“Noční zpěvák akcií” prodával akcie na ulici v době South Sea Bubble. Amsterdam, 1720.
Podvod s akciemi mikrokapitálů je forma podvodu s cennými papíry, která se týká akcií společností s tzv. mikrokapitálem, které jsou ve Spojených státech obecně definovány jako společnosti s tržní kapitalizací nižší než 250 milionů dolarů. Jeho rozsah se odhaduje na miliardy dolarů ročně. Mnoho akcií mikrokapitálových společností jsou haléřové akcie, které Komise pro cenné papíry a burzy definuje jako cenné papíry, které se obchodují pod 5 USD za akcii, nejsou kótovány na národní burze a nesplňují další specifická kritéria.
Podvody s akciemi v kategorii mikrokapitálů se obvykle odehrávají mezi akciemi obchodovanými na OTC Bulletin Board a Pink Sheets Electronic Quotation Service, tedy akciemi, které obvykle nesplňují požadavky pro kótování na burzách. Některé podvody se vyskytují mezi akciemi obchodovanými na trhu NASDAQ Small Cap Market, který se nyní nazývá NASDAQ Capital Market.
Podvody v oblasti mikropodniků zahrnují několik typů podvodů na investorech:
Mnohé akcie v haléřích, zejména ty, které se obchodují za zlomky centů, jsou málo obchodované. Mohou se stát cílem propagátorů akcií a manipulátorů. Tito manipulátoři nejprve nakoupí velké množství akcií a poté uměle navyšují cenu akcií prostřednictvím nepravdivých a zavádějících pozitivních prohlášení. Tento postup se označuje jako “pump and dump”. Pump and dump je forma podvodu s akciemi typu microcap. V sofistikovanějších verzích tohoto podvodu jednotlivci nebo organizace nakoupí miliony akcií a poté pomocí zpravodajských webových stránek, chatovacích místností, burzovních diskusních fór, tiskových zpráv nebo e-mailových zpráv zvyšují zájem o akcie. Velmi často pachatel tvrdí, že má interní informace o chystaných novinkách, aby přesvědčil nevědomého investora k rychlému nákupu akcií. Když nákupní tlak vyžene cenu akcie nahoru, růst ceny naláká další lidi, aby uvěřili humbukům a akcie také nakoupili. Nakonec manipulátoři provádějící “pumpování” skončí “dumpingem”, když své podíly prodají.
Rozšiřující se používání internetu a osobních komunikačních zařízení usnadnilo páchání podvodů s cennými papíry. Ačkoli se nejedná o podvod jako takový, jedním z pozoruhodných příkladů je použití Twitteru rapperem 50 Centem, který způsobil prudký nárůst ceny akcie za pár centů (HNHI). 50 Cent předtím investoval do 30 milionů akcií této společnosti a díky tomu dosáhl zisku 8,7 milionu dolarů. Dalším příkladem aktivity, která balancuje na hranici mezi legitimní propagací a humbukem, je případ společnosti LEXG. Tržní kapitalizace společnosti Lithium Exploration Group, označovaná (ale možná přehnaně) za “největší akciovou propagaci všech dob”, se po rozsáhlé kampani s přímou poštou vyšplhala na více než 350 milionů dolarů. Propagace se opírala o oprávněný růst produkce a využití lithia a zároveň zdůrazňovala postavení skupiny Lithium Exploration Group v tomto odvětví. Podle formuláře 10-Q společnosti z 31. prosince 2010 (podaného několik měsíců po propagaci přímou poštou) byla společnost LEXG lithiovou společností bez aktiv. Její příjmy a aktiva byly v té době nulové. Následně společnost skutečně získala nemovitosti pro těžbu/průzkum lithia a řešila obavy vznesené v tisku.
Penny stock společnosti mají často nízkou likviditu. Investoři mohou mít potíže s prodejem svých pozic poté, co nákupní tlak opadne a manipulátoři se rozprchnou.
