Strana nabídky vs. strana poptávky
Účastník trhu může buď přicházet ze strany nabídky, a tedy dodávat přebytečné peníze (ve formě investic) ve prospěch strany poptávky, nebo přicházet ze strany poptávky, a tedy požadovat přebytečné peníze (ve formě půjčeného kapitálu) ve prospěch strany nabídky. Tato rovnice pochází od keynesiánských zastánců. Teorie vysvětluje, že na daném trhu může být přebytek peněžních prostředků; tudíž dodavatel peněžních prostředků je může půjčit; a ti, kteří potřebují peněžní prostředky, si mohou dodané prostředky vypůjčit. Z toho vyplývá rovnice: agregátní úspory se rovnají agregátním investicím.
Poptávková strana se skládá z: těch, kteří potřebují peněžní toky (každodenní provozní potřeby); těch, kteří potřebují dočasné financování (překlenovací financování); těch, kteří potřebují dlouhodobé finanční prostředky pro speciální projekty (kapitálové fondy pro rizikové financování).
Nabídkovou stranu tvoří: ti, kteří mají souhrnné úspory (penzijní fondy, penzijní fondy, fondy pojištění), které mohou být použity ve prospěch poptávkové strany. Původ úspor (fondů) může být domácí nebo zahraniční. Tolik důchodů nebo úspor lze investovat do školních budov; sirotčinců; (ale nevydělávají) nebo do silniční sítě (mýtné) či rozvoje přístavů (schopných vydělávat).
Výnosy jdou vlastníkovi (střadatelům nebo věřitelům) a marže bankám. Po sečtení jistiny a úroků se projeví částka zaplacená za uživatele (dlužníka) finančních prostředků. Tedy úrokové procento za náklady na používání prostředků.
Investorem je každá strana, která investuje.
Tento termín však získal ve financích specifický význam, který označuje konkrétní typy osob a společností, které pravidelně nakupují majetkové nebo dluhové cenné papíry za účelem finančního zisku výměnou za financování expandující společnosti. Méně často se tento termín používá pro osoby, které nakupují nemovitosti, měnu, komoditní deriváty, osobní majetek nebo jiná aktiva.
Spekulace v užším smyslu finanční spekulace zahrnuje nákup, držení, prodej a krátký prodej akcií, dluhopisů, komodit, měn, sběratelských předmětů, nemovitostí, derivátů nebo jakéhokoli hodnotného finančního nástroje za účelem zisku z kolísání jeho ceny, na rozdíl od nákupu pro použití nebo pro příjem prostřednictvím metod, jako jsou dividendy nebo úroky. Spekulace neboli agiotáž představuje jednu ze tří tržních rolí na západních finančních trzích, odlišnou od zajištění, dlouhodobého investování a arbitráže. Spekulanti s aktivem nemusí mít v úmyslu mít dlouhodobou expozici vůči tomuto aktivu.
Institucionální vs. maloobchodní[]
Institucionální investor je investor, například banka, pojišťovna, penzijní fond, hedgeový fond nebo podílový fond, který je finančně sofistikovaný a provádí velké investice, často ve velmi rozsáhlých investičních portfoliích. Vzhledem ke své sofistikovanosti se institucionální investoři mohou často podílet na neveřejném umisťování cenných papírů, při kterém se některé aspekty zákonů o cenných papírech mohou neuplatnit.
Drobný investor je individuální investor vlastnící akcie daného cenného papíru. Drobné investory lze dále rozdělit do dvou kategorií vlastnictví akcií.
Ve Spojených státech vlastnilo v roce 2005 akcie přibližně 57 milionů domácností a celkem individuální investoři vlastnili 26 % akcií.