Eosuchus je vyhynulý rod gavialoidních krokodýlů. Patří mezi nejzákladnější ze všech gavialoidů, leží korunu směrem ke všem ostatním známým členům nadčeledi, včetně dřívějších členů jako Thoracosaurus a Eothoracosaurus. Fosilie byly nalezeny z Francie a také z východní Severní Ameriky v Marylandu, Virginii a New Jersey. Vrstvy, ze kterých byly nalezeny exempláře, pocházejí z pozdního paleocénu a raného eocénu.
Jméno Eosuchus bylo poprvé použito v roce 1907 k popisu jediného exempláře nalezeného ze severní Francie poblíž belgických hranic, přiřazeného k typovému druhu E. lerichei. Druhý druh, E. minor, byl pojmenován v roce 2006 z materiálu nalezeného ze Spojených států, protože byl v minulosti označován za několik různých rodů krokodýlů. E. minor se liší od E. lerichei na základě znatelně širších nosních a prefrontálních částí umístěných vpředu dále po lebce než slzné hrany
Nový druh Gavialis, G. minor, byl pojmenován Othnielem Charlesem Marshem v roce 1870 na základě holotypu exempláře YPM 282, který se skládá z lebečních fragmentů a izolovaných obratlů nalezených v souvrství Manasquan v okrese Monmouth v New Jersey. Lokalita se datuje do Ypresiánského stádia raného eocénu. Druhové jméno odkazuje na relativně malou odhadovanou velikost zvířete, odhadovanou nejvýše na 2 metry, ve srovnání s jinými gavialoidy, jako je například moderní gharial, který může dorůstat délky až 5 metrů.
Tento druh byl však později uznán jako odlišný od Gavialis na základě určitých aspektů známého lebečního materiálu, zejména velkého foramen aerum kvadratu vytvořeného z epiteliální trubice, která spojuje pneumatické komory kvadratu a kloubní. Dalším diagnostickým rysem, který měl tento druh odlišit od Gavialis, byla úzká interfenestraální tyč parietální kosti, která je ve srovnání s jinými gavialoidy, jako je Thoracosaurus, relativně hladká a bez poskvrnky. Název Thecachampsoides byl navržen pro druh G. minor v roce 1986. Úzký vztah mezi T. minor a Eosuchus lerichei byl vždy zřejmý, přesto až v roce 2006 byl název Eosuchus použit pro T. minor exempláře, konkrétně na základě poměrně kompletního exempláře nazvaného NJSM 15437 z Vincetownské formace v New Jersey, z něhož je viditelně odkryté mozkové pouzdro, které výrazně napomáhá v taxonomické klasifikaci rodu. Vyšetření exemplářů T. minor s E. lerichei přineslo mnoho podobností mezi oběma druhy, včetně foramen aerum a dalších znaků, jako je dlouhý nosní proces mezi premaxillae, dentální alvioly aranged v párech a basioccipital tuberosity ve tvaru W.
Další přítomný materiál ze souvrství Aquia v Marylandu a Virginii, které pochází z raného paleocénu, bývá úplnější. Některé exempláře nalezené z těchto lokalit jsou známy z téměř úplných lebek, které poskytují podrobnější pohled na fylogenetickou polohu Eosuchuse a dále pomáhají při odlišení E. minor od ostatních gavialoidů.
Historicky bylo k rodu Gavialis přiřazeno mnoho dalších druhů vyhynulých gavialoidů (jejichž členem je i novodobý gharijec G. gangeticus). Patří mezi ně například Thoracosaurus.
Eogavialis je často označován jako „thoracosaur“, skupina, která byla vytvořena tak, aby zahrnovala mnoho bazálních forem gavialoidů, které nemohou být zařazeny do žádné konkrétní rodiny, a přesto netvoří skutečný klad. Rod se liší od pozdějších gavialoidů rodu Eogavialis a Neogene tím, že má stále tenkou sestupnou laminu umístěnou vedle pterygoida.
Fylogenetická analýza provedená v roce 1996 naznačila, že Eosuchus může být blízce příbuzný tomistominům, jako je existující Tomistoma. Existuje další důkaz tohoto vztahu prokázaný u humeri těchto krokodýlů; jak Eosuchus, tak tomistominy mají hluboce konkávní deltopektrální hřeben, na rozdíl od trojúhelníkových hřebenů Gavialis. Kontakt nosní premaxily a podobné počty zubů zubů zubů a čelistí také naznačují, že může existovat blízký vztah mezi rodem a pozdějšími tomistominy. Navzdory tomu se v současnosti připouští, že blízký vztah mezi Eosuchusem a tomistominy není tento případ a že podobnosti mezi nimi mohou být jen povrchní a že tyto vlastnosti jsou plesiomorfní pro všechny gavialoidy, ztracené u více odvozených členů, jako je moderní Gavialis.
Vrstvy, z nichž byly oba druhy rodu Eosuchus nalezeny, se sice vytvořily v okrajovém mořském depozičním prostředí, a tudíž pravděpodobně odrážejí skutečné prostředí, které by tito živočichové obývali. Bylo navrženo, že raní gaviálové byli původně pobřežními formami tolerantními vůči soli, a důkazy, které byly zaznamenány v případě rodu Eosuchus, jsou s touto teorií v souladu. Jeden exemplář E. minor ze souvrství Aquia, USNM 299730, má na hřbetním povrchu rostru připevněnou fosilní ústřici.
Skutečnost, že oba druhy rodu Eosuchus žily na obou stranách Atlantského oceánu, naznačuje, že tyto populace mohly být od sebe geograficky odděleny, aniž by musely být nutně odděleny stratigraficky (tedy pokud se časová pásma obou druhů shodují). Důležitější je, že oddělená biogeografická pásma obou druhů mohou být důkazem pro transoceánské rozptýlení z jednoho kontinentu na druhý. Vzhledem k tomu, že předpokládaná stáří lokalit, z nichž byly exempláře nalezeny, jsou dosti podobná, avšak nepřesná, není v současnosti známo, z jakého kontinentu mohla tato rozptýlená událost pocházet. Nedávné přehodnocení holotypového materiálu E. lerichei, který byl v minulosti málo studován, naznačuje, že se jedná o bazálnější druh, a byl by tedy předkem E. minor v Evropě.
Jiné taxony uvedené na Eosuchus
Triaský archosauromorf byl původně pojmenován Eosuchus, i když to vůbec nesouvisí se stejnojmenným gaviáloidem. Jméno archosaura bylo později kvůli tomuto zaujetí změněno na Noteosuchus.