Hodnota, státní titul, rok, švýcarský kříž
Mince 25 franků je mince, kterou Švýcarsko razilo v letech 1955 až 1959. Měla sloužit jako platidlo v hodnotě drahého kovu, ale stejně jako tehdejší mince 50 franků nebyla nikdy vydána. Kdyby byla mince vydána, měla by nominální hodnotu odpovídající 25,00 švýcarských franků.
Mince je vyrobena z ryzího zlata o ryzosti .900 (90 % zlata a 10 % mědi), má hmotnost 5,645 gramu, průměr 20 milimetrů a tloušťku 1,33 milimetru. Má kulatý tvar a používá medailérské zarovnání. Podél hrany mince je vyryt latinský text “DOMINUS PROVIDEBIT”, což v překladu do češtiny znamená “Hospodin učiní opatření”. Tento vystouplý nápis je doprovázen třinácti pěticípými hvězdami (★), které představují 13 kantonů Staré švýcarské konfederace.
Uprostřed averzní strany je vyobrazen Vilém Tell, slavný švýcarský lidový hrdina, stojící na zemi a zvedající levou rukou (vpravo) kuši do vzduchu, zatímco pravou ruku drží ve vzduchu. Tuto ilustraci původně namaloval švýcarský malíř Ferdinand Hodler (1853-1918) a později ji pro použití na minci upravil tičínský sochař Remo Rossi (1909-1982). Latinský nápis “IN ARMIS LIBERTAS ET PAX”, což znamená “v náručí svobody a míru”, je vyklenutý po obvodu mince, první dvě slova na levé straně mince mezi zemí a pravou rukou Viléma Tella, třetí mezi jeho rukou a kuší nahoře a poslední dvě mezi kuší a zemí na pravé straně lícní strany. Vedle levé nohy Viléma Tella je do hlíny vyryt nápis “F. HODLER PINX”, který označuje, že obraz původně namaloval Ferdinand Hodler. “REMO ROSSI SCULPT.”, což značí, že averz navrhl švýcarský umělec Remo Rossi, je napsáno pod Tellovou nohou ve spodní části mince.
Hodnota mince je uvedena jako “FR 25” uprostřed reverzní strany, přičemž písmena a číslo jsou vytištěny v oddělených řádcích a první z nich je výrazně menší než druhé. Pod hodnotou se nachází kříž podobný tomu na švýcarské vlajce a státním znaku. Pod křížem je uveden rok ražby a poté značka mincovny “B”, která značí, že byla vyrobena ve švýcarské mincovně v Bernu. Po obvodu mince je vepsán latinský státní název “CONFOEDERATIO HELVETICA” (česky “Švýcarská konfederace”), který začíná vlevo od data a obloukem se v horní části mince blíží k opačné straně letopočtu.
Kromě zlatých mincí byla v roce 1955 vyražena také stříbrná mince s podobným vzorem.
V důsledku devalvace švýcarského franku v roce 1936 byla výroba zlatých mincí ve Švýcarsku zastavena. Začalo tak období, kdy se v zemi nepoužívaly žádné zlaté mince. Na základě uznání potřeby těchto mincí vyzval článek 3 federálního zákona o ražbě mincí ze 17. prosince 1952 k opětovnému vydávání zlatých platidel v nominálních hodnotách 25 a 50 franků.
Na jaře 1954 bylo vybráno 25 švýcarských sochařů do soutěže o návrh mincí v hodnotě 25 a 50 franků, které se zúčastnilo 24 z nich. Umělci byli instruováni, aby na svých návrzích zobrazovali národní charakter Švýcarska, a bylo jim doporučeno, aby použili alegorickou postavu švýcarského charakteru jinou než ženskou hlavu. Důvodem, proč se ženská hlava nedoporučovala, byl pravděpodobně fakt, že na předchozích mincích Vreneli již byl takovýto motiv použit. V porotě soutěže zasedli sochaři Otto Bänninger (1897-1973), Hermann Hubacher (1885-1976), C. Reymond, Remo Rossi a Alexander Zschokke (1894-1981), dále W. Grütter, zástupce Spolkové finanční správy, W. von Grüningen, předseda Spolkové komise pro výtvarné umění, a C. Martin, předseda Švýcarské numismatické společnosti. Ti se sešli 30. srpna, ale žádný z předložených návrhů neshledali zvlášť přitažlivým a místo toho vybrali čtyři z původních dvaceti čtyř umělců, kteří podle jejich názoru předložili nejlepší návrhy, aby se zúčastnili druhé soutěže. Po opětovném zasedání poroty 1. listopadu 1954 však byla druhá soutěž shledána jako nerozhodná a nebyl vybrán žádný vítězný návrh. Členové se domnívali, že proces navrhování by mohl být úspěšnější, kdyby umělci byli pověřeni vytvořením jasně definovaných motivů.
