Vorombe je jedním ze tří rodů sloních ptáků, vyhynulé čeledi ptáků nadřádu běžců endemických na Madagaskaru. Původně byl považován za velké exempláře rodu Aepyornis, nyní se má za to, že Vorombe jsou největší a nejtěžší ptáci, o kterých je známo, že existovali. Rod byl vztyčen v roce 2018 po podrobné morfometrické analýze.
Vorombe titan byl poprvé popsán Charlesem Williamem Andrewsem jako Aepyornis titan v roce 1894. Byl synonymem typového druhu Aepyornis, A. maximus, americkým paleontologem Piercem Brodkorbem v roce 1963. V roce 2018 James Hansford a Samuel Turvey, dva výzkumníci z Londýnské zoologické společnosti, zjistili, že je dostatečně odlišný od Aepyornis a zařadili ho do nového rodu Vorombe. Také uznali Aepyornis ingens jako synonymum Vorombe titan. Studie Hansforda a Turveyho je prvním taxonomickým přehodnocením sloních ptáků za více než 50 let.
Rodové jméno Vorombe je odvozeno z madagaskarského slova vorombe, které znamená „velký pták“, zatímco specifické jméno titan je odvozeno ze starořeckého slova Τιτάν (Titan), které odkazuje na řecké bohy, kteří předcházeli dvanácti olympionikům.
Tibiotarsus de Vorombe titan
Tento rod byl původně popsán v roce 2018 paleontologem Jamesem Hansfordem a britsko-finským zoologem Samuelem Thomasem Turveyem.
Jeho jediný druh byl původně popsán v roce 1894 britským paleontologem Charlesem Williamem Andrewsem s vědeckým názvem Aepyornis titan.
Typová lokalita, o které se hovoří, je: „Itampolo (Itampulu Vé), Madagaskar“. Toto město se nachází na jihozápadě ostrova.
Řada syntypů je katalogizována jako: NHMUK A439 (stehenní kost) a NHMUK A437 (tibiotarsus). Má také lekotyp: NHMUK A439 (stehenní kost). Jsou uloženy v Natural History Museum v Londýně.
Etymologicky je neutrální obecný termín Vorombe sestaven ze slov v malgaštině, která znamenají „velký pták“. El epíteto específico titan hace referencia al nombre mitológico homónimo del idioma griego, en alusión al poder y tamaño de esta ave gigantesca.
Vzorky dvou stehenních kostí přiřazených Vorombe titanu (exempláře MNHN MAD 364 a NHMUK A2142) byly datovány; oba přinesly starověk kolem 1000 let BP (holocén).
V roce 1894 popsal britský paleontolog Charles William Andrews druh Aepyornis titan, druh, který v roce 1963 americký paleontolog specializující se na fosilní ptáky William Pierce Brodkorb synonymizoval v typovém druhu rodu Aepyornis, A. maximus, přičemž jej považoval pouze za neobvykle velký exemplář tohoto druhu, který byl popsán v roce 1851 francouzským zoologem Isidorem Geoffroyem Saint-Hilaire.
En el año 2018, los paleontólogos James P. Hansford y Samuel Thomas Turvey (ambos integrantes de la Sociedad Zoológica de Londres), realizaron la primera revaluación taxonómica de la familia de los epiornítidos luego de 50 años de haberse realizado la última. Se realizó un análisis cuantitativo de los patrones de diversidad morfológica de todos los restos esqueléticos de epiornítidos alojados en las principales colecciones del mundo, se examinaron usando análisis de conglomerados multivariados y el criterio de análisis bayesiano y con la estimación de datos faltantes utilizando algoritmos de imputación múltiple y maximización de expectativas. Como resultado se recuperaron tres morfotipos esqueléticos distintos. Dos de estos morfotipos están asociados a géneros existentes, Mullerornis y Aepyornis, representando ejemplares de cuerpo pequeño y mediano, respectivamente. El tercer morfotipo hallado era el correspondiente al taxón que había sido descrito como Aepyornis titan. Como no había sido reconocido previamente como un género distinto, se procedió a describirlo como un nuevo taxón monotípico de categoría genérica: Vorombe.
