Film režíroval James Algar a vyprávěl Winston Hibler. Natáčel se na místě v Kanadě (konkrétně v Albertě a Manitobě) a na Aljašce v průběhu tří let. Získal Oscara za nejlepší dokumentární film.
Bílá divočina obsahuje scénu, která údajně zobrazuje masovou migraci lumíků a končí skokem lumíků do Severního ledového oceánu. Objevily se zprávy, že Disneyho film to popisuje jako skutečnou sebevražednou akci lumíků, ale vypravěč ve filmu uvádí, že lumíci se pravděpodobně nepokouší o sebevraždu, ale spíše migrují a po setkání s vodou se pokusí ji překročit. Pokud je voda, kterou se pokusí překročit, příliš široká, trpí vyčerpáním a utopí se.
V roce 1982 odvysílal zpravodajský magazín The Fifth Estate dokument o týrání zvířat v Hollywoodu se zaměřením na Bílou divočinu a také na televizní program Divoké království. Bob McKeown, moderátor programu CBC, zjistil, že scéna s lumíkem se natáčela u řeky Bow poblíž centra Calgary a ne u Severního ledového oceánu, jak naznačuje film. Zjistil, že lumíci neskákali do řeky dobrovolně, ale byli strčeni rotační plošinou instalovanou filmovým štábem. Také vyzpovídal odborníka na lumíky, který tvrdil, že o konkrétním druhu lumíka zobrazeném ve filmu není známo, že by migroval, natož aby spáchal hromadnou sebevraždu. Zjistil také, že záběry mláděte ledního medvěda padajícího ze svahu arktického ledu byly ve skutečnosti natočeny ve filmovém studiu v Calgary.
Scéna lumíků skákajících z útesu ve White Wilderness byla použita jako politická metafora v předvolební reklamě propagující Andrewa Monroea Rice, kandidáta Oklahomy ve volbách do Senátu USA v roce 2008. White Wilderness byla inspirací pro píseň Potshot Heard Round the World od Dead Kennedys z roku 1988. Film také inspiroval téma videohry Lemmings.
Autorská práva k filmu byla obnovena 12. června 1986.