Iudaea, známá také jako Judaea, byla provincií Římské říše, která existovala v letech 6 až 135 n. l. a skládala se z Judeje, Samaří a Edomu. Po smrti Heroda Velikého v roce 4 př. n. l. bylo jeho království rozděleno mezi čtyři tetrarchy a pozemky Heroda Archelause byly připojeny Římem a staly se Iudaeou. V letech 41 až 44 n. l. Řím obnovil autonomii regionu, císař Claudius odvolal svého prefekta a jmenoval Heroda Agrippu králem. Po Agrippově smrti v roce 44 n. l. se Iudaea vrátila k římské nadvládě a Iudaeova vzpoura v letech 70 až 135 n. l. vedla ke jmenování vládnoucího legáta. V letech 66 až 70 bojovali Římané proti židovským vzbouřencům v První římsko-židovské válce a v letech 132 až 135 došlo ke vzpouře Bar Kochby. První vzpoura vedla k římskému zničení Druhého chrámu, zatímco druhá vedla k tomu, že císař Hadrián změnil název provincie na Syria Palaestina a Jeruzalém na Aelia Capitolina.