy za mnohem nižší náklady a mnohem snazší rychlý vstup do pozice a výstup z ní. Všechny formy obchodování s marží zahrnují náklady na financování, což jsou v podstatě náklady na půjčení peněz na celou pozici. Tyto poplatky se účtují denně za všechny otevřené pozice a činí CFD výhodnými, pokud jsou využívány do zhruba 10 týdnů, což je odhadovaný bod, kdy poplatek za financování CFD převyšuje poplatek za financování akcií, ale je dražší pro dlouhodobé pozice.
Maržové půjčky, známé také jako nákup na marži nebo akcie s pákovým efektem, mají stejné atributy jako fyzické akcie, o kterých jsme hovořili dříve, ale navíc s pákovým efektem, což znamená, že podobně jako u CFD, futures a opcí je zapotřebí mnohem méně kapitálu, ale rizika se zvyšují. Od nástupu CFD se mnoho obchodníků přesunulo od maržových půjček k obchodování s CFD. Hlavními výhodami CFD oproti půjčování na marži je, že existuje více podkladových produktů, sazby marží jsou nižší a je snadné jít do krátkých pozic. Prodej nakrátko pomocí fyzických akcií může být obtížný a nákladný a nemusí být vůbec možný, nicméně s CFD je stejně snadné jít nakrátko jako jít dlouho. I po nedávných zákazech krátkého prodeje umožnili poskytovatelé CFD, kteří byli schopni zajistit své portfolio jiným způsobem, klientům pokračovat v krátkém prodeji těchto akcií.
CFD obchodované na burze v Austrálii
Většina CFD se obchoduje mimo burzu prostřednictvím přímého přístupu na trh (DMA) nebo modelu tvůrce trhu, ale v roce 2007 zavedla Australská burza cenných papírů (ASX) CFD obchodované na burze. V důsledku toho se nyní malé procento CFD obchoduje prostřednictvím australské burzy.
Výhody a nevýhody burzovně obchodovaných CFD jsou u většiny finančních produktů podobné a znamenají snížení rizika protistrany a zvýšení transparentnosti, ale náklady jsou vyšší.
Současné nevýhody CFD obchodovaných na burze ASX a nedostatek likvidity znamenají, že většina australských obchodníků stále volí mimoburzovní poskytovatele CFD.
Někteří finanční komentátoři a regulační orgány vyjádřili obavy ohledně způsobu, jakým poskytovatelé CFD nabízejí CFD novým a nezkušeným obchodníkům. Zejména způsob, jakým jsou potenciální zisky inzerovány způsobem, který nemusí plně vysvětlovat související rizika. V očekávání těchto obav a v reakci na ně většina finančních regulačních orgánů, které se zabývají CFD, stanoví, že varování před riziky musí být viditelně zobrazeno ve všech reklamách, na webových stránkách a při otevírání nových účtů. Například britská pravidla FSA pro poskytovatele CFD zahrnují, že musí posoudit vhodnost CFD pro každého nového klienta na základě svých zkušeností a musí všem novým klientům poskytnout dokument s upozorněním na rizika na základě obecné šablony vypracované FSA. Australský finanční regulátor ASIC na svých informačních stránkách pro obchodníky naznačuje, že obchodování s CFD je rizikovější než sázení na koně nebo návštěva kasina. Doporučuje, aby obchodování s CFD prováděly osoby, které mají rozsáhlé zkušenosti s obchodováním, zejména během volatilních trhů, a mohou si dovolit ztráty, kterým žádný obchodní systém nemůže zabránit.
Objevily se také obavy, že CFD jsou jen o málo víc než hazardní hry, což znamená, že většina obchodníků obchodováním s CFD prodělává. Není možné potvrdit, jaké jsou průměrné výnosy z obchodování, protože nejsou k dispozici žádné spolehlivé statistiky a poskytovatelé CFD tyto informace nezveřejňují, nicméně ceny CFD jsou založeny na veřejně dostupných podkladových nástrojích a kurzy nejsou postaveny proti obchodníkům, protože CFD je jednoduše rozdíl v podkladové ceně.
Část kritiky týkající se obchodování s CFD je spojena s neochotou makléřů CFD informovat své uživatele o psychologii spojenou s tímto druhem vysoce rizikového obchodování. Faktory jako strach ze ztráty, který se promítá do neutrálních a dokonce ztrátových pozic, se stávají realitou, když uživatelé přejdou z demonstračního účtu na reálný. Tuto skutečnost většina CFD brokerů nedokumentuje.
Kritika se objevila také ohledně způsobu, jakým někteří poskytovatelé CFD zajišťují svou vlastní expozici, a střetu zájmů, který by to mohlo způsobit, když definují podmínky, za kterých se s CFD obchoduje. Jeden článek naznačoval, že někteří poskytovatelé CFD vedli pozice proti svým klientům na základě profilů klientů v očekávání, že tito klienti budou ztrácet, a že to pro poskytovatele vytvářelo střet zájmů.
CFD, pokud jsou nabízeny poskytovateli v rámci modelu tvůrce trhu, jsou přirovnávány k sázkám prodávaným v bucket shopech, které vzkvétaly ve Spojených státech na přelomu 19. a 20. století. Ty umožňovaly spekulantům uzavírat sázky na akcie s vysokým pákovým efektem, které zpravidla nebyly kryty nebo zajištěny skutečnými obchody na burze, takže spekulant ve skutečnosti sázel proti domu. Bucket shopy, barvitě popsané v poloautobiografické knize Jesseho Livermora „Reminiscences of a Stock Operator“, jsou ve Spojených státech podle trestního práva i práva cenných papírů nezákonné.