Akcie, které se obchodují na burze Nasdaq, OTC Bulletin Board nebo Pink Sheets, jsou nakupovány za haléře na akcii a prodávány bezohlednými makléři nic netušícím drobným zákazníkům za několik dolarů na akcii.
Tato praxe se od pump and dump liší tím, že makléřské společnosti kromě propagace akcií vydělávají peníze tím, že cenné papíry, které nakoupí s velkou slevou, uvedou na trh. Při této praxi makléřská společnost obvykle získá balík akcií nákupem velkého balíku cenných papírů (obvykle od velkého akcionáře, který není spojen s podkladovou společností) za vyjednanou cenu, která je výrazně nižší než aktuální tržní cena (obvykle 40 % až 50 % pod aktuálně kótovanou nabídkovou/poptávkovou cenou), nebo získá akcie jako platbu za poradenskou smlouvu.
Předmětné akcie mají před blokovým nákupem obvykle malou nebo žádnou likviditu. Po nákupu bloku zúčastnění makléři firmy prodají akcie svým makléřským zákazníkům za aktuální nabídkovou/poptávkovou cenu, a to často poškozeným investorům, kteří o této praxi zpravidla nevědí. Tento velký rozdíl neboli “spread” mezi tehdy aktuální kótovanou nabídkovou/poptávkovou cenou a hluboce zlevněnou cenou, za kterou byl blok akcií nakoupen, je téměř vždy sdílen s makléřem firmy, který obchod vyžádal. Z tohoto důvodu je prodej těchto “proprietárních produktů” pro firmu a makléře velkým přínosem a přirozeným střetem zájmů.
Vzhledem k tomu, že firma je technicky “vystavena riziku”, pokud jde o balík akcií (pokud cena akcií klesne pod cenu, za kterou byl balík nakoupen, bude firma na akciích ve ztrátě), a akcie se obvykle prodávají za cenu nebo dokonce mírně pod aktuální převládající tržní cenou nabídky/poptávky, je tato praxe ve Spojených státech stále legální. Ve skutečnosti se nevyžaduje, aby toto ziskové rozpětí bylo klientovi sděleno, protože se technicky nejedná o “provizi”. Když makléřský dům prodává takové akcie ze svých vlastních zásob, klient obdrží potvrzení o obchodu s uvedením, že transakce byla provedena jako “bezriziková jistina” nebo “přirážka”, což je ve skutečnosti stejně jako provize také příjem firmy a taková praxe je často předmětem zneužívání. Pouze výše poplatků účtovaných nad rámec nabídky/poptávky je provizí a musí být zveřejněna. Ale i když je to stále legální, Komise pro cenné papíry to neschvaluje a používá jiné zákony a metody útoku, aby nepřímo zmařila
tuto praxi.
Zapojení do organizovaného zločinu
Zapojení mafie do podvodů s akciemi v 90. letech poprvé zkoumal investigativní novinář Gary Weiss v článku pro Business Week z prosince 1996. Weiss se později podvodům mafie na Wall Street věnoval ve své knize.
Předpokládá se, že koncem devadesátých let se organizovaný zločin zabýval krátkým prodejem akcií sekáčů.
