Co je Grexit?
Grexit, zkratka pro „řecký odchod“, odkazuje na potenciální odchod Řecka z eurozóny a návrat k Drachmě jako jeho oficiální měně místo eura.
Klíčové způsoby
Pochopení grexitu
Grexit se proslavil začátkem roku 2012 a ve finanční hantýrce se udržel ještě několik let poté. Mnozí učenci, a dokonce i někteří řečtí občané, nadnesli myšlenku, že by Řecko mělo vystoupit z eurozóny jako životaschopné řešení dluhové krize země.
Opuštění eura a návrat řecké drachmy byl považován za způsob, jak umožnit Řecku zotavit se z pokraje bankrotu. Znehodnocená drachma by mohla povzbudit zahraniční investice a umožnit ostatním Evropanům levně navštívit Řecko tím, že zaplatí dražší euroměnou. Tímto způsobem zastánci argumentovali, že řecká ekonomika v blízké době utrpí, ale nakonec by se mohla zotavit s mnohem menší pomocí ostatních zemí eurozóny a Mezinárodního měnového fondu (MMF), možná ještě rychleji než prostřednictvím záchranných programů eurozóny.
Odpůrci však tvrdili, že návrat k drachmě by vedl k velmi drsnému ekonomickému přechodu a mnohem nižší životní úrovni, což by mohlo vyústit v ještě větší občanské nepokoje. Někteří v Evropě se obávali, že grexit by mohl dokonce způsobit, že Řecko přijme další zahraniční mocnosti, které by se nemusely sladit se zájmy eurozóny.
Odpůrci grexitu podle všeho zvítězili, alespoň v letech, kdy Grexit vstoupil do diskuse. Od roku 2021 zůstává Řecko v eurozóně, s pomocí záchranných úvěrů v letech 2010, 2012 a 2015. Ačkoli termín Grexit už se na titulních stranách neobjevuje tak často, někteří tvrdí, že Grexit zůstává eventuální možností. Řecko nadále láká zahraniční investice a zavedlo mnoho úsporných opatření.
Počátky řecké dluhové krize
Grexit poukazuje na desítky let staré problémy v Řecku, jako je vysoký vládní dluh, daňové úniky a vládní korupce. Řecko poprvé vstoupilo do eurozóny v roce 2001, ale jeho vláda jen o tři roky později odhalila, že ekonomické údaje byly zfalšovány, aby země získala vstup.
Úsporná opatření a kauce
Výměnou za několikanásobnou pomoc, aby se Řecko vyhnulo bankrotu, muselo souhlasit s úspornými opatřeními. První kolo úsporných opatření v roce 2010 snížilo mzdy ve veřejném sektoru, zvýšilo minimální věk pro odchod do důchodu a zvýšilo ceny pohonných hmot. Následná opatření v následujících třech letech dále snížila platy ve veřejném sektoru, snížila řeckou minimální mzdu, snížila výplaty důchodů, vykuchala výdaje na obranu a zvýšila daně. V důsledku toho nezaměstnanost na podzim roku 2013 vzrostla na téměř 28%, což je mnohem více než 11% průměr pro eurozónu jako celek.
Jednou z kritik sanací bylo, že jen málo peněz šlo na přímou pomoc řeckým občanům. Spíše to většinou prošlo Řeckem a pomohlo to splatit řeckým držitelům dluhů, z nichž většina jsou banky v jiných evropských zemích. Například Německo bylo největším přispěvatelem k záchranným balíčkům pro Řecko a jeho banky jsou také největšími investory do řeckých dluhopisů.
Řecké zotavení
Hospodářská a finanční nejistota v Řecku se od nejhorších dnů krize výrazně zlepšila. V srpnu 2018 vládní činitelé oznámili, že země úspěšně ukončila poslední záchranný program. Ukončení záchranných programů umožnilo Řecku začít prodávat desetileté dluhopisy v roce 2019 poprvé po devíti letech. Tato událost představuje milník v řeckém oživení, protože zemi umožňuje získat peníze a pokračovat v dlouhé cestě za opětovným získáním hospodářské suverenity.
Zdálo se, že ekonomika vstupuje do období mírného oživení ze svých významných hospodářských problémů v letech 2010-2016. Řecko však stejně jako mnoho dalších zemí zažilo v roce 2020 hlubokou recesi v důsledku celosvětové pandemie COVID-19. To bohužel vedlo ke zvýšení již tak přemrštěně vysokého veřejného dluhu země. Odborníci odhadují, že úplné oživení bude proveditelné až po roce 2021.