Fundamentálně založené indexy jsou indexy, v nichž jsou akcie váženy jedním z mnoha ekonomických fundamentálních faktorů, zejména účetními údaji, které se běžně používají při oceňování podniků, nebo kompozitem několika fundamentálních faktorů. Potenciální výhodou kompozitních fundamentálních indexů je, že mohou zprůměrovat specifické sektorové tendence, které mohou nastat v případě použití pouze jednoho fundamentálního faktoru. Klíčovým přesvědčením, které stojí za metodikou fundamentálních indexů, je, že podkladové účetní/hodnotové údaje společnosti jsou přesnějším odhadem vnitřní hodnoty společnosti než kótovaná tržní hodnota společnosti, tj. že by se měly nakupovat a prodávat společnosti spíše podle jejich účetních údajů než podle jejich aktuálních tržních cen. V tomto smyslu je fundamentální indexování spojeno s tzv. fundamentální analýzou.
Odůvodnění vážení podle fundamentů oproti jiným metodám vážení indexů
Tradiční metoda vážení indexů podle kapitalizace může z definice znamenat převážení nadhodnocených akcií a podvážení podhodnocených akcií za předpokladu cenové neefektivnosti. Protože investoři nemohou pozorovat skutečnou reálnou hodnotu společnosti, nemohou neefektivnost zcela odstranit, ale mohou pravděpodobně odstranit systematickou neefektivnost, která je pravděpodobně vlastní kapitalizačně váženým indexům. Rovnovážné vážení je jednou z metod, jak tuto údajnou neefektivnost odstranit, ale trpí vysokým obratem, vysokou volatilitou a požadavkem investovat potenciálně velké částky do nelikvidních akcií.
Vážení podle fundamentálních faktorů se vyhýbá úskalím rovnoměrného vážení a zároveň odstraňuje údajnou systematickou neefektivnost vážení podle kapitalizace. Váží odvětví podle fundamentálních faktorů (nazývaných také faktory “Main Street” ), jako jsou tržby, účetní hodnota, dividendy, zisky nebo zaměstnanci. Pokud se cena akcie dostane buď příliš vysoko, nebo příliš nízko vzhledem k její reálné hodnotě, vážení podle fundamentálních faktorů tuto odchylku neodrazí, pokud neexistuje dokonalá korelace mezi cenami akcií a ekonomickými fundamenty. Korelace je však poměrně těsná, protože použité ekonomické fundamenty běžně určují hodnotu akcie. Pokud budeme v souladu s Robertem Arnottem předpokládat, že korelace neexistuje, pravděpodobně to zabrání účasti fundamentálně založených indexů na bublinách a pádech, a tím sníží jejich volatilitu a zároveň přinese vyšší výnos. Nicméně neutěšený výkon fundamentálních indexů v roce 2008, kdy došlo ke krachu společností, jako jsou banky s velkými fundamenty, ukázal, že to nemusí zabránit jejich účasti na burzovních kraších. Když se fundamenty rychle mění, může se změnit i cena akcií.
Pokud neplatí předpoklady modelu oceňování kapitálových aktiv (CAPM), pak mohou existovat tři stavy světa v souladu s problémem tzv. společné hypotézy, který vysvětluje Campbell (1997):
Pokud předpokládáme, že tržní portfolio vážené kapitalizací není efektivní, za předpokladu cenové neefektivity, může být vážení kapitalizací suboptimální a míra subefektivity může být úměrná míře náhodného šumu.
Čtyřicet let zpětně testované indexy vážené některým z několika fundamentálních faktorů, včetně tržeb, EBIT, zisku, cash flow, účetní hodnoty nebo dividend na amerických trzích, překonávaly index S&P 500 přibližně o 2 % ročně s volatilitou podobnou indexu S&P 500. Fundamentálně založené indexy tak měly také vyšší Sharpův poměr než kapitalizačně vážené indexy. Na trzích mimo USA překonávaly fundamentálně založené indexy kapitalizačně vážené indexy přibližně o 2,5 % s mírně nižší volatilitou a překonávaly je ve všech 23 zemích MSCI EAFE.
Finanční ekonomové – Walkshäusl a Lobe – zkoumají výkonnost globálních indexů a indexů 50 zemí (28 rozvinutých a 22 rozvíjejících se) vážených fundamentálními váhami ve srovnání s indexy váženými kapitalizací v letech 1982-2008. Nejprve zjišťují, že lepší výkonnost domácích indexů se výrazně snižuje při použití bootstrapového postupu pro robustní testování výkonnosti. Za druhé, i po kontrole zkreslení při slídění po datech a hodnotové prémie nacházejí důkazy, že fundamentální indexování vytváří ekonomicky a statisticky významné pozitivní alfy. To platí pro globální verze a verze specifické pro jednotlivé země, které jsou silně váženy ve světovém portfoliu.
Kritika a reakce
Od doby, kdy byl rozšířen první výzkum, byly fundamentálně založené indexy kritizovány zastánci kapitalizačního vážení, mezi něž patří John Bogle, Burton Malkiel a William Sharpe. Protichůdné názory se do značné míry opírají o protichůdné předpoklady. Zastánci, kteří tvrdí, že jde o nové revoluční paradigma v investování do indexových fondů, jako jsou například Robert D. Arnott, Jeremy Siegel a Jack Treynor – všichni spojovaní s fundamentálními indexovými fondy – předpokládají poněkud iracionální trhy, zatímco zmínění oponenti – někteří spojovaní s konvenčními indexovými fondy – předpokládají racionálnější a efektivnější trhy. Reakce na kritiku přicházejí především z publikací jednoho ze zakladatelů fundamentálně založených indexů, Roberta Arnotta.