Deprecated: File registration.php is deprecated since version 3.1.0 with no alternative available. This file no longer needs to be included. in /home/html/jardakral.savana-hosting.cz/public_html/menstruacni-pomucky.cz/wp-includes/functions.php on line 6031
Cílování inflace - Magazín MP.cz

Cílování inflace

Na co se inflace zaměřuje?

Cílování inflace je politika centrálního bankovnictví, která se točí kolem úpravy měnové politiky s cílem dosáhnout stanovené roční míry inflace. Princip cílování inflace je založen na přesvědčení, že dlouhodobého hospodářského růstu lze nejlépe dosáhnout udržením cenové stability a cenové stability kontrolou inflace.

Klíčové způsoby

Měnová inflace

Pochopení cílování inflace

Cílování inflace jako strategie vidí primární cíl centrální banky jako udržení cenové stability. Všechny nástroje měnové politiky, které centrální banka má, včetně operací na volném trhu a diskontních úvěrů, mohou být použity v obecné strategii cílování inflace. Cílování inflace může být v kontrastu se strategiemi centrálních bank zaměřenými na jiná měřítka ekonomické výkonnosti jako jejich primární cíle, jako je cílování měnových kurzů, míra nezaměstnanosti nebo míra růstu nominálního hrubého domácího produktu (HDP).

Úrokové sazby mohou být mezicílem, který centrální banky používají při cílování inflace. Centrální banka sníží nebo zvýší úrokové sazby podle toho, zda se domnívá, že inflace je pod nebo nad cílovou hranicí. Zvýšení úrokových sazeb prý zpomalí inflaci, a tím zpomalí hospodářský růst. Předpokládá se, že snížení úrokových sazeb podpoří inflaci a urychlí hospodářský růst.

Referenční hodnota používaná pro cílování inflace je obvykle cenový index koše spotřebního zboží, jako je Index ceny výdajů na osobní spotřebu, který používá americký Federální rezervní systém.

Spolu s tím, že se jako měřítko výkonnosti berou sazby inflačních cílů a kalendářní data, může mít politika cílování inflace také zavedeny kroky, které mají být podniknuty v závislosti na tom, nakolik se skutečná míra inflace liší od cílové úrovně, jako je snižování úvěrových sazeb nebo přidávání likvidity do ekonomiky.

Dne 27. srpna 2020 Federální rezervní systém oznámil, že již nebude zvyšovat úrokové sazby kvůli nezaměstnanosti, která klesne pod určitou úroveň, pokud inflace zůstane nízká. Rovněž změnil svůj inflační cíl na průměr, což znamená, že umožní, aby inflace mírně stoupla nad svůj dvouprocentní cíl, a nahradila tak období, kdy byla pod 2 %.

ČTĚTE:   Wilfred Levi Kidd

Klady a zápory cílování inflace

Cílování inflace umožňuje centrálním bankám reagovat na šoky v domácí ekonomice a soustředit se na domácí úvahy. Stabilní inflace snižuje nejistotu investorů, umožňuje investorům předvídat změny úrokových sazeb a ukotvuje inflační očekávání. Pokud je cíl zveřejněn, umožňuje cílování inflace také větší transparentnost měnové politiky.

Někteří analytici se však domnívají, že zaměření na cílování inflace pro cenovou stabilitu vytváří atmosféru, v níž se neudržitelným spekulativním bublinám a dalším deformacím v ekonomice, jako je ta, která způsobila finanční krizi v roce 2008, může nekontrolovaně dařit (alespoň do doby, než inflace z cen aktiv sklouzne do maloobchodních spotřebitelských cen).

Jiní kritici cílování inflace se domnívají, že podporuje neadekvátní reakce na šoky v podmínkách obchodu nebo nabídkových šokech. Kritici tvrdí, že cílování směnných kurzů nebo cílování nominálního HDP by vytvořilo větší ekonomickou stabilitu.

Od roku 2012 americký Federální rezervní systém cílí na inflaci ve výši 2% měřenou inflací PCE. Udržování nízké inflace je jedním z cílů Federálního rezervního systému v oblasti dvojího mandátu spolu se stabilní, nízkou úrovní nezaměstnanosti. Úrovně inflace ve výši 1% až 2% ročně jsou obecně považovány za přijatelné, zatímco míra inflace vyšší než 3% představuje nebezpečnou zónu, která by mohla způsobit devalvaci měny. Taylorovo pravidlo je ekonometrický model, který říká, že Federální rezervní systém by měl zvýšit úrokové sazby, když je míra inflace nebo tempa růstu HDP vyšší, než je žádoucí.

Cílování inflace se stalo ústředním cílem Federálního rezervního systému v lednu 2012 po dopadech finanční krize v letech 2008-2009. Tím, že Federální rezervní systém signalizoval míru inflace jako explicitní cíl, doufal, že to pomůže prosadit jejich dvojí mandát: nízkou nezaměstnanost podporující stabilní ceny. Navzdory maximálnímu úsilí Federálního rezervního systému inflace po většinu let stále kolísá kolem dvouprocentního cíle.