Feilongus je vyhynulý rod pterodaktyloidního pterosaura z období spodní křídy Barremian-Aptian v souvrství Beipiao v provincii Liao-ning v Číně.
Rod byl pojmenován a popsán v roce 2005 Wang Xiaolinem, Alexanderem Kellnerem, Zhou Zhonghe a Diogenes de Almeida Campos. Typový druh je Feilongus youngi. Rodové jméno je odvozeno od Feilonga, „létajícího draka“. Specifické jméno ctí čínského paleontologa Yang Zhongjiana (C. C. Young).
Feilongus je založen na holotypu IVPP V-12539, lebce a kloubové čelisti, na stejné desce je oddělený zadní mozek nedospělého jedince. Zkamenělina je silně rozdrcená.
V roce 2014 byl druhý exemplář, DNMHM D3068 nalezený v Gonggau, označen jako Feilongus sp. Skládá se z lebky se spodními čelistmi a čtyřmi krčními obratli. Jednalo se o možného subdospělého jedince nebo, navzdory menší velikosti, dospělého jedince.
Rozpětí křídel Feilongusu bylo Wangem a kolegy odhadnuto na přibližně 2,4 metru (7,9 stopy), což z něj dělá velkého bazálního pterodaktyloida.
Feilongus je pozoruhodný tím, že má na lebce dvě kostnaté hřebeny (jeden dlouhý a nízký uprostřed čenichu a jeden vyčnívající dozadu ze zadní části lebky) a že horní čelisti jsou o 10% nebo 27 milimetrů delší než spodní čelisti, což mu dává výrazný předkus. Druhý exemplář však nevykazuje ani hřebeny, ani předkus. Zachovaná část druhého hřebenu byla krátká s přední hranou zaoblenou a mohla mít nekostové prodloužení, nyní ztracené. Lebka holotypu je 390-400 milimetrů dlouhá (15,4-15,7 palců) a extrémně protáhlá s mírně konkávním vrškem.
Lebka a dolní čelisti držely 76 dlouhých, zahnutých, jehlovitých zubů, osmnáct v horní, devatenáct v dolní čelisti, omezených na konce zobáku, přední třetinu čelistí. Druhý exemplář měl sedmdesát osm zubů.
Krční obratle druhého exempláře jsou velmi protáhlé, pětkrát delší než široké.