Co je tržní síla?
Tržní síla označuje relativní schopnost společnosti manipulovat s cenou položky na trhu manipulací s úrovní nabídky, poptávky nebo obojího.
Společnost s významnou tržní silou má schopnost manipulovat s tržní cenou, a tím kontrolovat svou ziskovou marži a případně schopnost zvyšovat překážky pro potenciální nové účastníky na trhu. Firmy, které mají tržní sílu, jsou často označovány za „tvůrce cen“, protože mohou stanovit nebo upravit tržní cenu položky, aniž by se vzdaly tržního podílu.
Tržní síla je také známá jako cenová síla.
Na trhu, kde existuje mnoho výrobců, kteří mezi sebou soutěží o prodej podobného výrobku, jako je pšenice nebo olej, mají výrobci velmi omezenou tržní sílu.
Klíčové způsoby
Pochopení tržní síly
Tržní sílu lze chápat jako míru vlivu, který má společnost na stanovení tržní ceny, a to buď u konkrétního produktu, nebo obecně v rámci svého odvětví. Příkladem tržní síly je společnost Apple Inc. na trhu chytrých telefonů. Ačkoliv Apple nemůže zcela ovládat trh, jeho produkt iPhone má podstatný podíl na trhu a věrnost zákazníků, takže má schopnost ovlivnit celkové ceny na trhu chytrých telefonů.
Ideální podmínkou trhu je stav, který se označuje jako stav dokonalé konkurence, ve kterém existuje mnoho společností vyrábějících konkurenční produkty a žádná společnost nemá žádnou významnou tržní sílu. Na trzích s dokonalou nebo téměř dokonalou konkurencí mají výrobci malou cenovou sílu, a tak musí být cenově přijatelní.
To je samozřejmě jen teoretický ideál, který ve skutečné praxi zřídka existuje. Mnoho zemí má antimonopolní zákony nebo podobné právní předpisy, které mají omezit tržní sílu jedné společnosti. Tržní síla je často úvahou při schvalování fúzí vládou. Fúze pravděpodobně nebude schválena, pokud se předpokládá, že by výsledná společnost představovala monopol nebo by se stala společností s nepřiměřenou tržní silou.
Příklad tržní síly
Například když Apple poprvé představil iPhone, měla firma značnou tržní sílu, protože v podstatě definovala trh s chytrými telefony a aplikacemi uvedením produktu na trh – na krátkou dobu to byl monopol.
V té době byly náklady na pořízení iPhonu vysoké a kvůli nedostatku konkurenčních přístrojů tak mohly zůstat. Ceny iPhonů tak zpočátku stanovoval Apple, a nikoli trh. I když se objevily první konkurenční smartphony, iPhone nadále představoval špičkovou část trhu, pokud jde o ceny a očekávanou kvalitu. Jak zbytek odvětví začal dohánět služby, kvalitu a dostupnost aplikací, tržní síla Applu se zmenšovala.
iPhone nezmizel z trhu s příchodem dalších zájemců. Apple začal nabízet nové modely iPhonů ve více variantách, včetně levnějších modelů zaměřených na úspornější spotřebitele.
Monopsonies, trhy, kde jeden kupující má veškerou tržní sílu, byl teoretizován v roce 1933 knihou “The Economics of Imperfect Competition” od Joan Robinson.
Mocenské struktury trhů
Existují tři základní podmínky trhu, které existují z hlediska tržní síly, jak se vztahuje buď na celkovou ekonomiku, nebo na trh pro konkrétní položku.
Prvním z nich je dříve uváděný ideální stav dokonalé konkurence. Při dokonalé konkurenci kromě řady společností vyrábějících stejný nebo podobný produkt existují také minimální nebo žádné překážky vstupu nových společností na trh. Zemědělské trhy jsou často uváděny jako příklady relativně dokonalých konkurenčních trhů, protože je téměř nemožné, aby kdokoli, kdo vyrábí zemědělskou komoditu, získal podstatnou část tržní síly.
Opakem dokonalých podmínek hospodářské soutěže je monopol, ve kterém jedna společnost zcela ovládá trh s výrobkem nebo službou, nebo alespoň část celkového trhu, a je schopna libovolně upravovat ceny. Omezené monopoly jsou často povoleny pro společnosti veřejných služeb, ale jejich schopnost zvyšovat ceny je obvykle omezena vládní autoritou.
Za oligopol se považuje trh, kterému dominuje malý počet společností a na němž existují značné překážky pro vstup nových subjektů na trh. Společnosti v oligopolu mají obecně spojenou, nikoli však individuální tržní sílu. Příkladem oligopolu je trh služeb mobilních telefonů, ovládaný relativně malým počtem firem, na němž existují velké překážky pro vstup nových subjektů na trh.