Spesmilo (výslovnost: [spesˈmilo]; množné číslo: spesmiloj; značka: ) byla mezinárodní desítková měna, kterou v roce 1907 navrhl švýcarský esperantista René de Saussure. Používala ji pʼned první svėtovou válkou hrstka esperantistických britských a švýcarských bank, vʼnetnė Ĉekbanky esperantistické.
Měna se dělila na 1000 spesoj (jednotné číslo speso; z latinského spes, “naděje”) a byla záměrně velmi malá, aby se zabránilo zlomkům. Slovo “spesmilo” je portmanteau ze slov speso a milo (v esperantu “tisíc”).
Spesmilo mělo hodnotu 0,733 gramu zlata, což v té době odpovídalo přibližně polovině amerického dolaru, dvěma britským šilinkům, jednomu ruskému rublu nebo 2,5 švýcarského franku. Dne 31. března 2012 by toto množství zlata mělo hodnotu 39 amerických dolarů, 25 britských liber, 1153 rublů a 35½ švýcarského franku.
Znak spesmilo, v esperantu nazývaný Spesmilsigno, je monogram tvořený velkým kurzivním písmenem “S”, z jehož ocasu vychází písmeno “m”. Znak se často píše jako samostatná písmena Sm. Znaku spesmilsigno byl přiřazen kódový bod Unicode U+20B7 (HTML: ₷) a je zahrnut do verze Unicode 5.2.
V roce 1912 byly švýcarskou firmou Holy Frères vyraženy mince v hodnotě 1 a 2 spesmilů. Byly určeny k prodeji na Mezinárodní esperantské konferenci v Bernu v roce 1913. Je možné, že se mince dostaly do omezeného oběhu, i když nebyly určeny k obecnému použití. Předpokládá se, že byly vyrobeny tři vzory, které však nebyly nikdy vyraženy, a to v nominálních hodnotách jedno spesdeko (10 spesoj), spescento (100 spesoj) a spesdekmilo (10 000 spesoj).
V roce 1927 založili Dreves Uitterdjik a J. Hengel Univerzální spesmilskou banku (Universala Spesmila Banko), aby se pokusili znovu zavést měnu. Banka vydala několik zlatem krytých spesmilských bankovek, avšak bez většího úspěchu.