Rotace sektorů je termín, který se obvykle používá pro obchodování na akciovém trhu. V tomto kontextu se sektorem rozumí skupina akcií představující společnosti v podobných oborech podnikání.
Investor nebo obchodník může například popsat současné pohyby na trhu jako upřednostňování akcií základních materiálů před akciemi polovodičů tím, že toto prostředí nazve sektorovou rotací od polovodičů k základním materiálům.
Modely rotace sektorů existují především proto, aby investorům pomohly identifikovat nová trendová odvětví akciového trhu a podílet se na nich. Investiční strategie rotace sektorů není pasivní investiční strategií jako indexování a vyžaduje pravidelnou revizi a úpravu držby sektorů. Taktické strategie alokace aktiv a rotace sektorů vyžadují trpělivost a disciplínu, ale mají potenciál překonat pasivní indexační investiční strategie.
Hlavním faktorem rotace sektorů je proměnlivost hodnot měn (inflační, dezinflační nebo deflační) a úrokových sazeb. S expanzí ekonomiky vytváří poptávka po surovinách inflační tlaky, které následně vyvolávají vyšší úrokové sazby, jež zvyšují hodnotu měny, což snižuje konkurenceschopnost vývozu země, protože měna způsobuje, že pro ostatní země stojí více. V této poslední fázi dochází k poklesu ekonomiky, což snižuje poptávku po surovinách, vytváří deflační tlaky, které následně vyvolávají nižší úrokové sazby, což snižuje hodnotu měny, která zvyšuje konkurenceschopnost vývozu země – vzniká nový tržní cyklus. Relativní síla komodit, dluhopisů, měn a akcií se v tomto měnícím se měnovém klimatu mění do jisté míry předvídatelným způsobem.