Deprecated: File registration.php is deprecated since version 3.1.0 with no alternative available. This file no longer needs to be included. in /home/html/jardakral.savana-hosting.cz/public_html/menstruacni-pomucky.cz/wp-includes/functions.php on line 6031
Nominalismus - Magazín MP.cz

Nominalismus

Co je nominalismus?

Klíčové způsoby

Pochopení nominalismu

Nominalismus spadá pod Všeobecně uznávané účetní zásady (GAAP) jako součást předpokladu měnové jednotky, že všechny účty a transakce se zaznamenávají ve vyčíslitelné, stabilní měnové jednotce. V USA definuje Rada pro finanční účetní standardy (FASB) nominální hodnotu amerického dolaru (neupravenou o inflaci) jako standardní měnovou jednotku záznamu podle GAAP.

Nominalismus udržuje dolarovou částku aktiva nebo závazku, včetně dluhových závazků, pevně stanovenou v peněžní jednotce bez ohledu na změny kupní síly peněz, s výhradou pouze změn skutečné hodnoty samotného aktiva nebo závazku. Nominalismus je právní zásada, která stanoví, že dolarová částka půjčky musí zůstat v rozvaze pevně stanovenou částkou. Nekolísá s mírou inflace nebo směnným kurzem měny.

Nominalismus vytváří konzistenci účtů a transakcí v čase tím, že oceňuje všechny transakce ve stabilní zúčtovací jednotce, na rozdíl od snahy každou transakci upravovat a neustále přeceňovat aktiva a závazky kvůli kupní síle. Ve stabilním měnovém prostředí, kde se hodnota měny příliš nemění, jsou nominální a reálná hodnota měny stejně totožné. Rizika a potíže však mohou nastat, když hodnota měny kolísá ve vztahu k jinému zboží nebo jiným měnám. Velká nebo trvalá změna hodnoty měny může v konečném důsledku zcela podkopat funkci peněz jako zúčtovací jednotky, jak se to děje v případě hyperinflace.

Změny hodnoty peněz mohou pro věřitele znamenat určité riziko, protože s rostoucí inflací kupní síla peněz klesá. Když kupní síla peněz klesá, reálná hodnota splátek úvěru se snižuje. Věřitel obvykle toto riziko účtuje tak, že si u úvěru účtuje vyšší úrokovou sazbu. V inflačním prostředí věřitel v podstatě dostává zpět méně peněz ve formě splátek jistiny, než by dostával se stabilní měnou.

Na druhou stranu v obdobích deflace toto riziko podstupuje dlužník, který musí dluh splatit v jednotkách měny, které jsou cennější než to, co si půjčil. U podniku, který si půjčuje na financování operací, deflace často vystavuje dlužníky dvojímu nebezpečí. Protože ceny klesly, může to znamenat, že musí snížit cenu své produkce na trhu, zatímco dolarová výše jeho dluhu zůstává pevná. Může jim tedy plynout méně příjmů, zatímco se potýkají se stejnými splátkami úvěrů jako před deflací.

ČTĚTE:   Quasi Contract

Příklad nominalismu

Společnost XYZ Company se sídlem v Morovii si 1. ledna půjčila 1 000 000 dolarů. Inflace v Morovii nastává během následujících 12 měsíců. Kupní síla dolaru klesá natolik, že o šest měsíců později 1. července si 1 000 000 dolarů, které si půjčila 1. ledna, nyní koupí jen asi polovinu toho, co na začátku roku. Hodnota 1 000 000 dolarů klesla o 50%. To je špatná zpráva pro věřitele společnosti XYZ Company, protože jejich plánované splátky jistiny mají nyní také hodnotu jen poloviny toho, co by měly bez současné míry inflace. Kvůli nominalismu však dolarová částka půjčky zůstává pevná na 1 000 000 dolarů i přes kolísání reálné hodnoty měny.

Zvláštní úvahy

Během období konstantní inflace, kdy měna ztrácí hodnotu při stabilním kurzu, se věřitelé mohou relativně snadno přizpůsobit ztrátě kupní síly účtováním inflační přirážky připočtené k úrokové sazbě, kterou požadují za půjčku. Pokud například věřitel požaduje 3% úrok za to, že se vzdá použití svých peněz, a očekává, že inflace zvýší ceny o 5%, pak si může účtovat 8% za půjčku, aby se přizpůsobil inflaci. To je běžná praxe a může se přizpůsobit jakékoli očekávané inflaci.

Věřitelé však mohou mít těžší adaptaci, když inflace není stabilní a předvídatelná nebo když dojde k deflaci. Když je inflace nepředvídatelná, musí se věřitel přizpůsobit nejen vyšším budoucím cenám, ale také skutečnosti, že nemůže spolehlivě předpovědět, jak rychle ceny porostou. Nestabilní míra inflace tak může mít za následek velmi vysoké tržní úrokové sazby.

Ve druhém případě, deflaci, zatímco věřitel může do určité míry účtovat nižší úrokovou sazbu, aby se přizpůsobil vyšší kupní síle peněz, tržní úrokové sazby jsou obecně omezeny nižší hranicí ve výši 0%. Úroková sazba nižší než 0% by znamenala, že věřitel ve skutečnosti platí dlužníkovi, aby si vzal půjčku, a věřitel by na tom byl zjevně lépe, kdyby si hotovost prostě ponechal, než aby si půjčoval se ztrátou.