Než se King Kong dostal na stříbrné plátno, existovala dlouhá tradice filmů z džungle, a ať už šlo o filmy dramatické nebo dokumentární, většinou se držely vyprávěcího vzorce, který následoval badatele nebo vědce do džungle, aby otestoval teorii jen proto, aby v podrostu objevil nějakou obludnou úchylku. V takových filmech se vědecké poznatky mohly kdykoli obrátit vzhůru nohama a právě to poskytlo žánru jeho vitalitu, přitažlivost a vytrvalost.
Na přelomu 19. a 20. století poslali bratři Lumièrovi filmové dokumentaristy na místa, která lidé ze západu nikdy neviděli, a Georges Méliès využil trikové fotografie ve filmových fantaziích, které to předpovídaly v King Kongovi. Filmy z džungle byly ve Spojených státech zahájeny v roce 1913 filmem Zvířata v džungli, filmem, který míchal živé herce se lvy, tygrem a dalšími zvířaty. Popularita filmu zplodila podobné snímky včetně několika o „opičích lidech“ a gorilách. V roce 1918 hrál Elmo Lincoln v Tarzanovi opic a v roce 1925 se Ztracený svět zapsal do filmové historie speciálními efekty Willise O’Briena a štábu, který později pracoval na King Kongovi.