Co je dohoda z Buttonwoodu?
Buttonwoodská dohoda byla písemná dohoda uzavřená v roce 1792 mezi 24 burzovními makléři a obchodníky na Wall Street v New Yorku. Říkalo se, že vznikla pod buttonwoodem (odtud název), dohoda označovala původ oficiální burzy cenných papírů pro mladé Spojené státy a počátky amerického investičního společenství, které začalo být známé jako „Wall Street“.
Klíčové způsoby
Pochopení dohody z Buttonwoodu
Buttonwoodská dohoda vznikla v reakci na finanční paniku z roku 1792: intenzivní dvouměsíční období urychlené liberální úvěrovou politikou ze strany nové Bank of the United States a také pokusy bezohledných spekulantů ovládnout trh s dluhovými cennými papíry. Když selhali, nespláceli své úvěry, způsobilo to run na banky a panický prodej cenných papírů.
Za tím účelem se 17. května 1792 sešly dvě desítky obchodníků a makléřů – creme de la creme newyorské obchodně-finanční komunity – údajně na Wall Street 68, ve stínu topolu (alias platanu), aby podepsali písemnou dohodu, kterou projednávali od března. V podstatě vytvořili klub, který se dohodl, že budou obchodovat přímo a výhradně mezi sebou podle nějakých společných pravidel a hranic.
Uzavřením systému proti externím agentům a dražitelům (kteří dosud často prováděli aukce dluhopisů a obchody s akciemi) by účastníci získali jistotu, že si mohou navzájem důvěřovat, že platby budou dodrženy a investice budou legitimní. A důvěru by mohli mít i jejich klienti.
Znamenalo to také, že se tito makléři nebudou snažit navzájem podbízet nižšími provizemi. „Je výhodné být v tomto klubu, takže se budete řídit pravidly, protože chcete v klubu zůstat,“ charakterizoval pakt ekonomický historik Robert E. Wright Wright. „Když se všichni znáte, proč se navzájem podrážet?“
Co říká dohoda z Buttonwoodu?
Principálové z Buttonwoodu vycházeli ve svých parametrech obchodování s cennými papíry ze stávajících evropských obchodních systémů v té době. Španělská praxe dělení stříbrného dolaru na osminy byla ve skutečnosti do značné míry zodpovědná za převahu zlomků při popisu hodnoty akcií.
Samotná Dohoda byla krátká – dvě věty, se dvěma ustanoveními:1. Makléři měli jednat pouze mezi sebou 2. Klientům měli účtovat provize ze svých obchodů, a to ve stanovené sazbě 0,25% za transakci.
Jinými slovy, nemuseli by se obávat prodeje špatných akcií nebo konkurence přes sazby provizí, takže účtované ceny by odrážely hodnotu akcií, ne nějaký jiný faktor.
Přesné znění dohody z Buttonwoodu zní:
“My Předplatitelé, Zprostředkovatelé pro nákup a prodej veřejných akcií, tímto slavnostně slibujeme a zavazujeme se jeden druhému, že od tohoto dne nebudeme kupovat ani prodávat pro žádnou osobu, žádný druh veřejných akcií, za méně než jednu čtvrtinu procenta Komise na hodnotu Specie a že budeme dávat přednost jeden druhému v našich jednáních. Ve Svědectví, do kterého jsme vložili ruce tento 17. květnový den v New Yorku. 1792.”
The Button Agreement and the New York Stock Exchange
Vytvořením uzavřeného finančního trhu pouze pro členy vytvořila dohoda z Buttonwoodu základy toho, co se mělo stát newyorskou burzou (NYSE) – ačkoliv burza by nebyla formálně organizována a dostala by ústavu na další čtvrt století.
Do roku 1793 se řady newyorských makléřů příliš rozrostly, než aby se scházely pod stromy knoflíkovníků, a tak si vybudovali propracovanou kavárnu Tontine Coffee House, své nové centrum provozu.
V roce 1863 změnila organizace svůj název na ten, který má dnes: New York Stock Exchange (NYSE). A aby se připojila ke svému novému názvu, postavila si vlastní budovu na 18 Broad St. po desetiletích obsazování pater v jiných burzách. Na tomto místě je dodnes, dnes zabírá celý čtvercový blok.
Fixní provize, které pocházejí z Buttonwoodské dohody, zůstaly charakteristickým rysem finančního trhu na Wall Street až do roku 1975, kdy je zrušila Komise pro cenné papíry a burzy (SEC).
Signatáři dohody z Buttonwoodu
Dvě desítky mužů, kteří podepsali dohodu z Buttonwoodu, uvedly vedle svých jmen (nebo jmen svých firem) také své adresy. Byly to:
• Leonard Bleecker – 16 Wall Street
• Hugh Smith – Tontine Coffee House
• Armstrong & Barnewall – 58 Broad Street
• Samuel March – 243 Queen Street
• Bernard Hart – 55 Broad Street
• Alexander Zuntz – 97 Broad Street
• Andrew D. Barclay – 136 Pearl Street
• Sutton & Hardy – 20 Wall Street
• Benjamin Seixas – Hanoverské náměstí 8
• John Henry – 13 Duke Street
• John A. Hardenbrook – 24 Nassau Street
• Samuel Beebe – 21 Nassau Street
• Benjamin Winthrop – 2 Great Dock Street
• John Ferrers – Vodní ulice 205
• Ephraim Hart – 74 Broadway