Syntetypová řada Vorombeho titánu zahrnuje stehenní kost (NHMUK A439) a tibiotarsus (NHMUK A437) nalezené v Itampolu (Itampulu Vé), Madagaskar.
Stehenní kost u Vorombeho je ve všech měřeních výrazně větší než u Aepyornise a Mullerornise. Mezi významné rysy patří zvětšené proximální a distální konce, ostřejší zakřivení medio-distálního okraje hlavice stehenní kosti (caput femoris), přítomnost výrazného laterálního suprakondylického hřbetu a mediální kondyl (condylus medialis), který je mediálně rozšířený a plošší než u Aepyornise. tibiotarsus je ve srovnání s Aepyornisem a Mullerornisem extrémně velký. Proximální a distální konce jsou zvětšeny, zejména medio-laterálně. Má výraznější zužující se přechod do hřídele, který je v poměru k celkové délce užší ve srovnání s Aepyornisem.
Tarsometatarsus je výrazně větší a medio-laterálně rozšířenější než u jiných rodů, zejména na proximálních a distálních koncích. Boční část proximálního kloubního povrchu vyčnívá proximálním směrem k mediální části, čímž vytváří výrazně šikmý proximální kloubní povrch podobný povrchu A. hildebrandti. Tarsometatarsus je ve všech měřeních větší než Mullerornis a ve většině měření větší než Aepyornis.
Srovnání aepyornthidů, Mullerornis (vpředu), Vorombe titan (největší) a Aepyornis (vzadu) z holocénu Madagaskaru.
Vzorky ze dvou femor přiřazených titanu Vorombe (exempláře MNHN MAD 364 a NHMUK A2142) byly odeslány na urychlovač hmotnostního spektrometru carbon-14 datování na Oxford Radiocarbon Accelerator Unit a kalibrovány pomocí ShCal13. Oba exempláře byly datovány do holocénu (3 680 až 2 352 BP).
Vorombe měřil 3 m (9,8 ft) a vážil 536 až 732 kg (1 182 až 1 614 lb), s průměrem 642,9 kg (1 417 lb). To je více než odhady hmotnosti jiných vyhynulých čtvrtohorních obřích ptáků, jako je Dinornis, který měl mezi 61 a 275 kg (134 a 606 lb), a Dromornis stirtoni, mezi 316,6 a 727,8 kg (698 a 1 605 lb), což z něj dělá největšího známého ptáka. Největší stehenní kost (MNHN MAD 368) měřená Hansfordem a Turveyem nemohla být formálně přiřazena ke shluku (skupině), protože byla neúplná. Má se za to, že exemplář patří Vorombovi na základě jeho velikosti. Měl obvod nejmenšího hřídele 308 mm (12,1 in), což dává odhad hmotnosti 860 kg (1 900 lb), což z něj dělá největšího známého ptáka, který byl kdy zaznamenán. To je srovnatelné nebo větší než odhady hmotnosti nejmenších (ostrovních trpaslíků) sauropodních dinosaurů: Europasaurus, s 690 kg (1 520 lb), a Magyarosaurus, mezi 700 a 1 000 kg (1 500 a 2 200 lb).
Vorombe titan, Aepyornis maximus a Mullerornis modestus se vyskytovali na velké části Madagaskaru a byli sympatričtí ve vyprahlých trnitých lesích na jihu, sukulentních lesích na jihozápadě a mozaice travních porostů/subhumidních lesů ve střední vysočině. Výrazné velikostní rozdíly mezi třemi taxony naznačují, že využívali různých výklenků potravy a vzájemného působení rostlin. Sloní ptáci sdíleli kvartérní ekosystémy Madagaskaru s trpasličími hrochy, obřími lemury a obřími želvami.