Finanční trh je trh, na kterém mohou lidé a subjekty obchodovat s finančními cennými papíry, komoditami a jinými zastupitelnými hodnotami při nízkých transakčních nákladech a za ceny, které odrážejí nabídku a poptávku. Mezi cenné papíry patří akcie a dluhopisy a mezi komodity drahé kovy nebo zemědělské zboží.
V oblasti financí finanční trhy usnadňují:
– a slouží k přiřazování zájemců o kapitál k těm, kteří jej mají.
Dlužník obvykle vystaví věřiteli potvrzení, v němž se zavazuje splatit kapitál. Tyto stvrzenky jsou cenné papíry, které lze volně kupovat nebo prodávat. Za půjčení peněz dlužníkovi bude věřitel očekávat určitou kompenzaci ve formě úroku nebo dividend. Tato návratnost investic je nezbytnou součástí trhů, která zajišťuje přísun finančních prostředků.
V ekonomii se pod pojmem trh obvykle rozumí souhrn možných kupujících a prodávajících určitého zboží nebo služby a transakce mezi nimi.
Termín “trh” se někdy používá spíše pro burzy, organizace, které zprostředkovávají obchodování s finančními cennými papíry, např. burza cenných papírů nebo komoditní burza. Může se jednat o fyzické umístění (jako NYSE, BSE, NSE) nebo elektronický systém (jako NASDAQ). Velká část obchodů s akciemi probíhá na burze; přesto se podnikové akce (fúze, odštěpení) odehrávají mimo burzu, zatímco jakékoli dvě společnosti nebo lidé se mohou z jakéhokoli důvodu dohodnout na prodeji akcií z jedné společnosti druhé, aniž by využili burzu.
Obchodování s měnami a dluhopisy probíhá převážně na bilaterální bázi, i když některé dluhopisy se obchodují na burze a i pro ně se budují elektronické systémy podobné burzám.
Finanční trhy mohou být domácí nebo mezinárodní.
Typy finančních trhů
V rámci finančního sektoru se pojem “finanční trhy” často používá pouze pro trhy, které se používají k získávání finančních prostředků: pro dlouhodobé financování se jedná o kapitálové trhy, pro krátkodobé financování o peněžní trhy. Další běžné použití tohoto termínu je jako souhrnné označení pro všechny trhy ve finančním sektoru, jak je uvedeno v příkladech níže.
Kapitálové trhy lze také rozdělit na primární a sekundární. Nově vzniklé (emitované) cenné papíry se nakupují nebo prodávají na primárních trzích, například při primární veřejné nabídce. Sekundární trhy umožňují investorům nakupovat a prodávat existující cenné papíry. Transakce na primárních trzích probíhají mezi emitenty a investory, zatímco na sekundárních trzích probíhají transakce mezi investory navzájem.
Likvidita je klíčovým aspektem cenných papírů, které jsou obchodovány na sekundárních trzích. Likvidita označuje snadnost, s jakou lze cenný papír prodat bez ztráty hodnoty. Cenné papíry s aktivním sekundárním trhem znamenají, že v daném okamžiku existuje mnoho kupujících a prodávajících. Investoři mají z likvidních cenných papírů prospěch, protože mohou svá aktiva prodat, kdykoli chtějí; nelikvidní cenný papír může prodávajícího nutit zbavit se svého aktiva s velkou slevou.
Finanční trhy přitahují finanční prostředky od investorů a směřují je do podniků – umožňují jim tak financovat jejich činnost a dosahovat růstu. Peněžní trhy umožňují firmám krátkodobě si vypůjčit finanční prostředky, zatímco kapitálové trhy umožňují podnikům získat dlouhodobé financování na podporu expanze.
Bez finančních trhů by dlužníci sami jen obtížně hledali věřitele. V tomto procesu mohou pomoci zprostředkovatelé, jako jsou banky, investiční banky a butikové investiční banky. Banky přijímají vklady od těch, kteří mají peníze na spoření. Z tohoto fondu uložených peněz pak mohou půjčovat peníze těm, kteří si chtějí půjčit. Banky s oblibou půjčují peníze ve formě úvěrů a hypoték.
Složitější transakce, než je prostý bankovní vklad, vyžadují trhy, kde se mohou věřitelé a jejich zástupci setkat s dlužníky a jejich zástupci a kde lze stávající výpůjční nebo úvěrové závazky prodat dalším stranám. Dobrým příkladem finančního trhu je burza cenných papírů. Společnost může získat peníze prodejem akcií investorům a její stávající akcie lze koupit nebo prodat.
Následující tabulka znázorňuje, kam finanční trhy zapadají ve vztahu mezi věřiteli a dlužníky:
Kdo má dostatek peněz na to, aby někomu půjčil nebo poskytl peníze z vlastní kapsy pod podmínkou, že dostane zpět jistinu nebo nějaký úrok či poplatek, je věřitel.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že jsou věřiteli, ale téměř každý půjčuje peníze mnoha způsoby. Člověk půjčuje peníze, když:
Společnosti mají tendenci být příjemci kapitálu. Pokud mají společnosti přebytek hotovosti, který krátkodobě nepotřebují, mohou se snažit vydělat na svém přebytku hotovosti tím, že ji půjčí prostřednictvím krátkodobých trhů, tzv. peněžních trhů.