Veřejnost mince při jejich představení důrazně odmítla. Švýcarská mírová rada protestovala proti nápisu na minci v hodnotě 25 franků “IN ARMIS LIBERTAS ET PAX”. Basler Nachrichten, deník vydávaný v Basileji, přinesl článek, v němž člen Mírové rady uvedl: “Sollte wirklich in ‘In den Waffen Freiheit und Friede’ die Quintessenz des Schweizer Staatsgedankens sein?”, v překladu “Měla by být ‘ve zbrani svoboda a mír’ skutečně kvintesencí švýcarské státní myšlenky?”. Díla byla také kritizována umělci za to, že používají návrhy dřívějších uměleckých děl a neodrážejí platnou výpověď o talentu žijící generace umělců. Kritici také vytýkali Rossimu, že byl zapojen do poroty první soutěže ještě před tím, než mince navrhl, protože podle některých názorů mu to poskytlo nespravedlivou výhodu.
Po konzultaci s odborníky na numismatiku Spolková rada protesty veřejnosti ignorovala a v říjnu 1955 mince vyrobila. První kusy vyražené ve švýcarské mincovně v Bernu byly zaslány Ústřednímu úřadu pro kontrolu drahých kovů, kde byly zjištěny nedostatky v kvalitě. Ústřední úřad mincovně oznámil, že reliéfní materiál je popraskaný a na povrchu se částečně odlupuje, ale mincovna přesto pokračovala ve výrobě mincí. Teprve poté, co úřad požadoval, aby švýcarská mincovna výrobu mincí ukončila, byla výroba zastavena. Analýzy provedené společností Precious Metals Control ukázaly, že použité zlato obsahovalo příměsi antimonu, železa, olova a křemíku, což způsobovalo jeho mimořádnou křehkost. Swissmint informoval Švýcarskou národní banku o nekvalitě dodaného zlata a požádal o dodání použitelného kovu. Švýcarská národní banka nechala nečisté zlato odeslat k chemické analýze a po zdlouhavém a nákladném procesu rafinace bylo použitelné zlato odesláno zpět do mincovny k ražbě mincí.
V letech 1955, 1956 a 1959 bylo vyrobeno celkem 15 milionů mincí v hodnotě 25 franků, přičemž každý rok jich bylo vyrobeno 5 milionů. Mince však nebyly vydány, nikoliv kvůli námitkám veřejnosti, ale z ekonomických a právních důvodů. Vydání mincí by výrazně snížilo již tak omezené zlaté rezervy Švýcarské národní banky. Navíc od doby, kdy byly mince vyrobeny, do doby, kdy byly připraveny k vydání, cena zlata již přesáhla nominální hodnotu mincí. Tato emise mincí za nominální hodnotu byla nyní nemožná a ražba za vyšší cenu byla z právního hlediska nepřípustná.
V současné době tvoří část švýcarských zlatých rezerv. O prodeji a distribuci mincí se vedly diskuse a žádosti, ale všechny byly doposud zamítnuty. V červnu 2009 Swissmint uvedl, že s výjimkou 20 000 exemplářů každé nominální hodnoty a roku byly všechny kusy 25 a 50 franků přetaveny Švýcarskou národní bankou na zlaté slitky.
1⁄10 unze – ¼ unze – ½ unze – 1 unze – 5 unze – 12 unze – ₠1 – ₠5 – 1 ceros – 2 ceros – 5 ceros – 10 ceros – 20 ceros – 50 ceros – 1 europ – 2 europ – 5 europ – 1 silbertaler – 20 rond