Purgatorius je rod čtyř vyhynulých druhů, o nichž se předpokládá, že jsou nejstarším příkladem primáta nebo proto-primáta, předchůdce primátů Plesiadapiformes, pocházející z doby před 66 miliony let. Pozůstatky byly původně objeveny na území dnešní východní Montany (Unlion let staré.
Byly také hojně objeveny v raně paleocénní fauně Bug Creek, spolu s dalšími leptictidami. Tato ložiska byla kdysi považována za nejnovější křídu, ale nyní je jasné, že se jedná o paleocénní kanály s časem zprůměrovanými fosilními asamblážemi. Předpokládá se, že byla velká jako krysa (6 palců (15 cm) dlouhá a 1,3 unce (asi 37 g) a denní hmyzožravec, který se hrabal malými dírami v zemi.
V současné době je považován za jednoho z mála plesiadapiformních savců, kteří jsou natolik primitivní, že pravděpodobně dali vzniknout jak plesiadapiformům, tak vyšším primátům. Ačkoli jeho zařazení pod nadřád Euarchonta zůstává nejisté, zubní důkazy a molární morfologie naznačují úzkou vazbu na řád primátů.
Postcanine dentition of P. unio is documented by 13 dentulous, fragmentary mandibles, a fragmentary maxillary and more than 50 isolated teeth from Garbani Locality 80 km west of Purgatory Hill. P. ceratops is represented by an isolated lower molar found at Harbicht Hill, McCone County. Report of the occurrence of Purgatorius in the Late Cretaceous was based on an isolated, worn molar found in a channel filling that contains early Puercan fossils. It is abundantly represented in Pu 2-3 local faunas in the north Western interior, suggesting that it came into the area between 64.75 to 64.11 Mya. Due to fragmentary dentition from the Garbani Channel fauna from Purgatorius janisae prove that the lower dental formula was 3.1.4.3.
Typový vzorek P. unio, poškozené horní stoličky, je v podstatě totožný se zuby nalezenými v lokalitě Garbani. Údaje z tohoto vzorku podporují Van Valenovu a Sloanovu identifikaci topotypických spodních stoliček a také dokazují, že spodní chrup P. unio zahrnuje sedm postšpičáků. Alveolus pro jediný kořen P1, koruna neznámá, je menší než u psů nebo P2. Druhý spodní pre- molární je menší než P3; oba mají dva kořeny. Čtvrtý spodní premolár je submolariformní. Chybí metakonid, i když na některých zubech se v této oblasti vyskytuje mírné zesílení skloviny. Hroty Talonidu jsou mírně diferencované. První a druhá spodní stolička jsou přibližně stejně dlouhé (M1, průměrná délka x=- 1,93 mm, N- 13; M2, x=2,00 mm, N- 9); M. je delší (x= 2,32 mm, N -7). Šířky talonidů M1,2 se liší od menší než do větší než šířky trigonidů. Hypoconulid M. je zvětšený, nápadný a na některých zubech se počínaje zdvojnásobuje přidáním lingválního hrbolu.
Kosti z kotníku jsou podobné kostem pozdějších primátů a byly vhodné pro život na stromech. Pojmenováno po paleontologovi Dr. Robertu Titovi.
Po mnoho let se vedou rozsáhlé debaty o tom, zda je Purgatorius primitivním členem primátů nebo bazálním členem plesiadapiforem. Několik znaků chrupu Purgatoria, který zahrnuje morfologii řezáku, jej může spojit s pozdějšími plesiadapiformami. Průřezy hranolu jsou velmi variabilní s kruhovými, podkovovitými a nepravidelnými tvary, zatímco hranoly lícních zubů jsou radiálně uspořádány. Vzhledem k fragmentárním zubním protézám nalezeným ve fauně Kanálu Garbani z Purgatorius janisae naznačuje morfologie psích a řezáků alveoly odvozený gradient ve velikosti koruny: I1>nebo = I2>I3P. janisae