Existuje několik společností, které mají velmi silné peněžní toky. Tyto společnosti jsou spíše věřiteli než dlužníky. Takové společnosti se mohou rozhodnout vrátit hotovost do přebytku (např. prostřednictvím zpětného odkupu akcií.) Případně se mohou snažit vydělat více peněz na své hotovosti tím, že ji půjčí (např. investováním do dluhopisů a akcií).
Vlády si půjčují vydáváním dluhopisů. Ve Spojeném království si vláda půjčuje také od fyzických osob prostřednictvím bankovních účtů a prémiových dluhopisů. Zdá se, že vládní dluh je trvalý. Ve skutečnosti se zdá, že dluh spíše roste, než aby byl splácen. Jednou ze strategií, kterou vlády používají ke snížení hodnoty dluhu, je ovlivňování inflace.
Obce a místní orgány si mohou půjčovat svým jménem a mohou také získávat finanční prostředky od národních vlád. Ve Spojeném království by se to týkalo orgánů, jako je rada hrabství Hampshire.
Mezi veřejnoprávní korporace obvykle patří znárodněná průmyslová odvětví. Může jít o poštovní služby, železniční společnosti a podniky veřejných služeb.
Mnoho dlužníků má potíže se získáváním peněz na místní úrovni. Potřebují si půjčit na mezinárodní úrovni s pomocí devizových trhů.
Dlužníci s podobnými potřebami se mohou sdružit do skupiny dlužníků. Mohou mít také organizační formu jako podílové fondy. Mohou poskytovat hypotéky na základě váhy. Hlavní výhodou je, že se tím snižují náklady na jejich výpůjčky.
V osmdesátých a devadesátých letech 20. století se na finančních trzích významně rozvíjelo obchodování s tzv. deriváty, zkráceně deriváty.
Na finančních trzích ceny akcií, dluhopisů, měnových kurzů, úrokových sazeb a dividend rostou a klesají, což vytváří riziko. Deriváty jsou finanční produkty, které se používají k řízení rizika nebo paradoxně k jeho využívání. Říká se jim také finanční ekonomie.
Dnešní obraz devizových transakcí ukazuje:
Analýza finančních trhů
Studiu finančních trhů a tomu, jak se ceny mění v čase, bylo věnováno mnoho úsilí. Charles Dow, jeden ze zakladatelů společností Dow Jones & Company a The Wall Street Journal, vyslovil soubor myšlenek na toto téma, které se nyní nazývají Dowova teorie. Ta je základem takzvané metody technické analýzy, která se snaží předvídat budoucí změny. Jedním z principů “technické analýzy” je, že tržní trendy naznačují budoucnost, alespoň v krátkodobém horizontu. Tvrzení technických analytiků zpochybňuje řada akademiků, kteří tvrdí, že důkazy ukazují spíše na hypotézu náhodné procházky, která říká, že příští změna není korelována s poslední změnou. V posledních letech se v souvislosti s rozvojem algoritmického a vysokofrekvenčního programového obchodování prosadily strategie hybnosti, ultrakrátkodobých klouzavých průměrů a další podobné strategie, které jsou založeny na technických, na rozdíl od fundamentálních nebo teoretických konceptů chování trhu.
Rozsah změn ceny za určitou časovou jednotku se nazývá volatilita.
Benoît Mandelbrot zjistil, že změny cen se neřídí Gaussovým rozdělením, ale lépe je modelují Lévyho stabilní rozdělení. Měřítko změn neboli volatilita závisí na délce časové jednotky na mocninu o něco větší než 1/2. Velké změny směrem nahoru nebo dolů jsou pravděpodobnější než ty, které bychom vypočítali pomocí Gaussova rozdělení s odhadovanou směrodatnou odchylkou.
Úloha (finanční systém a hospodářství)
Jedním z důležitých předpokladů rychlejšího rozvoje ekonomiky je existence dynamického finančního trhu. Finanční trh pomáhá ekonomice následujícím způsobem.
Funkce finančních trhů
Složky finančního trhu
T.E. Copeland, J.F. Weston (1988): (ISBN 978-0321223531), Addison-Wesley, West Sussex.
E.J. Elton, M.J. Gruber, S.J. Brown, W.N. Goetzmann (2003): Modern Portfolio Theory and Investment Analysis, John Wiley & Sons, New York (ISBN 978-0470050828).
E.F. Fama (1976): “Portfolio a investice” (v angličtině): Foundations of Finance, Basic Books Inc., New York (ISBN 978-0465024995).
Marc M. Groz (2009): Forbes Guide to the Markets, John Wiley & Sons, Inc., New York (ISBN 978-0470463383).
R. C. Merton (1992): “Trh je pro nás důležitý: Merton: Continuous-Time Finance, Blackwell Publishers Inc. (ISBN 978-0631185086).
Keith Pilbeam (2010): Finance a finanční trhy, Palgrave (ISBN 978-0230233218).
Steven Valdez, An Introduction To Global Financial Markets (Úvod do globálních finančních trhů), Macmillan Press Ltd. (ISBN 0-333-76447-1)
Finanční trh pro podniky: Industrial Systems Research Publications, Manchester (Velká Británie), nové vydání 2002 (ISBN 978-0-906321-19-5).
Externí odkazy
Finanční trhy s profesorem Yale Robertem Shillerem