Jednou z metod regulace a omezení manipulátorů typu pump and dump je zaměřit se na kategorii akcií, které jsou s tímto systémem nejčastěji spojovány. Za tímto účelem se zvýšené úsilí o prosazování práva zaměřilo na akcie v haléřových hodnotách. Ve Spojených státech regulátoři definovali penny stock jako cenný papír, který musí splňovat řadu specifických standardů. Mezi tato kritéria patří cena, tržní kapitalizace a minimální vlastní kapitál akcionářů. Cenné papíry obchodované na národní burze bez ohledu na cenu jsou vyňaty z regulatorního označení jako penny stock, protože se má za to, že cenné papíry obchodované na burze jsou méně náchylné k manipulaci. Proto společnost CitiGroup (NYSE:C) a další cenné papíry kótované na NYSE, které se během poklesu trhu v letech 2008-2009 obchodovaly pod 1,00 USD, ačkoli byly správně považovány za cenné papíry s “nízkou cenou”, nebyly technicky vzato “penny stocks”. Ačkoli je obchodování s penny stocks ve Spojených státech nyní kontrolováno především prostřednictvím pravidel a předpisů prosazovaných Komisí pro cenné papíry USA a Regulačním úřadem pro finanční odvětví (FINRA), původ této kontroly lze nalézt ve státním právu v oblasti cenných papírů. Stát Georgia byl prvním státem, který kodifikoval komplexní zákon o cenných papírech v penny stocks. Hlavním zastáncem této legislativy byl státní tajemník Max Cleland, jehož úřad prosazoval státní zákony o cenných papírech. Zástupce Chesley V. Morton, v té době jediný burzovní makléř ve Valném shromáždění státu Georgia, byl hlavním navrhovatelem zákona ve Sněmovně reprezentantů. Georgijský zákon o penny stock byl následně napaden u soudu. Zákon však byl nakonec u okresního soudu USA potvrzen a zákon se stal vzorem pro zákony přijaté v dalších státech. Krátce poté přijaly FINRA i SEC rozsáhlé revize svých předpisů o penny stock. Ukázalo se, že tyto předpisy účinně zavírají nebo výrazně omezují makléře/obchodníky, jako byla společnost Blinder, Robinson & Company, která se specializovala na sektor penny stocks. Meyer Blinder byl po krachu své firmy v roce 1992 uvězněn za podvody s cennými papíry. Sankce podle těchto zvláštních předpisů však postrádají účinný prostředek k řešení pump and dump schémat páchaných neregistrovanými skupinami a jednotlivci.
Podvody s akciemi v mikropodnicích v populární kultuře
Podvody s akciemi na mikroakcie byly popsány v několika knihách a filmech.
Knihou, která se zabývala podvody na mikrokapitálech, byla kniha Born to Steal (Zrozeni ke krádeži) od Garyho Weisse z roku 2003. Popisovala podsvětí mikrokapitálů v 90. letech očima mladého makléře jménem Louis Pasciuto. Ačkoli se kniha zaměřuje na infiltraci mafie do makléřských společností, podrobně popisuje také fungování podvodů s mikrokapacitami.
Podvody s mikrokapitálem byly zkoumány v anonymně napsaných knihách Licence to Steal a The Scorpion and the Frog. Obě knihy se do jisté míry podrobně zabývají pump and dump schématy, ale na rozdíl od Born to Steal neuvádějí skutečná jména konkrétních firem a osob, které popisují.
Tento druh podvodu se stal také námětem pro knihu Roberta H. Tillmana a Michaela L. Indergaarda s názvem Pump and Dump: The Rancid Rules of the New Economy.
Fiktivní příběh schémat pump and dump je k vidění ve filmu Boiler Room. Podle informací z tisku pracoval režisér a scénárista filmu krátce jako “cold-caller” pro makléřskou společnost Stratton Oakmont, která byla koncem 90. let 20. století uzavřena regulačními orgány.
Podvod typu pump and dump byl také předmětem několika epizod populárního seriálu HBO The Sopranos, který provedli Matthew Bevilaqua a Sean Gismonte.
V jedné z epizod seriálu Zákon a pořádek s názvem “Trade This” se zjistí, že vražda mladého makléře prestižní firmy souvisí s účastí jeho šéfa v několika podvodech typu pump and dump, které financovali členové mafiánské zločinecké rodiny. Podobně je tomu i v první počítačové hře série Law & Order: Obětí je makléřka, která byla vyšetřována kvůli podvodu pump and dump, jenž se týkal podezřelého IPO biotechnologické společnosti.
Tuto strategii beletristicky zpracoval Jeffrey Archer ve své knize Ani o halíř víc, ani o halíř míň.